Zobrazují se příspěvky se štítkemČeské minisérie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČeské minisérie. Zobrazit všechny příspěvky

29. února 2024

Přízraky mezi námi (2000)

Existují takové temné síly nebo neexistují, ptají se.
A já odpovídám: Existuje Bůh? Záleží na tom, jestli v něj věříte.



1.01 Deník - 1.02 Démoni - 1.03 Zrada - 1.04 Důkaz - 1.05 Pomoc - 1.06 Karneval - 1.07 Souboj

zdroj: csfd.cz
Přízraky mezi námi byly hned druhý seriál, na který jsem si při své nostalgické jízdě vzpomněla. Při jeho prvním vysílání mi bylo jednom devět, takže si skoro myslím, že většina mých vzpomínek na něj pochází z případných opakování, nicméně zajímavé je, že když jsem seriál teď sledovala, nebyla mi povědomá jediná scéna. Všechno mi bylo známé, ale nic určitého jsem si nepamatovala, takže to ve mně možná skutečně zůstalo hned z toho prvního sledování.

Tahle recenze se od té na Strážce duší bude hodně lišit v tom, že Přízraky mezi námi nebyly nikdy určené pro dospělé publikum, a nemá tudíž moc smysl vyčítat přepálenost některých momentů nebo zbytečnou doslovnost velké části dialogů. Co k tomu ale řeknu je, že se seriál může pochlubit vnitřní logikou a dějovou dotažeností, kterou velká část tvorby pro dospělé bohužel často postrádá, a nepotřebuje žádné speciální efekty na to, aby diváka přesvědčil, že dětem skutečně hrozí nebezpečí. Ale o tom víc u každé z postav.

Ústřední dvojici Kláru (Lucie Horáková) a Honzu (Johan Kolínský) spojují láska k hororům, míň než ideální rodinné situace a trable se spolužáky Patrikem (Kryštof Hádek) a Magorem (Ondřej Vaněk), kteří je šikanují. To byl samo o sobě výborný startovní bod, protože když začnou děti mluvit o čarodějnicích, vodnících a vlkodlacích, jak Klářin otec (Lukáš Vaculík), tak Honzovi rodiče (Zuzana Bydžovská a Jaromír Dulava) automaticky usoudí, že jde jenom o jejich bujnou fantazii, a děti jsou odkázané jen samy na sebe. Hrozně se mi líbilo, jak spolu drželi, a když pak nevyhnutelně došlo na konflikt, Klára v Honzu pořád věřila a Honza se pak zachoval líp, než spousta dospělých romantických hrdinů, když přiznal chybu, omluvil se a poděkoval.

Seriál má několik záporáků, na kterých je (kromě obsazení) nejlepší, že fungují na nadpřirozené i přirozené úrovni. Magistra Durmanová (Ivana Chýlková) je bezpečná jako čarodějnice, ale úplně stejně nebezpečná je jako Klářina budoucí macecha, která ji nemůže vystát a přesvědčuje otce, aby ji poslal na internát. Klářin otec může být očarovaný nápojem lásky, ale stejně tak nadržený a poblázněný hormony. Učitel Wolf (Vladimír Dlouhý) je vlkodlak, ale nikdy ho nemusíme vidět se ve vlkodlaka přímo proměnit, protože jako učitel, co si na ty dva zasedl, je skoro stejně nebezpečný jako Patrik a Magor. Vodák (Pavel Kříž) je vodník, ale i kdyby nebyl, je to voyeur a hlavně úchyl, který má po všem směrech spadno na učitelku Sieglovou (Ivana Jirešová). Ta dvojakost bohužel úplně nefunguje pro uklízečku/polednici Dvanáctou (Květa Fialová) a iluzionistu/ďábla Leonarda (Martin Havelka), což je škoda, ale možná jenom nemám fantazii.

Děti mají na své straně prakticky jen démonologa Vincenta Kladiva (Jiří Schmitzer), jehož deník odstartuje celý příběh a který promptně skončí v blázinci, a bezdomovce Štefana (Zdeněk Žák), kterého před temnými mocnostmi chrání rum. (Tady je škoda, že to trochu víc nerozvedli: odpuzuje démony alkohol? nebo je opilý člověk míň náchylný věřit tomu, co vidí a slyší, a tím pádem na něj nemůžou? Asi nad tím zbytečně do hloubky přemýšlím, ale byl by to hezký detail.) Na světské rovině vyšetřují policisté Valenta (Jiří Kodeš) a Mráček (Martin Hofmann), které zmiňuji hlavně protože mladý Martin Hofmann stál v té roli za to.

Jak už jsem psala výš, děj jako takový byl dotažený a hezky propojoval světské problémy děti s jejich nadpřirozenými příčinami. Prakticky jediné, k čemu jsem měla výhrady, byly poslední dva díly; s nástupem iluzionisty Leonarda ubylo té dvojí roviny a přibylo speciálních efektů, což mi moc radost neudělalo. Je škoda, že nepřišli na to, jak Kláru a Honzu rozkmotřit bez přidání nové postavy, ale to je fakt jen detail, fungovalo to i tak. Navíc jim prostě musím přičíst body za moderní pojetí folklorních bytostí, které si pořád zachovává tu poetičnost pohádkových záporáků.

Přízraky mezi námi jsem původně zapínala víceméně z recese (nečekala jsem ani, že budu psát tento článek) a možná i díky tomu jsem byla hodně příjemně překvapená. Pravdou ale zůstává, že je to seriál původně pro děti, který udržel mou pozornost celých šest hodin, a to podle mě rozhodně něco znamená.

7. května 2020

Anatomie zrady (2020)

"Kdo, ne-li my. Kdy, ne-li teď. Váš Emanuel Moravec."


1/2 - 2/2

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Nebudu lhát, s Emanuelem Moravcem jsem obeznámená jenom docela povrchně - kromě skloňování jeho jména v různých dokumentárních cyklech jsem ho blíž vnímala jen v dva roky starém hraném dokumentu Apoštol národní zrady a nejvíc času jsem mu věnovala touto minisérií a následným přečtením jeho hesla na Wikipedii. Historickou přesnost projektu tak komentovat nehodlám - všechny podobné věci vnímám jako historické fikce, kterým jsou vždycky, ať už podle psaných záznamů sebepřesnější, a spíš mě zajímá, jaké aspekty dané osobnosti nebo příběhu si scénář a režie vyberou zvýraznit a použít jako narativ, aby celý příběh udělali skutečně plastický.

A musím říct, že v tomto aspektu mě Anatomie zrady hodně příjemně překvapila; postava Emanuela Moravce (Marián Labuda ml.) tady byla totiž postavená na absolutní ztrátě iluzí, víry v hodnoty, které člověk uctíval celý život, a lidskou osamělost, které z člověka nevyhnutelně udělají člena té nejlepší cílové skupiny propagandy. Zároveň ale ukazuje, jak s člověkem dokáže zacvičit jeho ego a potřeba působit jako mocná autorita, a že takoví lidé často prostě nevidí ten rozpor mezi tím, jak se vidí oni, a mezi tím, jak skutečně vystupují, a končí osamělí, protože nedokážou pochopit, proč je lidi opouští. S tím krásně souvisí i Moravcova neschopnost udržet si dospělou ženu a pást se na puberťačkách s nedovyvinutým mozkem, na které může aspoň pět minut dělat dojem.

Kromě šťastně postaveného děje - není snadné udělat z životopisných historických dramat něco, co má hlavu a patu - se mi líbilo i obsazení. Marián Labuda ml. byl dobře vybraný a krásně ztvárnil Moravcovu sebelásku a víru ve vlastní důležitost, která z něj doslova stříkala, byť ten dabing mě trochu rušil.

Dana Droppová (Jolana Emmerová) hrála postavu, které mi bylo fakt líto - představte si, že je vám šestnáct a sloužíte chlapovi, který vás neustále očumuje, a kterého když odmítnete, pravděpodobně vás vyhodí na dlažbu, a pak tomu chlapovi děláte chůvu jeho dětí bez vyhlídky na svoje vlastní, a nakonec vám ještě hrozí Mimořádný lidový soud. Můžeme se tady handrkovat, že byla sama konfidentkou gestapa nebo co a je tedy zodpovědná za svoje jednání, zkrátka že nebyla žádná oběť. Nebo si jako myslící bytosti můžeme připustit, že to všechno absolvovala ve věku, ve kterém dneska děcka už jen tak tak nejsou pod zákonem, daleko od domova a v době, kdy byl každý posraný až za ušima, aby ho za sebemenší kravinu nepostavili ke zdi, a vidět ji pro to, co skutečně byla - oběť dospělého chlapa, který nad ní měl od začátku výhodu.

Mezi Igorem (Filip Březina) a Jurijem (Oskar Hes) byla krásně vidět nejen sourozenecká láska, ale i ten rozpor mezi jejich povahami. Igor stejně jako otec bral, co mu přinášelo největší výhody, zatímco Jurij cítil, že je něco špatně, ale stejně jako Jolana byl na otci existenčně závislý a netroufl si mu odporovat. K Pavlíkovi (Jakub Barták / Matyáš Kovář) řeknu snad jen to, že je tady krásně vidět, jak nebezpečná je propaganda pro nedospělé mozky dětí a že špatná výchova se prakticky rovná propagandě.

Obligátní Ondřej Vetchý (Jaroslav Hrbek) podle mě trochu ztrácí šťávu, ale naštěstí tam moc nebyl. Jiří Vyorálek (Jan Rys-Rozsévač) si toho fašouna a provokatéra dal hezky a Ondřej Malý (Antonín Pešl) potěší vždycky, je to takový velký herec nenápadných rolí. Vladimír Polívka (Walter Gretzki) hrál nejspíš jedinou úplně smyšlenou postavu, kterou krásně vystihli ten ideál sošného árijce, který je na začátku plný hrdosti, moci a svodů a na konci utíká z potápějící se lodi mezi prvními a ještě na svůj záchranný člun nepustí nikoho dalšího.

