 |
| zdroj: databazeknih.cz |
Myslím, že nejpřesněji svůj pocit z knížky vyjádřím, když řeknu 'prostě Cunningham'. Stejně jako v
Hodinách, které jsem četla před tím, i tady jde o tři příběhy inspirované dílem jiného autora a propojené; tentokráte se ale děj omezuje jen na podobnosti v neživých věcech a jména. Děj se odhrává obecně v minulosti, současnosti a budoucnosti. První část (
Ve stroji) se mi zdála 'nejcunninghamovější', druhá (
Dětské tažení) trochu konzumnější, ale mému vkusu sedla nejlépe; poslední (
Skoro jako krása) byla trošku zvláštní, Cunningham není spisovatel na sci-fi. I přes to měla povídka ale něco do sebe. Vzorové dny se mi nelíbily tak, jako
Hodiny, ale užila jsem si je.
