 |
| zdroj: imdb.com |
IMDb. Na Power Ballad bych sama od sebe asi nešla, ale dostala jsem příležitost vidět to zadarmo, tak jsem si řekla, proč ne. Byla jsem velmi příjemně překvapená, a to jak konkrétní zápletkou (z popisu na CSFD jsem čekala spíš Music and Lyrics), tak faktem, že tentokrát mi „stunt casting“ nijak zvlášť nevadil.
Ačkoliv fakt, že je Paul Rudd (Rick Power) jeden z nejdéle vládnoucích internetových sexymanů, se mnou nic nedělá, herecky proti němu nic nemám a tady mě dokonce bavil, v těch emocionálních polohách byl super. Možná pro mě fungoval ale především díky faktu, že Nick Jonas (Danny Wilson) byl víceméně bez emocí i ve scénách, kde se pral, nebo měl být rozpolcený. Jak jsem psala výš, nijak zvlášť mi to nevadilo, protože na tuhle postavu to stačilo – skutečné emoce byly u Ricka – ale zároveň si myslím, že s talentovaným hercem mohla být ještě o chlup lepší.
Hodně příjemně mě překvapilo, jak John Carney a Peter McDonald psali ženy. Rickova manželka Rachel (Marcella Plunkett) byla milující, ale zároveň se z Ricka nepokadila, zatímco Aja (Beth Fallon) byla typický puberťák, ale nedělalo to z ní záporáka. Proběhla tam roztržka, kde se víceméně dalo chápat všechny strany, a skončila co jsme si, to jsme si, místo nějakých přepálených gest, kde se všichni vyjadřují jako po pěti letech studia psychologie. Celkově jsem z té rodiny cítila velkou lásku a možná díky tomu ten film tak fungoval.
Moje nejoblíbenější postava byla předvídatelně Sandy (Peter McDonald) a hodně mě zaujala Havana Rose Liu (Marcia). Co se týče hudby, která byla pro film docela zásadní, přiznám se, že jsem si trochu víc užila cover verze. Klíčová písnička How To Write A Song Without You se mi zase tolik nelíbila, ale i tak mi zůstala celý další den zaseklá v hlavě, takže něco na ní bude. Z těch originálních mě nejvíc bavila Finishing Line (byť ta scéna byla trochu přitažená za vlasy; nikdo na svatbě v tak pokročilou a podroušenou hodinu neodejde z parketu, jenom protože nezná jednu písničku).
Celkově je Power Ballad překvapivě příjemný a vtipný film o vztahu umělce k jeho umění a životních prioritách, který můžu doporučit dál.
Ačkoliv fakt, že je Paul Rudd (Rick Power) jeden z nejdéle vládnoucích internetových sexymanů, se mnou nic nedělá, herecky proti němu nic nemám a tady mě dokonce bavil, v těch emocionálních polohách byl super. Možná pro mě fungoval ale především díky faktu, že Nick Jonas (Danny Wilson) byl víceméně bez emocí i ve scénách, kde se pral, nebo měl být rozpolcený. Jak jsem psala výš, nijak zvlášť mi to nevadilo, protože na tuhle postavu to stačilo – skutečné emoce byly u Ricka – ale zároveň si myslím, že s talentovaným hercem mohla být ještě o chlup lepší.
Hodně příjemně mě překvapilo, jak John Carney a Peter McDonald psali ženy. Rickova manželka Rachel (Marcella Plunkett) byla milující, ale zároveň se z Ricka nepokadila, zatímco Aja (Beth Fallon) byla typický puberťák, ale nedělalo to z ní záporáka. Proběhla tam roztržka, kde se víceméně dalo chápat všechny strany, a skončila co jsme si, to jsme si, místo nějakých přepálených gest, kde se všichni vyjadřují jako po pěti letech studia psychologie. Celkově jsem z té rodiny cítila velkou lásku a možná díky tomu ten film tak fungoval.
Moje nejoblíbenější postava byla předvídatelně Sandy (Peter McDonald) a hodně mě zaujala Havana Rose Liu (Marcia). Co se týče hudby, která byla pro film docela zásadní, přiznám se, že jsem si trochu víc užila cover verze. Klíčová písnička How To Write A Song Without You se mi zase tolik nelíbila, ale i tak mi zůstala celý další den zaseklá v hlavě, takže něco na ní bude. Z těch originálních mě nejvíc bavila Finishing Line (byť ta scéna byla trochu přitažená za vlasy; nikdo na svatbě v tak pokročilou a podroušenou hodinu neodejde z parketu, jenom protože nezná jednu písničku).
Celkově je Power Ballad překvapivě příjemný a vtipný film o vztahu umělce k jeho umění a životních prioritách, který můžu doporučit dál.