Vodník (2019)

Pokud si člověk po čtyřicítce pořád ještě uchovává nějaký iluze o světě, nejedná o projev optimismu, ale o první příznaky stařecký demence.


I. díl - II. díl - III. díl

zdroj: csfd.cz

Ceskatelevize.cz | Je to už tři roky, co jsem četla román Ještě není konec, který je předlohou Vodníka, a pamatuji si z něho víceméně prd. Moje vlastní recenzička, kterou tu odvážně linkuju, obsahuje nula (0) informací, takže je hezky vidět, že to, co tady už dekádu dělám, má smysl. Jak na potvoru jsem si ale pamatovala vraha, takže mě konec Vodníka nijak nepřekvapil.

Ze samotné mini-série jsem, přiznám se, trošku rozpačitá. Na jednu stranu jsem si užívala ty velké otevřené prostory, ať už šlo o upocený socialistický dvůr, prázdnou olomouckou kavárnu či nevysvětlitelně odlehlou budovu kriminálky, které vyvolávaly paradoxně stísněný pocit, nebo o úžasnou stylizaci uvnitř i vně těchto prostorů - jednoduchou, ale velmi účinnou, jak je vidět i na osobním stylu Marie Výrové (Klára Melíšková). Detailní kamera byla dobrá, především díky skvěle vybranému hereckému obsazení, které má dost silnou mimiku na to, aby to klaplo. Pochválit musím taky stylizace na Mariině a Klářině (Taťjana Medvecká) tahu nebo večírkování na kriminálce, kde člověk skoro toužil být tam s nimi.

Na stranu druhou stranu mě ale dost vytáčely změny úhlu záběrů, barevné filtry bych taky nemusela a jako obvykle jsem měla problém se stárnutím / omlazením herců. Ani Václav Neužil (Petr Třebovický) ve staré masce, ani Miroslav Hanuš (Ota Třebovický) pod teplým filtrem s přestříkanou hlavou a knírkem pro mě nefungovali. Popisuje se tam skoro třicet starý případ, z předlohy bylo jasné, že se budou muset využít flashbacky, tak to podle mě měli brát tak, jak to je, a pro postavu Petra s Otou najmout starší a mladší verzi.

Co se týče minisérie v rámci cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice, tak už když mi došlo, že předlohou je Ještě není konec, věděla jsem, že to bylo víceméně sólo pro Marii a nespletla jsem se. I tak jsem ale nebyla ochuzená o Mariiny rozhovory s Vitoušem (Miroslav Krobot), které mám ráda. Citelně mi chyběl Mráz (Stanislav Majer) a když už byl na scéně, chyběly mi jeho vousy, a nepochopila jsem intermezzo s Kristýnou (Tereza Voříšková) na večírku. Mám trochu hokej v kontinuitě celého cyklu - to se Kristýna teprve teď uzdravila po Pěti mrtvých psech nebo...? Hádám, že se dozvíme v další mini-sérii.

Hodně jsem si užila stylizaci Natálie Třebovické (Pavla Beretová) - rudá kolotočářská elegance sovětské přisluhovačky korunovaná houskou s masivním kusem uzeného, kterou začne humpolácky pořádat na uklidnění, byla geniální a ponižovala bez vulgarit. Kasijana Džakič (mladá Magda Třebovická) podle mě drsně přehrávala, což je u mladých herců podle mě častý jev, nicméně tím, jak často byla na scéně, to hodně vyniklo a musím to zmínit. Obsazení jako celek bylo ale vybrané dobře, jak jsem už psala.

Celkově je to podle mě silný příběh, který klade důraz na tragédii jedné rodiny víc než na osobní dramata lidí, kteří tu tragédii vyšetřují, což je podle mě u moderních detektivek docela raritka a chválím to. Mini-série sama za sebe se mi líbila i přes ty části, ze kterých jsem byla na rozpacích, ale přiznám se, že jako návrat cyklu po třech letech to považuju za nešťastně vybraný příběh.

Těším se ale, co Detektivové od Nejsvětější trojice přinesou dál.