_______
“A career in medicine can take you down many different paths.
If you're lucky, you end up where you're supposed to be.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Jestli něco nebylo na mé 2026 bingo kartě, byla to nová řada Scrubs. Na druhou stranu, jestli mě o něčem přesvědčil rok 2025, tak o tom, že neumím hrát bingo, takže co se vlastně divím. Mohla jsem to samozřejmě odignorovat – jak už jsem psala několikrát, revivaly, remaky a rebooty se mi už zajídají – ale nedalo mi to a s modlitbou, že to bude víc Will & Grace a míň Gilmore Girls (nebo jakýkoliv jiný pokus zpeněžit nostalgii, který z USA za posledních deset let přišel), jsem to nakonec zapnula.
Hned z prvního dílu jsem byla příjemně překvapená. Z původních Scrubs si pamatuju hlavně to, že mě seriál bavil až na devátou řadu (která byla jejich první nepovedený pokus o reboot), takže nemůžu upřímně porovnat kvalitu, ale dostala jsem přesně ten zážitek, který jsem čekala od něčeho s nálepkou Scrubs, a to je popravdě víc, než v co jsem se odvažovala doufat. Líbilo se mi, jak zakomponovali staré známé postavy, dávalo mi smysl, kde teď jsou a jak žijí, potěšila mě camea postav, které se tak úplně nevrátily, a hlavně jsem měla docela radost z těch nových, které působily svěže, ale pořád dokonale zapadly. Desátá řada byla podle mě to, o co se devátá pokoušela, a jestli tohle nedokazuje, že někdy je třeba nápad napřed nechat uležet (třeba i šestnáct let), tak už nevím co.
Přesto mám k sezóně pár výhrad. Zaprvé jsem od začátku žila v domnění, že bude mít deset epizod (a desátá se bude jmenovat My Slow Day), ale teď mi všechny zdroje tvrdí, že je epizod jenom devět, takže se ptám, kde je ta skutečná poslední epizoda? Devět je fakt divné číslo a My Celebration končí relativně otevřeně, takže co se tam stalo? Druhá věc je JDho (Zach Braff) a Elliotino (Sarah Chalke)Schrödingerovo dítě: v My Return JD říká „I have more time to see my kids,“ a o mladých doktorech ještě rozhodně nemluví, ale v My Poker Face je zmíněné jen jedno dítě jménem Ollie – pravděpodobně to, které Elliot čeká v deváté řadě – ale nic víc se nikdy nedozvíme. To mi přijde zvláštní, když v každé epizodě vidíme oba jeho/její rodiče.
Když jsme u JDho a Elliot, trochu jsem měla strach, jak to bude vypadat, když se seriál otevírá chvíli po jejich rozvodu, ale příjemně mě překvapili; píšou je jako dva přátele, kterým nevyšlo být zároveň i manželé, a to je super. S Turkem (Donald Faison) a Carlou (Judy Reyes) mě taky potěšili, ale úplně nejvíc mě potěšili tím, že se pověnovali Turkovi & Elliot a JDmu & Carle, to přátelské provázání bylo na Scrubs vždycky super a dělá mi hroznou radost, že je tam pořád cítit. Cox (John C. McGinley) byl vždycky moje oblíbená postava, takže mě napřed zklamalo, jak málo tam byl, ale pak přišli se skutečnou zápletkou a udobřili si mě. (Popravdě hlavně tím, že je pořád s Jordan (Christa Miller), ti dva totální psychopati jsou si souzení a jsem moc ráda, že jsou pořád spolu.) The Todd (Robert Maschio) a Hooch (Phill Lewis) jsou pořád fantastické epizodní vtipy, oproti tomu na Janitora (Neil Flynn) jsem čekala dlouho a jeho návrat mě trochu zklamal, Maintenance Guy (Darcy Michael) tu štafetu podle mě přebírat nemusel, od toho máme Parka.