Překvapilo mě obsazení známých, často omílaných historických osobností - Karel Hábl (T. G. Masaryk) seděl, ale Viktor Preiss (Eduard Beneš) byl podle mě pro roli zvláštní volba, stejně jako Milan Kňažko (Emil Hácha). (Ten rozpor mezi trpným volením nejmenšího zla, které provozoval Hácha, a nadšenou agitkou, kterou předváděl Moravec, byl ale zachycený moc hezky.) Koho naopak obsadili brilantně byli K. H. Frank (André Hennicke) a hlavně Reinhard Heydrich (Detlef Bothe) - ten prázdný obličej a výraz tupé krutosti zvlášť tomu druhému z očí přímo sršel.

Osobně si myslím, že nedělá nikomu moc službu propírat staré zločince, kteří byli sami ve své době potrestáni - ano, Moravec sice nebyl postaven před soud a popraven, ale jsem si naprosto jistá, že když proti sobě obracel zbraň, nepřipadal si ani jako hrdina ani jako vítěz - z pozice lidí, kteří nikdy nemuseli (a snad ani nikdy nebudou muset) žít v podobných podmínkách a dělat podobná rozhodnutí, čímž mají podle mě naše morální soudy značně diskutabilní jurisdikci.

Pojďme si ale na rovinu říct, že člověk, který obdivoval Mussoliniho, to neměl v hlavě v pořádku od začátku, a vzpomeňme si na to pokaždé, až uslyšíme někoho hájit podobně problematického člověka tím, že sice se vším nesouhlasí, ale v něčem má ten člověk pravdu. I rozbité hodiny mají dvakrát denně pravdu, ale neznamená to, že bychom se jimi měli řídit a nechávat si je, pokud se na jejich pravdu nedá po zbytek dne spolehnout a pokud se nedají opravit.

A už vůbec to neznamená, že bychom jim měli dávat prostor k vyjádření a zvyšovat jim prestiž hájením jejich názorů, protože s tím dobrým nevyhnutelně propagujeme i to špatné a naše "ale" se ztrácí z rovnice. Mysleme na to, až půjdeme k volbám.

11. ledna 2020

Jak si nepodělat život (2019)

Až budou krávy lítat - Nonstop lahůdky - Můj bezvadnej život - Beze stopy

Ceskatelevize.cz | Jelikož nemám televizi a tudíž si nedržím přehled o tom, co kde běží, naučila jsem se kontrolovat stránky České televize a dívat se, jestli mě něco nezaujme. K Jak si nepodělat život jsem se dostala přes Až budou krávy lítat, aniž bych si uvědomovala, že jde o sérii, a jelikož se mi začátek líbil, zůstala jsem do konce.

zdroj: imdb.com
Výše zmíněné Až budou krávy lítat byla podle mě pecka; byť jsem si to původně pustila z nudy, zůstala jsem na to zírat a drželo mě to od začátku do konce především díky skvěle vybarveným postavám a fajn poselství. Líbilo se mi, jak zdůraznili, že problémy s přijetím vlastního těla a toho, jak se liší od toho pro většinu lidí nereálného ideálu krásy, se netýkají jen oplácaných žen, ale i těch štíhlých (zvlášť, když narazí na šovinistického debila), mužů - a co je na tom nejhorší - dětí. A jak nejistoty a mindráky vlastních rodičů nevyhnutelně formují naši osobnost. (Jediné, co mě trochu mrzí, je, že Štěpánovi dali fyzický defekt, jako kdyby jinak žádný mindrák mít nemohl - kdyby to byl normálně stavěný zdravý kluk, ta pointa by vyzněla ještě lépe.)

Eva Hacurová (Bětka) byla naprosto skvělá, šla s kůží na trh a nádherně zahrála jak odvahu zrozenou z docházející trpělivosti a nelogičnosti celé situace, tak tu zranitelnost, která s tím šla ruku v ruce. Taky mají nesmírné plus za to, že ukázali učitelku, která skutečně svou práci miluje, což je vidět jen v přístupu k dětem, tak k té neutuchající snaze pomoct Štěpánovi (Filip Král), protože chápe, že to potřebuje víc než trest. Líbilo se mi, jak pracovali s tím klukem, i jak pomocí jeho otce (Stanislav Majer) a Bětčiny matky (Sabina Remundová) ukázali, odkud vítr vane. Stanislav Majer hrál naprosto dokonalého kreténa, byl úžasně na pěst, a Sabina Remundová zvládala do té nevděčné úlohy nacpat krásnou dávku péče a zranitelnosti, tleskám.

Zkrátka a dobře podle mě výborný kousek, na obvyklou českou tvorbu tématem a zpracováním osvěžující, a hlavně aktuální, jsem nadšená.

zdroj: imdb.com
Nonstop lahůdky mě držely od začátku do konce, ale přiznám se, že pro mě už neplynuly tak krásně jako předchozí díl, působily docela deus ex machina. Největší slabinou pro mě byla rozhodně Lenka (Eliška Křenková) - působila na mě trochu jako neukotvená vyžírka a to jsou upřímně postavy, které mě moc nebaví. Kromě Karla (Miroslav Krobot) mi tam nebyl nikdo sympatický a to mám ještě podezření, že ten mě bavil díky Miroslavovi Krobotovi, který sice všude hraje to stejné, ale jeho projev, zaseknutý někde mezi apatií a přezíravostí, mě upřímně baví.

Neměla jsem vlastně problém s konceptem (až na ten deus ex machina moment, který svedl Lenku a Karla dohromady), ani s tím "jak dědeček měnil, až vyměnil" přístupem k hoňce přes celé město a byla jsem upřímně zvědavá, jak to dopadne, ale nedá se říct, že by to ve mně zůstalo tak jak Až budou krávy lítat. Taková česká klasika.

zdroj: imdb.com
Můj bezvadnej život na mě působil hodně podobně jako Nonstop lahůdky, nic nového ani převratně zpracovaného. Tereza Brodská (Dana) mě herecky nebaví a upřímně si nevybavím, jestli to někdy bylo jinak. Myslím, že ne. Bavila mě postava Kláry (Lucie Žáčková) - ač nebyla ničím novým pod sluncem, byla aspoň zábavná - a potenciál měla i Miriam (Jitka Schneiderová), kdyby ten příběh ovšem byl kritikou neregulovaných praktik psychologického poradenství, které u nás do jisté míry může dělat skoro každý, ale to nebyl. Vlastně asi právě naopak, zaujalo to takový ten "každému co jeho jest" postoj ve chvíli, kdy byla Dana z nejhoršího venku, což bylo pravděpodobně to nejmíň zajímavé, co se mohlo stát, ale rozhodně to jediné, co se dalo čekat.

Můj bezvadnej život je podle mě jeden z případů, kdy se v totálně průměrném, neustále dokola omílaném příběhu o tom, že je třeba zvolnit a myslet na to, co je skutečně důležité (spoiler, nejsou to peníze ani majetek), skrýval příběh mnohem zajímavější a to, co mohlo být, totálně odvedlo mou pozornost od toho, co bylo. Škoda.

zdroj: imdb.com
Beze stopy jsem sjela zvlášť od prvních tří a asi týden na to. Těšila jsem se na to upřímně nejmíň, popis děje mě vůbec nezaujal, a díl jako takový to bohužel nijak nevylepšil. Nebylo to špatné - ta myšlenka muže, který je natolik znechucený společností, že se radši rozhodl strávit život squatterstvím v objektech, které k tomu nejsou tak úplně určené, nebyla vůbec špatná, ale postava Karla (Ondřej Vetchý) nebyla absolutně vytěžená a vyznívala jako takový ten trochu prázdný správňák, které Ondřej Vetchý hraje poměrně často, ale je v nich z mého pohledu jako herec podvyužitý. Patrik (Václav Švarc) měl taky podle mě mnohem víc potenciálu. Bylo to dítě ze systému, které jako většina z nich prakticky nikdy nemělo šanci, a byl využitý jako tragický prvek místo aby měl vlastní osobnost.

Být ten díl o tom, jak se tihle dva našli a ovlivnili, mohla by to být pecka. Pak se ale na scéně objevili Blanka (Marika Šoposká), Péťa (Vít Gajdoš) a Láďa (Jan Jankovský), čímž začal být konec velmi předvídatelný a proběhl tak, jak jsem víceméně čekala. Mnohem horší byl ale ten dojemný poslední záběr, ze kterého jsem měla pocit, že ani scénáristé Karla vůbec nepochopili - shrábnout mrtvé tělo hledaného kluka ve chvíli, kdy se vyhýbáte lidem, a kamsi ho odnést? Nefungovalo to logicky ani emotivně a zklamalo mě to na celé epizodě nejvíc.

Celkově to byl až na Až budou krávy lítat takový český televizní průměr, který podle mě ze 3/4 nestojí za ten čas.

17. prosince 2019

Princip slasti (2019)


1/10 - 2/10 - 3/10 - 4/10 - 5/10 - 6/10 - 7/10 - 8/10 - 9/10 - 10/10

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | U Principu slasti mě napřed zaujal Karel Roden (Viktor Seifert) v obsazení a pak koprodukce s Polskem a Ukrajinou, která mě velmi příjemně překvapila, a na rozdíl od obvyklých podezřelých (Rakousko, Německo, Slovensko) ve mně probudila zvědavost. Koncept to byl výborný a příběh v podstatě nebyl špatný, ale nakonec se ukázal relativně předvídatelný. Při dobrém zpracování by mi to nevadilo, je rok 2019 a originální myšlenky už prakticky neexistují, ale zrovna zpracování bylo podle mě tou nejslabší stránkou celého projektu.