A to myslím vážně: Kevin Park (Joel Kim Booster) je fantastický mix Coxe a Janitora, který mě baví pokaždé, když je na scéně, a je skoro škoda, že jsme nedostali jedinou epizodu, která by byla trochu víc zaměřená na něj. Sibby Wilson (Vanessa Bayer) je přesně to, co Vanessa Bayer hraje vždycky, ale pořád mě to baví, takže si stěžovat nebudu. Dubois (Michael James Scott) a Raymond (X Mayo) jsou takový ten typ postav, který Američani do seriálu nacpou, aby si odškrtli několik menšin zároveň, a byť nějaké světlé momenty měli („bald on bald crime“ mě zabil), působili spíš jako skeč než skutečné postavy.
Na nových „interns“ (nevím, jak to překládat, „stážisté“ asi nebude z hlediska českých reálií správně, takže doktoři před atestací?) se mi nejvíc líbí, že žádný z nich aspoň na první pohled nekopíruje své předchůdce (myslím původní partu, ne ty z deváté řady, z těch si nic nepamatuju). Dashana (Amanda Morrow) se mi líbí asi nejvíc, což asi souvisí s tím, že ji modelovali podle Turka, ale Amara (Layla Mohammadi) a Sam (Ava Bunn) jsou v těsném závěsu a udělalo mi hroznou radost, že si holky rozumí. Blake (David Gridley) mě napřed nebavil, ale čím víc nám o něm odhalují, tím víc mě zajímá. Naopak Asher (Jacob Dudman) nikam moc neroste a přijde mi, že na rozdíl od svých kolegů nemá jiné zápletky než ty milostné, což je překvapivé – většinou se to děje ženským postavám – ale zároveň trochu nuda.
Co se týče epizod, My Return byla neuvěřitelná nálož nostalgie, My 2nd First Day mělo hezké scény s Elliot a Turkem, My Rom-Com mělo Turka jako učitele, to mě baví, u My Poker Face jsem měla jenom „dobrá epizoda, pořád jsem překvapená, že mě to baví“, My Angel byla o přátelství mezi interns a překvapivě zahřála, My V.I.P. mělo JDho a Parka (myslím, že je začínám trochu shippovat), My Best Friend’s Barbecue byla epizoda o Carle a její menopauze a líbilo se mi, jak to pojali; My Odds měl super moment s Coxem a Elliot a My Celebration měla konečně Jordan a Janitora, jen Charlie (Rachel Bilson) mě kromě scén s Turkem a Carlou moc nebavila, je pro JDho až křečovitě dokonalá.
Celkově mě nová řada Scrubs bavila víc, než jsem čekala, a nebýt těch epizod tolik, uvažovala bych, že celý seriál nakoukám znovu. Takhle hlavně doufám, že bude další řada (ideálně včetně té ukradené desáté epizody). Už teď se na ni těším.
Hned z prvního dílu jsem byla příjemně překvapená. Z původních Scrubs si pamatuju hlavně to, že mě seriál bavil až na devátou řadu (která byla jejich první nepovedený pokus o reboot), takže nemůžu upřímně porovnat kvalitu, ale dostala jsem přesně ten zážitek, který jsem čekala od něčeho s nálepkou Scrubs, a to je popravdě víc, než v co jsem se odvažovala doufat. Líbilo se mi, jak zakomponovali staré známé postavy, dávalo mi smysl, kde teď jsou a jak žijí, potěšila mě camea postav, které se tak úplně nevrátily, a hlavně jsem měla docela radost z těch nových, které působily svěže, ale pořád dokonale zapadly. Desátá řada byla podle mě to, o co se devátá pokoušela, a jestli tohle nedokazuje, že někdy je třeba nápad napřed nechat uležet (třeba i šestnáct let), tak už nevím co.