Prvním problémem pro mě byl neuvěřitelně pomalý rozjezd - hrozně dlouho jim trvalo, než se mezi sebou Seifert, Sokołowska (Małgorzata Buczkowska) a Franko (Sergej Strelnikov) zkontaktovali a než vůbec začalo být patrné, že spolu všechny ty dějové linie nějak souvisí. Dávala jsem tomu šance až do 4. dílu, kde se to konečně nějak rozjelo, a teprve v polovině, kdy jsme se dočkali spojení všech tří zemí, mě to začalo skutečně bavit. Rozuzlení bylo trošku zklamáním - působilo na mě, jako kdyby scénáristé udělali ententýky mezi plonk postavami a v posledních dvou dílech spíchli historii té, která se jim jako vrah líbila nejvíc. Navíc tam zůstalo dost neuzavřených nebo dál neadresovaných záležitostí, které ve finále pozbývaly smysl.

Viktor Seifert byl sympaťák, byť mě trochu mrzí, že noční můry z toho jeho chrchlání zůstaly neadresované - procházelo to všemi deseti díly, takže by jeden čekal, že z toho něco bude. Jediné výhrady jsem měla k zápletce s Danielou (Aňa Geislerová) - mezi Aňou Geislerovou a Karlem Rodenem nebyla prakticky žádná chemie a tím, že role Daniely v příběhu se dala předem dost dobře vydedukovat, bylo mi absolutně jedno, jak to dopadne. Serhij Franko se mi nelíbil, byl to ten prototyp akčního policisty, který se pohybuje nad zákonem a je až křečovitě drsný. Sedí mi to k té stereotypní ukrajinské nátuře, ale možná právě proto mě mrzí, že nezkusili jít proti typu. (Nicméně Sergej Strelnikov očím lahodil, to zas jo.)

Maria Sokołowska, jediná policistka v příběhu, pro mě byla asi jeho nejproblematičtější částí, protože na ní bylo krásně vidět, že chlapům moc nejde psát silné ženské postavy bez toho, aby na ně navěsili vlastnosti, které obvykle přisuzují toxicky maskulinním hrdinům. Maria je víceméně představená jako enfant terrible varšavské kriminálky: je promiskuitní, emocionální kripl vyšetřovaný pro zabití a když se zrovna chová v rozporu s nějakou z předchozích charakteristik, mluví aspoň sprostě, abychom náhodou nezapomněli, jak je drsná. Vrchol pro mě nastal na konci třetího dílu, kdy prohodí "I wish I raped you," na adresu potenciálního milostného partnera a sladce se tomu zasměje. Chápu to tak, že ta věta měla ukázat, jak sexuálně osvobozená a roztomile flirtovní Maria je (protože ženská přece nemůže znásilnit chlapa, že jo), a to je na celé věci snad to nejhorší. To už jde za hranu tohoto nového typu femme fatale, který se teď v popkultuře objevuje, a spíš ukazuje na absolutní nepochopení toho, že "rape" fakt není jenom laciné šokující slovo, které se dá volně zaměnit za "fuck" a jim podobné. Hodně mě to zklamalo.

Co se týče parťáků hlavních hrdinů, tak tam se mi líbil Ota Valenta (Kryštof Hádek), ale místo, aby hráli na tu dynamiku mezi jím a Seifertem, která byla podle mě fakt výborná, ztráceli čas tím, že ukázovali jeho přítelkyni (Lucie Zedníčková) a její dceru (!), které ale neměly žádný význam pro děj (ani pro tu postavu, protože její charakter seriál nijak nerozvíjel ani nestudoval) a dokonce tam ani nebyla pořádná dějová linka. Bohdan (Dmitrij Oleško) na Ukrajině byl velký sympoš, byla skoro škoda, že neměl větší roli, a Marek Mielnik (Dawid Czupryński) mi sympatický nebyl, ale ta zápletka kolem něj byla fakt dobrá a jako jedna z mála byla tak nějak uzavřená.

Za co jim ale musím přiznat body byl fakt, že se ani jeden z pánů nepokoušel Marii dostat do kalhotek a z interakcí všech tří byl vzájemně cítit respekt, to se mi opravdu líbilo. Asi bych ocenila i tu péči, s jakou se nám postavy snažili přiblížit (Seifertova tehotná dcera a nefunkční vztah; vyhnilé rodinné vztahy Sokołowské a její ochota jít za hranu zákona ve snaze ochránit ty, na kterých jí záleží; Frankova pohnutá rodinná historie), kdyby ale k něčemu byla - hrozně dlouho nám postavy představovali, aby seriál skončil prakticky ve chvíli, kdy pro většinu z nich měla přijít ta největší osobní katarze. Kdyby všechnu tu snahu věnovali do lepšího propracování vztahu mezi vrahem a tím obchodem s bílým masem, udělali by líp, protože možná jsem nesledovala dost pozorně, ale přišlo mi, že to trochu vyšumělo do prázdna ve chvíli, kdy měli identitu vraha.

Po prvním díle jsem si řekla, že Princip slasti se mi jeví jako něco, co si přeje stát se Mostem, až vyroste; v polovině jsem si říkala, že je to vlastně dobré samo o sobě; teď jsem si prakticky jistá, že o efekt Mostu jim šlo, ale z mého pohledu na něj úplně nedosáhli. A přitom by podle mě stačilo, aby někdo trochu proškrtal a ozdravil scénář (pro blaho Marie ideálně žena), a mohla to být fakt pecka. Nicméně si myslím, že je to rozhodně krok správným směrem, a docela se těším na další koprodukční projekty ČT.

19. května 2019

Živé terče (2019)


I. díl - II. díl - III. díl

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Na Živé terče jsem byla docela zvědavá vzhledem k faktu, jak blízko to vysílali po Vodníkovi a docela jsem se těšila, že to budou na rozdíl od Vodníka takoví typičtí Detektivové od Nejsvětější Trojice, ale přiznám se, že jsem byla docela zklamaná. Popravdě mě to vlastně moc nebavilo.

Tuhle konkrétní zápletku - banda zvýhodněných spratků udělá v ožralosti průser a následně jsou za něj loveni lidmi, kteří se chtějí mstít, byla snad v úplně každém kriminálním seriálu, který jsem kdy sledovala. Je mi to natolik známé, že když jsem pochopila, o co tam jde, z poloviny jsem ztratila zájem vědět, jak to dopadne. Tento typ zápletky totiž funguje jen ve chvíli, kdy je pro diváka možné sympatizovat s lovcem nebo s lovnou (ve výjimečných případech, kdy je látka napsaná fakt dobře, s oběma), a tohle prostě nebyl ten případ. Bylo mi jedno, kdo konkrétně se mstí, a bylo mi jedno, kolik z nich zařve, prostě velký špatný.

Klára Melíšková je vždycky perfektní a Marie Výrová je jedna z mých nejoblíbenějších seriálových postav, ale ani ta to tady nespasila. Mráze (Stanislav Majer) bylo tentokrát dost, ale stále truchlím po jeho vousech, nicméně jeho dynamika s Marií nikdy nezačne být ohraná. Kristýna (Tereza Voříšková) se objevila jen okrajově, což mi moc nevadilo, bohatě mi ke štěstí stačí Marie a Mráz.

Poměrně nedávno jsem sem psala, že mě Tatiana Pauhofová (Andrea Rovenská) moc nebaví, nicméně Andrea Rovenská podle mě přesně sedla jejímu naturelu a hereckému rozpětí, takže to byl fajn casting. Igor Orozovič (Jakub Rovenský) chytil stěžejní roli, ale nijak mě v ní nepřesvědčil - na to všechno, co ta postava prožívala, byla buď psaná nebo hraná hrozně toporně a nepřesvědčivě. Zbytek té party mi byl naprosto ukradený, jak už jsem psala výš. Lituju, že nebylo víc Petra Stacha (Ondřej Čech), měl úžasně prázdný výraz a působil krásně přesvědčivě, a i Perla Kotmelová (Blanka Svobodová) byla hodně fajn.

Obecně jsem měla dost problém s množstvím postav, které tam byly. Je mi jasné, že vrahy nemohli vyčarovat ze vzduchu, ale například ten čas, který strávili na mrtvém klukovi na začátku, byl podle mě úplně zbytečný vzhledem k tomu, jak se na něj na konci prakticky zapomnělo, a zbytečně to přidalo do děje jeho rodiče, kteří tam pak neměli žádný význam.

Abych to shrnula - hodně jsem se těšila, dost jsem od toho čekala, ale byla jsem docela zklamaná, podle mě nejslabší kousek celého cyklu.

27. dubna 2019

Vodník (2019)

Pokud si člověk po čtyřicítce pořád ještě uchovává nějaký iluze o světě, nejedná o projev optimismu, ale o první příznaky stařecký demence.


I. díl - II. díl - III. díl

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Je to už tři roky, co jsem četla román Ještě není konec, který je předlohou Vodníka, a pamatuji si z něho víceméně prd. Moje vlastní recenzička, kterou tu odvážně linkuju, obsahuje nula (0) informací, takže je hezky vidět, že to, co tady už dekádu dělám, má smysl. Jak na potvoru jsem si ale pamatovala vraha, takže mě konec Vodníka nijak nepřekvapil.

Ze samotné mini-série jsem, přiznám se, trošku rozpačitá. Na jednu stranu jsem si užívala ty velké otevřené prostory, ať už šlo o upocený socialistický dvůr, prázdnou olomouckou kavárnu či nevysvětlitelně odlehlou budovu kriminálky, které vyvolávaly paradoxně stísněný pocit, nebo o úžasnou stylizaci uvnitř i vně těchto prostorů - jednoduchou, ale velmi účinnou, jak je vidět i na osobním stylu Marie Výrové (Klára Melíšková). Detailní kamera byla dobrá, především díky skvěle vybranému hereckému obsazení, které má dost silnou mimiku na to, aby to klaplo. Pochválit musím taky stylizace na Mariině a Klářině (Taťjana Medvecká) tahu nebo večírkování na kriminálce, kde člověk skoro toužil být tam s nimi.

Na stranu druhou stranu mě ale dost vytáčely změny úhlu záběrů, barevné filtry bych taky nemusela a jako obvykle jsem měla problém se stárnutím / omlazením herců. Ani Václav Neužil (Petr Třebovický) ve staré masce, ani Miroslav Hanuš (Ota Třebovický) pod teplým filtrem s přestříkanou hlavou a knírkem pro mě nefungovali. Popisuje se tam skoro třicet starý případ, z předlohy bylo jasné, že se budou muset využít flashbacky, tak to podle mě měli brát tak, jak to je, a pro postavu Petra s Otou najmout starší a mladší verzi.

Co se týče minisérie v rámci cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice, tak už když mi došlo, že předlohou je Ještě není konec, věděla jsem, že to bylo víceméně sólo pro Marii a nespletla jsem se. I tak jsem ale nebyla ochuzená o Mariiny rozhovory s Vitoušem (Miroslav Krobot), které mám ráda. Citelně mi chyběl Mráz (Stanislav Majer) a když už byl na scéně, chyběly mi jeho vousy, a nepochopila jsem intermezzo s Kristýnou (Tereza Voříšková) na večírku. Mám trochu hokej v kontinuitě celého cyklu - to se Kristýna teprve teď uzdravila po Pěti mrtvých psech nebo...? Hádám, že se dozvíme v další mini-sérii.

Hodně jsem si užila stylizaci Natálie Třebovické (Pavla Beretová) - rudá kolotočářská elegance sovětské přisluhovačky korunovaná houskou s masivním kusem uzeného, kterou začne humpolácky pořádat na uklidnění, byla geniální a ponižovala bez vulgarit. Kasijana Džakič (mladá Magda Třebovická) podle mě drsně přehrávala, což je u mladých herců podle mě častý jev, nicméně tím, jak často byla na scéně, to hodně vyniklo a musím to zmínit. Obsazení jako celek bylo ale vybrané dobře, jak jsem už psala.

Celkově je to podle mě silný příběh, který klade důraz na tragédii jedné rodiny víc než na osobní dramata lidí, kteří tu tragédii vyšetřují, což je podle mě u moderních detektivek docela raritka a chválím to. Mini-série sama za sebe se mi líbila i přes ty části, ze kterých jsem byla na rozpacích, ale přiznám se, že jako návrat cyklu po třech letech to považuju za nešťastně vybraný příběh.

Těším se ale, co Detektivové od Nejsvětější trojice přinesou dál.

13. dubna 2019

Zkáza Dejvického divadla (2019)


Režisér - AIDS - Vládci loutek - Šmejdi - Smrad - Zkáza

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Jako fanda Čtvrté hvězdy a Dabing Street jsem se samozřejmě těšila na další počin Dejvického divadla - především protože dostat se do skutečného Dejvického divadla se mi ještě nepovedlo. Byla jsem hodně zvědavá, jak mi tento formát zachutná - fiktivní verze skutečných herců bývají hodně dobré, když se povedou, ale můžou se taky zvrhnout v absolutní karikatury, což už často nebývá vtipné.

Zkáza Dejvického divadla zvolila úplně jinou cestu a to cestu absurdna, čímž se podle mě efektivně vyhnula riziku přešvihu. Celou sérii provázel brutálně černý humor, který podle mě hodně tančil na samé hranici vkusu a hodně záleželo na tom, co je divák schopný zvládnout. Přiznám se, že Šmejdi se mi nesledovali dobře a na konci Zkázy mě hodně lechtal žaludek. Byť to vypadalo, že jsou to všechno epizodky, sem tam se objevil kousek informace, která se přenesla dál a překvapila. Celkově to formovalo dost bizarní celek, o kterém pořád nevím, co si myslet. Skeče ale byly úžasné, hlavně ty před úvodními titulky.

Když to vezmeme po epizodách, Režisér měl naprosto úžasného Jaroslava Plesla, scény na pódiu a na úřadě byly neskutečné; AIDS byla hodně černá epizoda, ale já se neskutečně bavila, hlavně s Ivanem Trojanem na toaletách (tahle věta bude znít úžasně vytržená z kontextu); Vládci loutek mi přišli trochu slabší, plus Ivan Trojan jako Spejbl je materiál na noční můry. Šmejdi byli hodně morálně šedí; Smrad byl úžasně bizarní, hlavně ten konec; a Zkáza byla taková akumulace všech dřívějších bizárků, která vedla k (dle mého) ne úplně uspokojivému konci.

Postavy podle mě nemá moc cenu komentovat, byť by mě zajímalo, co všechno je fiktivní a co si tam herci donesli ze svých skutečných životů. Ne všichni tam měli tolik prostoru, kolik bych čekala, ale všichni si určitě zahráli.

Zkáza Dejvického divadla je podle mě rozhodně vtipný a zajímavý projekt, ale asi jsem mnohem víc do úplné fikce.

3. února 2019

Neviditelní (2014)

Praga vagina mundi.


1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl - 6. díl - 7. díl - 8. díl - 9. díl - 10. díl - 11. díl - 12. díl - 13. díl

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Docela mě zaráží, že jsem o tomto seriálu až do loňského roku neslyšela. 2014 pro mě bylo plné změn, to mi uteklo leccos, a jelikož od té doby nemám televizi, jsem plně závislá na iVysílání. Překvapuje mě ale, že jsem to nezaregistrovala prostě vůbec, narazila jsem na to víceméně náhodou a po chvilce váhání (trochu jsem se bála, že zase půjde o nějaké pokračování starých českých filmů, které Češi podle mě prostě už neumí) jsem to zapnula. Pravda, doktorku Mráčkovou (Lenka Vlasáková) to sice má, ale to je jediná zjevná podobnost, která tam je.

Ani nedokážu popsat své překvapení, že je to fakt dobré. Docela jsem žasnula nad tím, jak je ta mytologie propracovaná - jak náboženství, tak biologie, tak sociální konflikty, Radek Bajgar si nad tím pořádně zamakal. Ten formát třinácti epizod byl perfektně vyplněný bez vaty, všechno nakonec souviselo se vším a přišlo mi, že všechny postavy dostaly dost prostoru. Některé sice trochu vyšuměly, viz Johana (Kristýna Boková), její matka a Robert (Kryštof Hádek), ale v podstatě to tak nějak zakončili tou vizí, takže budiž. Pak mě mrzelo, že se ztratila Berková (Marie Doležalová) - byla úžasný psychopat a Marie Doležalová si ji dala na jedničku.

Obsazení celkově bylo dokonalé - Norča (Ivana Chýlková) Hubert (Jiří Bartoška) byli fakt dokonalý pár a Chýlková s Bartoškou měli úžasnou chemii. (Netuším ale, proč se kostyméři Ivaně Chýlkové pomstili tím účesem.) Na stupíncích vítězů si ale podle mě zaslouží stát Barbora Poláková (Monika) se svou naprostou přesvědčivostí a totální nenuceností, Simona Babčáková (Evča Jará), kterou bych tu zaťatou policistku chtěla vidět hrát na vážno, a Radek Holub (Rudolf Ratus), který zjevně zahraje všechno.

Zvláštní plus mají jeziny ("black-ops" vodnice, které mi přišly mytologicky nejzajímavější) - Thea (Sandra Nováková) a Lige (Iva Pazderková) dopadly poměrně průměrně, ale Agla (Jana Plodková) byla naprosto vymazlená. Laušman (Jiří Langmajer) byl ta nejčeštější možná postava a ty jeho lobbistické řeči byly nejlepší hlášky seriálu, Jiří Langmajer mě tady vlastně i bavil. Výše zmíněná Magda Mráčková mě moc nebavila, ale to stejné platilo i pro Sikorského (Richard Stanke) a Lásku (Marian Roden) - což je geniální jméno pro katolického biskupa, mimochodem - okatě ambiciózní lidé často smrdí urputností po moci a ztráci plastičnost.

Překvapili mě, jak s Barettim (Luděk Sobota) střelili do vlastních řad a hodně příjemně se na konci rozjel otec Voda (Jaromír Dulava) - celkově ta jeho romance s Evčou byla naprosto úžasná. Skeptický prorok Pivo (Ondřej Malý) tomu dával korunu. Je jen málo seriálů, kde propojení libovolných dvou postav nejen funguje, ale vlastně dává naprosto smysl.

Prostě nenápadně dobrý český kousek plný hlášek, který zapadl neprávem.

29. prosince 2018

Lynč (2018)


Vítejte v Buchnově - Neúcta - Vůle boží - Rodina na prvním místě - Syn mého otce - Špína - Likvidace zásob - Pravda

zdroj: csfd.cz
Ceskatelevize.cz | K Lynči jsem přistupovala docela opatrně. Do první epizody jsem se vrhla s chutí jako do všeho nového českého, ale trochu jsem se zklamala. Matěj Anděl (Lukáš Žemlička) hrozně přehrával, moc jsem mu to celé nevěřila, a přišlo mi, že na začátku jsem se dozvěděla trochu moc informací, ve kterých jsem se nevyznala. Z nedostatku věcí ke sledování jsem ale vytrvala a jsem za to ráda. Jakmile se děj rozjel a pochopila jsem, že všechno souvisí se vším, chytla jsem se, a byť byl celý ten komplot s Němci hodně na sílu, zbytek byl působivý.