Přesto mám k sezóně pár výhrad. Zaprvé jsem od začátku žila v domnění, že bude mít deset epizod (a desátá se bude jmenovat My Slow Day), ale teď mi všechny zdroje tvrdí, že je epizod jenom devět, takže se ptám, kde je ta skutečná poslední epizoda? Devět je fakt divné číslo a My Celebration končí relativně otevřeně, takže co se tam stalo? Druhá věc je JDho (Zach Braff) a Elliotino (Sarah Chalke)
Když jsme u JDho a Elliot, trochu jsem měla strach, jak to bude vypadat, když se seriál otevírá chvíli po jejich rozvodu, ale příjemně mě překvapili; píšou je jako dva přátele, kterým nevyšlo být zároveň i manželé, a to je super. S Turkem (Donald Faison) a Carlou (Judy Reyes) mě taky potěšili, ale úplně nejvíc mě potěšili tím, že se pověnovali Turkovi & Elliot a JDmu & Carle, to přátelské provázání bylo na Scrubs vždycky super a dělá mi hroznou radost, že je tam pořád cítit. Cox (John C. McGinley) byl vždycky moje oblíbená postava, takže mě napřed zklamalo, jak málo tam byl, ale pak přišli se skutečnou zápletkou a udobřili si mě. (Popravdě hlavně tím, že je pořád s Jordan (Christa Miller), ti dva totální psychopati jsou si souzení a jsem moc ráda, že jsou pořád spolu.) The Todd (Robert Maschio) a Hooch (Phill Lewis) jsou pořád fantastické epizodní vtipy, oproti tomu na Janitora (Neil Flynn) jsem čekala dlouho a jeho návrat mě trochu zklamal, Maintenance Guy (Darcy Michael) tu štafetu podle mě přebírat nemusel, od toho máme Parka.
A to myslím vážně: Kevin Park (Joel Kim Booster) je fantastický mix Coxe a Janitora, který mě baví pokaždé, když je na scéně, a je skoro škoda, že jsme nedostali jedinou epizodu, která by byla trochu víc zaměřená na něj. Sibby Wilson (Vanessa Bayer) je přesně to, co Vanessa Bayer hraje vždycky, ale pořád mě to baví, takže si stěžovat nebudu. Dubois (Michael James Scott) a Raymond (X Mayo) jsou takový ten typ postav, který Američani do seriálu nacpou, aby si odškrtli několik menšin zároveň, a byť nějaké světlé momenty měli („bald on bald crime“ mě zabil), působili spíš jako skeč než skutečné postavy.
Na nových „interns“ (nevím, jak to překládat, „stážisté“ asi nebude z hlediska českých reálií správně, takže doktoři před atestací?) se mi nejvíc líbí, že žádný z nich aspoň na první pohled nekopíruje své předchůdce (myslím původní partu, ne ty z deváté řady, z těch si nic nepamatuju). Dashana (Amanda Morrow) se mi líbí asi nejvíc, což asi souvisí s tím, že ji modelovali podle Turka, ale Amara (Layla Mohammadi) a Sam (Ava Bunn) jsou v těsném závěsu a udělalo mi hroznou radost, že si holky rozumí. Blake (David Gridley) mě napřed nebavil, ale čím víc nám o něm odhalují, tím víc mě zajímá. Naopak Asher (Jacob Dudman) nikam moc neroste a přijde mi, že na rozdíl od svých kolegů nemá jiné zápletky než ty milostné, což je překvapivé – většinou se to děje ženským postavám – ale zároveň trochu nuda.
Co se týče epizod, My Return byla neuvěřitelná nálož nostalgie, My 2nd First Day mělo hezké scény s Elliot a Turkem, My Rom-Com mělo Turka jako učitele, to mě baví, u My Poker Face jsem měla jenom „dobrá epizoda, pořád jsem překvapená, že mě to baví“, My Angel byla o přátelství mezi interns a překvapivě zahřála, My V.I.P. mělo JDho a Parka (myslím, že je začínám trochu shippovat), My Best Friend’s Barbecue byla epizoda o Carle a její menopauze a líbilo se mi, jak to pojali; My Odds měl super moment s Coxem a Elliot a My Celebration měla konečně Jordan a Janitora, jen Charlie (Rachel Bilson) mě kromě scén s Turkem a Carlou moc nebavila, je pro JDho až křečovitě dokonalá.
Celkově mě nová řada Scrubs bavila víc, než jsem čekala, a nebýt těch epizod tolik, uvažovala bych, že celý seriál nakoukám znovu. Takhle hlavně doufám, že bude další řada (ideálně včetně té ukradené desáté epizody). Už teď se na ni těším.