Ústřední drama byl samozřejmě titulní lynč, ze kterého bylo na blití, a rodina lynčovaného - o Tomáše (Marsell Bendig) jsem měla na konci regulérní strach a to nejen protože jeho máma (Natálie Topinková) už by to po Denisovi (Jan Cina) nepřežila. Dění v rodině Svobodových a Joklových bylo ale stejně důležité, protože právě to vůbec umožnilo, aby k něčemu takovému v "civilizované" společnosti došlo. Čachry Magdy Stránské (Zuzana Stivínová) s Klausem (Ladislav Hampl) a Franzem (Ondřej Nosálek) byly drsné a samozřejmě hnusné, ale to "americké" násilí nebylo to, co mě nejvíc děsilo a upřímně bylo trochu prvoplánové.

Svobodovi symbolizovali to, co se často děje v rodinách za zavřenými dveřmi a čemu nikdo z okolí nejspíš neuvěří, i kdyby to věděl, protože se do toho prostě nebude chtít plést. Nepochopila jsem, jestli byla Helena (Štěpánka Fingerhutová) svým otcem (Pavel Kříž) zneužívaná nebo šlo o incest (byť zda se dá incest ve vztahu otec/dcera kdy vůbec považovat za dobrovolný, vzhledem k zjevné existenční závislosti dítěte na rodiči, je další otázka), nicméně reakce matky (Barbora Šporclová) je bohužel statisticky velmi častá a celkově z toho bylo blbě. Pavel Kříž odvedl neskutečnou práci.

Joklovi byli naopak typickým příkladem toho, že za každým spratkem stojí debilní rodič(e). Z Jokla Jiřího Dvořáka bylo na blití z vícero úhlů a byť je komplikované odsuzovat někoho za jeho teoretické světonázory (konec konců každý má na ně právo), odsuzovat někoho za naprostý nerespekt ke své partnerce (Tereza Vilišová), její shazování před dítětem a praktické uplatňování svých světonázorů, kterým dívání se jinam rozhodně je, není komplikované a pro slušného člověka je dokonce naprosto žádoucí. Byť se dá argumentovat tím, že Líba věděla, koho si bere, stejně mi jí bylo líto a docela doufám, že se ho zbaví a ještě se jí podaří z toho kluka udělat slušného člověka.

Stranou bych ještě vypíchla Petru (Lucia Siposová) s Markem (Marek Němec), byla to taková sladká a překvapivě idylická vložka, když byli spolu, byť v hlavním ději fungovali jenom okrajově. Celkově bych to viděla takto - to společenské drama bylo na jedničku, formát za mě trochu kulhal (především protože Lukáš byl prostě nezajímavý a toporně zahraný), obsazení až na výjimky super a okolnosti lynče mrazivé. Stránští a Němci byli už trochu na sílu, ale zase bylo díky nim finále hodně napínavé, a Klas a Franz byli hodně dobře zahraní hajzlové, takže jim to odpustím.

Kolem a kolem hodně povedené společenské drama s pomalým rozjezdem, ale dobře vymyšlené a celkově super televizní zážitek. Odpůrci "multi kulti" prostředí (i ti, co se otevřeně bojí říct, že jim Romové v popředí vadili, protože přece nejsou rasisti, stejně jako jejich anti-multi-kulti kolegové) v recenzích (a článcích v bulváru) hodnotu seriálu podle mě srážejí zbytečně a jen z principu, protože řemeslně a herecky je to nadprůměr, ale to jenom znamená, že jim to šťouchlo do svědomí a že toho potřebujeme víc.

Za mě dobrý.

9. prosince 2018

Rédl (2018)

Niekedy je treba urobiť aj rozhodnutia, ktoré bolia. A poriadne!


Prokurátor - Komu se dá věřit? - Ivana - Děs

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Nebudu kecat, tohle jsem absolutně nečekala. Začala jsem to sledovat, protože se mi osvědčilo dávat šanci původním českým věcem (sem tam se najde poklad), ale nečekala jsem, že to bude tak dobré. Ondřeje Sokola (Roman Rédl) jsem měla nějakou dobu na seznamu přeceňovaných herců, ale evidentně to byla jenom škatule, do které spadl, protože tady mě fakt ohromil. Ten děs, zoufalství a strach - o život, ze života - všechno jsem mu to žrala i s navijákem, výborný výkon.

Už zápletka sama o sobě je pro mě docela neotřelá - po letech seriálů a filmů soustředících se na idealizaci první republiky či mučednictví pod nacistickým a/nebo totalitním režimem, je to období kocoviny po Sametové revoluci před "rozvodem" zajímavé a rozhodně zatím neohrané téma. Další plus byla Rédlova sexuální orientace: v české mainstreamové tvorbě je trapným zvykem dělat z homosexuálů zženštilé (v případě žen samozřejmě naopak) komické pozadí, které zpravidla není definované ničím jiným než tím, jak "teplí" jsou. Ten fakt, že Roman Rédl nedisponoval jediným atributem popkulturní homosexuální afektovanosti - divák se o jeho orientaci nedozvěděl, dokud ji scénář neodhalil - a ještě k tomu se živil jako vojenský prokurátor, je obrovský palec hore.

Zápletka sama o sobě byla surová, ale podle mě hodně dobrá a propracovaná - nestává se mi často, že by na mě zápletka s minimálním podílem vztahovky zafungovala takhle dobře. Měli ji podle mě do těch čtyř hodin perfektně rozvrstvenou s tím, že závěrečná epizoda byla neskutečná jízda až do konce. David Novotný (Karel) a Martin Hofmann (Jiří) ztvárnili dvě z nejpůsobivějších hovad české kinematografie, i kdyby už jen tím, že je nemotivovala žádná ideologie, jenom zisk. Jiří byl přímočarý rabiát - nakonec díky tomu ho Rédl dostal - ale z Karla skutečně běžel mráz po zádech, hlavně potom, co předvedl v tom gay klubu. Konec ho musel potkat takový, jaký ho potkal, protože řekněme si to narovinu, Rédl by jinak neměl šanci.

S postavou Ivany (Petra Hřebíčková) mě trochu naštvali. Napřed jsem se paranoidně bála, že tam je, aby Rédla "vyléčila", a ty její pohledy raněné srny to nijak nevyvracely. Uklidnila jsem se, když ji měl Rédl u zádi, ale na konci mě se moje iritace zase vrátila. Prakticky jediná její motivace něco dělat - objasnit vraždy, odhalit konspiraci - byla, že se jí Rédl líbil, a když zjistila, že gay, udala ho. To je všechno, v té postavě víc nebylo. Vzhledem k tomu, že byla vdaná s dětmi a že jí Rédl nedal žádnou záminku myslet si, že má šanci (pokud jsem se nedívala blbě), byla nejen absolutně plochá a účelná postava, ale hlavně kráva.

Líbila se mi postava Generála (Roman Polák), byl to správný kápo, a celkově ta "změna stráží" po pádu režimu byla poměrně hezky zachycená, byť to štve. Celkově je Rédl jednou z nových českých věcí (jako například Pustina), které se můžou směle rovnat té opravdu dobré zahraniční produkci a jsem hrozně ráda, že to na našich obrazovkách i mimo kabel konečně vidím.

31. března 2018

Dabing Street (2018)


Jiří Arch - Studio B - Budování mediálního obrazu - Vulgarismy - Ženské zbraně - Supervizor - Černý prodej filmů - Ceny Františka Filipovského - Inzerát - Monitoring - Destrukce - Poslední dabing

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Jelikož Čtvrtá hvězda je můj nejoblíbenější český seriál, nemohla jsem jen tak přejít další televizní počin Dejvického divadla. Věděla jsem, že to nebude tak dobré jako Čtvrtá hvězda, ale upřímně jsem moc nečekala, že to bude tak kolísavé - byly epizody, u kterých jsem se smála celou dobu a pak epizody, u kterých se mi nechtělo věřit, že za nimi stojí stejný scénárista. Navíc mi přišlo, že zhruba tak od konce devátého dílu to úplně změnilo žánr - buď to zvolna přešlo k dramatu nebo vtipy začaly být tak drsné, že ani já jsem neměla odvahu se jim smát, každopádně první a poslední díl pro mě byly úplně jiný seriál.

Klára Melíšková (Eva) je bohyně, ale Eva mi lezla na nervy. Václav Neužil (Pavel) začíná být expertem na pitomce, nicméně Pavel měl velmi vynalézavé polohy, díky kterým mě docela bavilo vidět ho i v té dramatické poloze. Hynek Čermák (Karel) se mi tady líbil stokrát víc než jako drsný Rapl a jeho garderóba s tou ledvinkou ke mně fakt promlouvala. Tereza Voříšková (Lada) mě tady překvapivě nerozčilovala a Marek Adamczyk (David) mi nic neříkal.

Pavla Beretová (dealerka Leny) hrála pěknou hlupinu a ta image byla ukrutná; Miroslav Krobot (režisér Janda) byl luxusní, ale byl tam na můj vkus moc málo; Martin Myšička (mediální guru Kros) dostal nakonec víc prostoru, než jsem čekala, a člověku za Krose bylo stydno; Barbara Lukešová (překladatelka Dana) mě docela zaujala; a Lenka Krobotová (novinářka Iveta) byla jako vždycky dokonalá, klidně jí tam mohlo být víc. Samozřejmě mě extrémně potěšili herci vtipně hrající sami sebe - jako Viktor Preiss, Ivan Trojan, Vilma Cibulková atd.

Z těch opravdu dobrých epizod bych vypíchla Studio B, protože celá zápletka i odlitek zadku Františka Filipovského fakt stály za to; Supervizor, protože lov na Trojana mě málem stál život; Inzerát, protože ten konec obsahoval jednu z nejdrsnějších replik, které jsem za poslední dobu v televizi slyšela; a Monitoring, protože ta přiznaná vykrádačka pravděpodobně nejpůsobivějšího dialogu z filmu Closer mě málem zadávila.

Celkově rozhodně nemá cenu čekat kvalitu Čtvrté hvězdy - vyvážeností je to spíš KOSMO, ale humorem je to hodně svoje. Nevylučuji, že se k tomu časem třeba vrátím a dám tomu druhou šanci bez těch týdenních rozestupů mezi epizodami, jestli to nějak změní můj názor. (A upřímně, hodně by mě zajímal Kapitán Filcka.)

17. února 2018

Vzteklina (2018)

Člověk se vždycky stává tím, proti komu bojuje.


1/6 - 2/6 - 3/6 - 4/6 - 5/6 - 6/6

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Vždycky mám radost, když narazím na novou kriminálku od ČT, která navíc přijde s ještě pro mě relativně neokoukaným obsazením (nebo obsazením, na které se koukám ráda). Vzteklina mě nadchla už jen názvem - ta nemoc samotná je otřesná, ale jako symbol v souvislosti s lidskou povahou funguje výborně. Jak díly přibývaly, byla jsem v tomto ohledu trochu zklamaná, celá ta záležitost - byť na konci výborně vypointovaná - mi přišla doslovnější, než by se mi líbilo.

Proti Kryštofovi Hádkovi (Pavel Rogl) v zásadě nic nemám, ale nebavil mě zatím v ničem, co jsem s ním doteď viděla, a Vzteklina nebyla výjimkou. Prostě jsem se nemohla donutit, aby mě zajímalo, co se s Roglem stane a jestli to přežije. Johana Matoušková (Gabriela Burešová) je pro mě relativně neznámá, ale zajímavá tvář, to stejné Gabriela Heclová (Táňa Burešová). Paddy (Ihor Krotovych) mi nemohl být ukradenější, ale jeho rodinná historie - zastoupená většinu seriálu otcem (Jan Novotný) - byla hodně hustá.

Vždycky mě potěší se Stanislavem Majerem (Stanislav Machar), byť vzhledem k faktu, jak je poslední dobou vidět - a jak málo byl vidět v prvních čtyřech epizodách - se dalo soudit, že bude mít nějakou výraznější roli v závěru. Překvapili mě ale tím, jak do toho byl Machar vlastně zapletený - byť se přiznám, že ta část s hypnózou pro mě byla trochu přehnaná. Mrzelo mě, že mu nedali víc prostoru, protože zároveň s ním by pravděpodobně dostala víc prostoru i Olga Papežová (Hana Ševčíková), která by mě jako postava zajímala mnohem víc.

Co se týče policejního útvaru, ti hráli druhé housle Roglovi, což je takový známý nešvar všech detektivek s amatérskými detektivy, kteří samozřejmě všechno chápou lépe než lidi, co jsou za to placení. Valenta (Leoš Noha) byl takový bodrý ledvinovský typ, Pleslová (Pavla Beretová) překvapivě dostala nula prostoru, byť mě zajímala. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že Cílek (Filip Čapka) si užil stejný kulový. Adéla Petřeková (Kateřina Roglová) byla příjemnou ilustrací. Anna Koubová (Jana Janěková ml.) a její vyhnilé manželství s Roglem mě zajímalo mnohem víc než ta násilná romance Rogla s Gábinou.

Jakékoliv výhrady, které jsem ke Vzteklině měla, ale vynahradila poslední epizoda. Rozuzlení bylo hodně drsné a nedívalo se na něj hezky, ale korespondovalo s prostředím, atmosférou a perfektně dotáhlo motiv vraha. Ostatní epizody k tomu pomalu a jistě směřovaly, ale občas na mě až hodně pomalu. Nebýt obsazení, nevím, jestli bych to tak ochotně dokoukala, byla by to ale škoda.

Celkově pomalé tempo, ale dobrý příběh.

9. dubna 2017

Spravedlnost (2017)


1/3 - 2/3 - 3/3

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Pravděpodobně nebude pro nikoho překvapením, že mám tendence dívat se na věci s Ondřejem Vetchým (Richard), protože vždycky existuje šance, že si sundá tričko. Kromě toho mě ale baví i herecky a třídilná mini-série Spravedlnost mě hodně zaujala už námětem. Vtáhlo mě to natolik, až mě to překvapilo. Přiznám se, že by mi asi stačilo, kdyby se to odehrávalo na úrovni Richarda a Lili (Elizaveta Maximová), ale vlastně proti tomu nemám výhrady. Tedy až na ten konec; byť jsem se snažila, byl na mě prostě příliš nejasný, nepochopila jsem ho.

Ondřej Vetchý hrál neuvěřitelně nesympatického chlapa, který se zoufale snažil zachránit svoje dítě - jenom aby zjistil, že člověk, kterého zachraňoval, neexistuje a on přišel úplně o všechno. Richard byl přesně takový antihrdina, které mám hodně ráda ve fikci, ale potkat bych je nechtěla. Jak jsem psala už dřív, Martin Finger (Tomáš) mě znervózňuje a tady teda opravdu neměl sympatickou roli. Nedokázala jsem se přinutit, aby mi bylo Tomáše líto. Monika (Jitka Schneiderová) mě rozčilovala (ještě jsem neviděla Jitku Schneiderovou hrát sympatickou roli) a Lili nechci komentovat, protože byla chudák malá vyšinutá.

Jak jsem psala výš, trochu problematické to pro mě bylo s těmi ostatními zápletkami, které se pohybovaly po oběžné dráze hlavní vraždy. Dostál (Lukáš Vaculík) byl takový typický český záporák - čili jeho zločiny se týkaly především způsobu, jakým shromažďoval majetek, protože peněz si česká společnost cení nejvíc, zločiny na lidech byly druhotné - Radek (Ondřej Malý) byla typická hyena bulvárovitá a Jan Plouhar (Matěj) byl ten obětní beránek. Narozdíl od hlavní psychologické linie, kde musí hlavní postava jít proti všemu, co ctila a věřila, pro dítě, které mu patrně lže, byl zbytek poměrně dost průhledná a pro mě relativně nezajímavá gangsterka.

Jak jsem ale psala výš, vlastně by mi to tam zase tolik nevadilo, nebýt toho konce, který všechno slil dohromady, nic nevysvětlil a já ho prostě nepochopila. (A ráda bych podotkla, že usoudit, že byla něco vražda a ne nepovedená autoerotická asfyxie na základě faktu, že obět byla gay, ale v televizi hrálo heteroporno, je poměrně úsměvná. Myslím, že by se ta metoda pod zatěžkávací zkouškou většího testovacího vzorku ukázala jako silně neprůkazná.)

Z dalších herců bych ráda vypíchla Lenku Krobotovou (Kamila Kowalská) a Jana Novotného (Milan), protože je vždycky ráda vidím. Celkově bych Spravedlnost bez váhání doporučila; vidím ji jako další důkaz, že se čeká televizní tvorba pomalu zvedá z prachu a to mě jenom těší.

8. března 2017

Svět pod hlavou (2017)


Stín kapradiny - Anděl odplaty - Mrtvý lidi - Orchidej na smetišti - Závadová mládež - Dvojboj - Smrt špióna - Rodinná záležitost - Mrtvý muž - 1983

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Normálně nemám moc ráda předělávky zahraničních seriálů, ale pro Svět pod hlavou jsem udělala výjimku hned na začátku. Neviděla jsem původní britský Life on Mars ani americký remake, ale věděla jsem tak zhruba, o jakou zápletku šlo, a přišlo mi, že v českém historickém kontextu by to mohlo být hodně zajímavé. Z výsledku jsem byla většinou trošku rozpačitá; nápad to byl skvělý, kostýmy a atmosféra fungovala, ale hlavní linka se tak nějak ztrácela v epizodkách a chvílemi mi u toho haprovala pozornost. Překvapilo mě ale, nakolik se mi líbil konec, a docela jsem 1983 i prožívala.

Václav Neužil (Filip Marvan) mě hodně bavil ve Čtvrté hvězdě, ale na Marvanovi jsem si pořád nebyla schopná najít to "něco". Chytila jsem se prakticky až na konci. Ivan Trojan (Martin Plachý) je super všude a Plachý mě hodně bavil, na konci jsem pro něj skoro až slzu uronila a nutno podotknout, že v 1983 si to Trojan herecky podal. Jan Budař (Klement Kratěna) schytal roli, ve které prostě nešlo mít ho rád. A Budař to vytočil na maximum; dal si to tak, že to ani nebylo v tom co říkal, ale jak to říkal.

Judit Bárdos (Krystýna / Daniela) se mi tu líbila víc než v Bohémě, ale Krystýna hrála ani ne druhé, spíš třetí až čtvrté housle, což byla trochu škoda. Marie Doležalová (Simona Kartouzová) pořád schytává role diblíků, ale je na ní vidět, že už ji to moc nebaví. Ljuba Krbová (Simona Marvanová) je úžasná vždycky, tam žádné výhrady nebyly. Potěšil Igor Chmela (Felix Kartouz), protože ten mě potěší vždy a všude, a Roman Zach (Klíma) je stejná písnička. Celkově měla série skvěle vybrané epizodní herce, s obsazením jsem problém neměla.

Jak už jsem psala, vadila mi nevyváženost vaty a hlavní zápletky. Opravdu jsem se začala chytat až když to začalo kolem sedmé epizody nabírat na obrátkách. Očekávala jsem, že zůstanou u snu / halucinací v kómatu, takže mě překvapilo, že Filip skutečně cestoval časem. Normálně na to nejsem, ale jak říkám, 1983 fungovalo, byť bylo trochu přitažené za vlasy.

Jsem narozená 1991, takže neposoudím, nakolik série vystihovala dobu a popravdě je mi to úplně jedno; buď ten příběh funguje nebo nefunguje a tento nakonec vlastně fungoval docela dobře. (I když to mohlo být bez té vaty lepší.)

25. února 2017

Bohéma (2017)


Snad to nebude tak hrozné - Past na svědomí - Krev, půda a strach - A přece se točí - Vyhrát za každou cenu - Dvojí tváře

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Přiznám se, že jako milovník českých předválečných, válečných a poválečných veseloher a někdo, kdo poslední dva roky pravidelně jezdil do práce a domů kolem Barrandovských teras, jsem se na Bohému těšila velmi a to i přestože jsem slyšela o historických nepřesnostech. Vzhledem k tomu, že u fikce nemám tendence pátrat po tom, jak přesné to vlastně je a dlouho jsem si myslela, že je to podle nějaké knížky, hodně jsem jim odpouštěla.

Pak jsem zjistila, že scénář není podle žádné beletrie, ale je splácaný dohromady z literatury faktu. Myslím, že v tomto případě měli v reklamní kampani klást větší důraz na to, že jde o skutečností inspirovanou fikci, méně lidí by naštvali. A jak říká jeden můj kamarád, když už to chtějí dělat podle skutečných lidí, měli by se držet dokázaných faktů. I přestože to možná nedělá tak dobrý příběh, dodávám já.

Co se týče hereckého obsazení, tam jsem byla většinou velmi potěšená. Vladimír Javorský (Vlasta Burian) byl naprosto excelentní. Měl mě během první minuty na scéně, perfektně střídal civilní a filmovou Burianovu stránku tak, že přestože jsem Vlastu Buriana nikdy nepoznala a civilních záběrů viděla poskrovnu, ani na chvilku mi nevypadl z role. Pokud díky něčemu stojí Bohéma za to, tak je to Javorský. Jaroslav Plesl (Miloš Havel) mě taky bavil hrozně. Znám ho především v negativních rolích, takže jeho Miloš Havel mě potěšil už jen z podstaty své komplexity. (A ne každý dokáže, aby ten účes vypadal dobře.) Překvapivě se mi líbili i Pavel Batěk (Otakar Vávra), který mě normálně moc herecky nebaví, a Petr Stach (Martin Frič). A absolutně mě dostala Renata Visnerová - Prokopová (Anna Letenská), především v A přece se točí, neuvěřitelně silný výkon.

Zklamal mě ovšem Saša Rašilov (Oldřich Nový) - respektive takto, Rašilov mě nezklamal, nečekala jsem, že vysekne Nového a nespletla jsem se. Nový pro mě měl neskutečný šarm, jeho představitel nemá žádný a tím pádem to prostě na ničem nestojí. Abych ale byla spravedlivá, bylo vidět, že Saša Rašilov hrál jako o život. Jen s absencí jakéhokoliv replikovatelného znaku chování nebo mluvy u Nového to stálo na množství něčeho tak subjektivního a neměřitelného, jako je šarm, co člověk prostě neovlivní, a to rozhodlo. David Novotný (Jaroslav Marvan) byl podle mě vybraný dobře, byť se mi to ze začátku nezdálo. Měl tu Marvanovu zemitost, ale nelíbilo se mi, jak tam Marvana udělali zákeřného a nadutého. Možná takový byl, nevím, ale přišlo mi, že možná chtěli Buriana v ještě trochu příznivějším světle a využili k tomu Marvana.

Co se týče fiktivních postav, líbil se mi Jan Novotný (Emil Vokolek) a to hodně. Mladý Arnošt Žák (Michael Balcar) byl takový meh, postarší (Ondřej Pavelka) byl správně zahořklý, nesl v sobě ten příběh a fungoval pro mě. Jen nevím, jak se z mladého stal ten starší, protože Michael Balcar v posledním díle rozhodně nevypadal, že by měl zaječí úmysly a byl na cestě k vyhoření, ale byla tam slušná časová díra, takže to nechme. Postavu Lili Krallové (Judit Bárdos) jsem popravdě nepobrala. Judit Bárdos se mi hodně líbila, aspoň v posledních dílech, kde měla fakt co hrát, ale při té míře fikce a básnického přibarvení, které aplikovali na každou postavu, se dost divím, proč prostě nešli do mé milované Nataši Gollové. Na jedné straně jsem ráda, že její životní příběh nepřekroutili, na druhé si říkám, co přesně byla ta hranice, kdy už to pro ně bylo moc fikce, že přišli se smyšlenou postavou místo skutečné? Protože to by bylo zajímavé i vzhledem k jiným postavám, jejichž ztvárnění je momentálně kontroverzní.

Abych to ale shrnula, Bohému bych doporučila. Ta atmosféra tam je, svému názvu to podle mě dostálo, a kostýmy a kulisy jsou za mě luxusní, stejně tak hudba. Byť je tam zjevná touha to téma podojit, co to jde, velká část příběhu mě vlastě bavila a docela jsem to prožívala, a jak jsem psala výš, herecky to podle mě rozhodně stojí za to. Jako dobové drama to obstálo a pokud se člověk donutí vidět to optikou fikce a připomene si, že ani náhodou nejde o dokumentární sérii, podle mě se mu ten seriál i odmění. Rozhodně tento počin hodnotím kladněji než třeba Já, Mattoni a dokonce si troufám říct, že bych se k tomu jako ke kulise na pozadí klidně vrátila.

Pustina (2016)


1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl

zdroj: imdb.com
FDb. Pravděpodobně žádný český seriál nebyl v poslední době tolik nahypovaný jako právě Pustina. Samozřejmě, že mi to neuniklo, ale ta popularita mě tak trochu odrazovala. Nakonec jsem do toho šla a byla jsem překvapená, že mě to skutečně chytilo. Pustina je extrémně temná záležitost, u které si scénáristé nevybírali lehká témata, ale celkově to pro mě fungovalo. Líbilo se mi, jak to bylo všechno tak nějak propletené, ale dávalo to smysl a nebylo to překombinované. Vlastně to bylo dost syrové a surové zároveň.

Úplně mě uhranula Zuzana Stivínová (Hana). Nádherně plynule přecházela z pozice vyděšené matky do zoufalé a truchlící a nezapomínala pracovat taky s tím, že je Hana opuštěná manželka a starostka, která se snaží zacházet se svou komunitou posle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bylo to na jednu postavu hodně, ale fungovalo to. Jaroslav Dušek (Karel) byl taky excelentní, ale měl "pomoc" od psychické nemoci své postavy, takže možná proto mě herecky neohromoval tak jako Zuzana Stivínová.

Herecké obsazení bylo celkově silné, nechce se mi vyjmenovávat jednotlivé role. Prostředí pasťáku se mi sledovalo hodně špatně, ta vesnická mentalita se mi sledovala ještě hůř, atmosféra byla tísnivá... Prostě to fungovalo po všech stránkách a dalo to přesně to, co trailer a plakát slibovaly.

Jediné, co chci podotknout je toto: dokoukala jsem to asi před dvěma týdny a zaboha si nemůžu vzpomenout, kdo tu holku zabil - vím jenom, že se mi líbilo, jak to uzavřeli. Možná to o něčem vypovídá? Každpádně tak jak tak hodně dobrá česká záležitost a můžu doporučit.

29. ledna 2017

Hořící keř (2013)

Člověk je v podstatě takové zvířátko. Stará se jenom sám o sebe, maximálně o svoje mladé, a nakonec stejně udělá, co se mu řekne.


Část 1 - Část 2 - Část 3

zdroj: imdb.com
FDb. Na třídílnou minisérii Hořící keř se taky "dívám" už pár let. Nějakou dobu trvalo, než jsem se k tomu dovřela a pak jsem to oddalovala, protože jsem zaprvé věděla, že to sjedu najednou a zabere to kotel času, a zadruhé protože jsem věděla, že mě to nasere. Ani v jednom jsem se nespletla. Přiznám se, že jsem nezkoumala, nakolik se minisérie odchýlila do historických zdrojů - jestli nějakému normalizačnímu komunistovi ukřivdili, tak mě to rozhodně netrápí.

Začnu s tím nejlehčím - řemeslně se mi minisérie líbila. Neměla jsem výhrady proti scénáři - naopak se mi líbilo, že každý z těch malých příběhů souvisel s celkem - ani proti obsazení (co se toho týče, je to hezká sbírka snad všech momentálně aktivních českých herců), vtáhlo mě to a bavilo mě to. Příběh byl na blití, ale to jsem věděla, že bude. Nevím, koho obdivuju víc - jestli Dagmar Burešovou (Tatiana Pauhofová), protože bych to asi vzdala, když bych viděla, jak je to zabitý, nebo Libuši Palachovou (Jaroslava Pokorná), protože bych vůbec v první řadě na jejím místě neměla sílu se do toho pustit. Což mě přivádí k tomu, že se mi líbilo, jak jsou v této minisérii ztvárněné ženy - nejen tyto dvě hlavní, ale i třeba Palachova lékařka (Taťjana Medvecká) a soudkyně (Ivana Uhlířová). Žádná z nich jenom nepřihrávala chlapovi, žádná z nich nebyla černobílá a bylo vidět, že mají svoje motivy, byť tam třeba nebyly rozebrané. Za to velké plus. (Škoda, že to takhle vypadá většinou jenom když režíruje žena.)

Co se týče mužských postav, tam se mi líbil Radim Bureš (Jan Budař) - ne často se vidí mužská postava, která stojí po boku své ženy, do ničeho se necpe a nečeká za to aplaus. Jireš (Ivan Trojan) neměl moc prostoru, ale líbilo se mi, jak Ivan Trojan zahrál ten rozkol mezi tím, co by měl dělat a mezi tím, co cítí, že je správné. Jireš to vyřešil útěkem, ale popravdě se mu nedivím. Kdybych žila v té době a měla příležitost, byla bych za horama dřív, než by tanky dojely do Prahy. Charouze (Adrian Jastraban) jsem pochopit uměla, ale takové jako Nový (Martin Huba) a Dočekal (Igor Bareš), svině čistě protože můžou, jsem nikdy pochopit neuměla.

Celkově je to podle mě hodně povedená minisérie a koho to zajímá - a myslím, že by to mělo zajímat všechny Čechy - si přijde na svoje.

23. listopadu 2016

KOSMO (2016)

Není důležitý vyhrát, ale zúčastnit se. A my Češi jsme holt dobrý v zúčastňování.


Sumec nemá kníry - Česká škola - Smrt docenta - Řekl někdo kočička? - Triumf

zdroj: ceskatelevize.cz
Ceskatelevize.cz | O Kosmu jsem se dozvěděla úplnou náhodou ze stránek ČT a po haluzi hned stihla první díl. Byla jsem dost příjemně překvapená. Vesmírné tréninkové středisko mi přišlo relativně v průměru, ale skeče z ministerstva - kde excelovali ministr školství, mládeže, tělovýchovy a kosmonautiky Lubor Šnajdr (Martin Myšička) a především jeho tajemník Libor Repelent (Jiří Hána) - byly naprosto geniální. Klidně bych brala sitcom jenom o nich a kdy už by to nešlo, tak by mě potěšilo aspoň České moře, které je zběžně zmíněno ve scéně za titulky posledního dílu.

Od začátku mi vrtalo hlavou, proč je chudák Jana Plodková (Milada Musilová) tak vycpaná, ale pochopila jsem to hned na konci druhého dílu. Až do posledního dílu mi to přišlo jako docela slabá pointa, ale ty souvislosti potom to udělaly vtipnější. Jen je škoda, že tak brzo vymizela. David Novotný (Karel Cikán) hrál svou klasickou roli, která osvědčeně baví, ale na prdel neposadí; Petr Vančura (Petr Chromý) napřed vypadal, že bude až do konce takový jeliman, ale pak se Chromý dost vzchopil, byl mi jako postava nejsympatičtější. Jakub Žáček (René Hejl) hrál někoho tak nesympatického, že bych ho taky vysadila ve vesmíru a už se pro něj nevrátila. Eva Josefíková (Adéla Kašpárková) hrála typ postavy, který mi normálně nebývá sympatický, ale vyvážili to tím, že ta její pipina nakonec všem zachránila zadek, takže odpouštím.

Václav Kopta (Milan Sumec) se postavy nejčeštější - tedy pečlivého tuneláře - zhostil s úspěchem, aspoň za mě. Martin Dejdar (Anton Hrabiš) byl zcela jasná karikatura a tím pádem možná ještě češtější než ten tunelář. A příjemně mě potěšila Lenka Krobotová (Dona Drobková), byť se tam jen mihla, i když feministky se synchronizovanou menstruací byly snad jediný skeč, u nějž jsem se za scénáristy styděla. Mimo obsazení určitě stojí za to zmínit, že scénář psali Tomáš Baldýnský a Petra Soukupová, kterou mám jako autorku hodně ráda.

Nebylo to tak dobré jako moje milovaná Čtvrtá hvězda (o které už fakt taky budu muset něco napsat), ale pořád to podle mě byl český nadprůměr, skeče z ministerstva byly jak víno a rozhodně můžu doporučit. Já jsem nebyla zklamaná.

19. listopadu 2016

Já, Mattoni (2016)


Láska a intriky - Vídeňské líbánky - Dvorní dodavatel - Bahno - Nahý muž - Útěk - Americký sen - Císařovna - Cesta do Londýna - Hra na štěstí - Vlast a národ - Lokomotiva vládního rady

Ceskatelevize.cz | Musím říct, že jsem se na Já, Mattoni docela dost těšila. Za prvé mám ráda dobová dramata a za druhé mám ráda Davida Švehlíka (Heinrich Mattoni). Fakt, že to točila Česká televize, mě taky naplnil důvěrou a když po prvních pár dílech začalo být jasné, že Heinrich Mattoni je jeden z mála antihrdinů české televizní tvorby, byla jsem nadšená. S postupujícími epizodami ale moje nadšení opadalo. Když se Heinrich nepřetahoval s Mínou, bylo to prakticky o ničem; okolnosti, za kterých sepisuje svoje paměti, se celkem rychle okoukaly a člověk ztratil pocit, že o něco vůbec jde. Poslední epizoda byla vyloženě antiklimatická (jestli to slovo nemáme, tak ho potřebujeme); závěrečná slova měla s divákem nejspíš něco udělat, ale "ještě že tak" nebyla asi ta reakce, po které šli.

David Švehlík byl dobrý a dobový kostým mu velmi slušel, ale trochu mi vadilo, že jakmile nehrál konflikt s manželkou nebo dětmi, tak jen mužně a se svraštěným obočím zíral do dáli, a to bylo trochu málo. Alois Švehlík (Heinrich Mattoni) si zahrál prakticky jen v posledních třech dílech, protože do té doby jeho Mattoni jen emocionálně nezainteresovaně rekapituloval svůj život, ale když už na to došlo, bylo to dobré - hlavně v posledním díle. Tatiana Vilhelmová a Taťjana Medvecká (obě jako Wilhelmina Mattoni) byly skvělé; Taťjana Medvecká se mi líbila trochu víc, protože spíš než aby tu zášť a bolest hrála, proudilo to skrz ni, a bylo to divácky nesmírně uspokojivé. Osobně jsem Míně fandila, aby Heinrichovi natrhla prdel, a byť chápu, že je seriál vyprávěný z pozice Heinricha, stejně mě zklamalo, jak zejména v posledních epizodách jen vykopávala a ještě z poloviny mimo záběr.

Mattoniho děti mě víceméně obtěžovaly; Leo byl jako mladý (Vincent Navrátil) fracek, u něhož sice chápu, proč vyšiloval, ale stejně jsem s ním nedokázala soucítit, a dospělý (Jan Vondráček) to byl přizdisráč a mamánek. Alberta (Jana Plodková) byla prakticky neviditelná až do posledních dvou epizod. Tam to Jana Plodková rozehrála skvěle, ale Albertě jsem tak nějak neuměla odpustit, že se odsoudila k životnímu neštěstí a na rozdíl od své matky to udělala vědomě. Příběh Kamily (Sabina Rojková) byl příšerně nahypovaný, ale když se v desátém díle ukázalo, že to bylo přesně tak, jak jsme tušili, byla jsem hrozně zklamaná. Fakt jsem doufala, že přijdou s něčím trochu kreativnějším.

Z dalších postav mě bavila Marie Löschnerová (Aňa Geislerová), protože byla prakticky jediná, kdo se před Heinrichem uměl zachránit. Gastl (Martin Myšička) byl taky super - mrzelo mě, že se pak vytratil. Jinak tak úplně nemám, koho dalšího vypíchnout, snad kromě revizora (Jan Budař), který se zjevoval jak hraběnka Stradová a především díky nonšalantnosti Jana Budaře v ději prostě fungoval. No a trochu negativně bych ještě zmínila Lenu (Tereza Hofová), kterou jsem nepochopila. Dokud ještě žila, tak dobře, ale potom tam (doslova) strašit nemusela. Asi mělo jít o nějakou Heinrichovu představu, která mu dodávala sílu, ale pro mě byl ten nadpřirozený prvek přešlap.

Jak jsem napsala výš, příběh byl problematický - když tam nebyl konflikt, nedělo se tam prakticky nic, takže to ve finále bylo poměrně roztahané něco, co sloužilo asi hlavně k předvedení kostýmu a kulis. Ty byly ale na druhou stranu excelentní, jen maskéry zjevně nezaúkolovali dost. Ačkoliv mám oba herce ráda, tak jak David Švehlík, tak Tatiana Vilhelmová jsou dávno za bodem, kdy se dají beztrestně vydávat za dvacátníky, jako tomu bylo v úvodu seriálu. Tatiana Vilhelmová to ještě uhrála, ale Davidovi Švehlíkovi ten příliš znalý pohled chlapa se čtyřicítkou na krku z očí prostě nezmizel, byť se snažil.

Problém nastal i na opačné straně spektra - nevím, koho napadlo nasadit proti Aloisovi Švehlíkovi Aňu Geislerovou s černým závojem přes obličej a pokusit se nám nakecat, že jsou stejně staří. Stejně to schytal Martin Myšička, který je zhruba ve věku Švehlíka mladšího, a přesto se nestyděli načmárat mu do vousů trochu šedin a postavit ho proti Švehlíkovi staršímu. Chápu, že to zjevně stálo hrozné peníze a neměli rozpočet na to, aby každou roli obsazovali třikrát, ale pak teda měli spíš vybrat jednoho puberťáka a jednoho dospělého a investovat do armády maskérů, bylo by to o dost uvěřitelnější.

Celkově bylo Já, Mattoni tak nějak zklamání. Mělo to svoje světlé momenty, především v prvních epizodách, ale nedostala jsem od toho, co jsem čekala. Jsem ráda, že je to uzavřené a doufám, že se k tomu nebudou vracet - já totiž rozhodně ne.