4. dubna 2020

Hana Marie Körnerová: Hlas kukačky (2019)

zdroj: databazeknih.cz
Měla jsem pro tuhle knížku už sepsanou recenzi, ale když jsem si ji po sobě přečetla, vyzněla tak negativně, že je nutné trochu proházet pořadí jednotlivých bodů. Hlas kukačky je příběh dvou žen s podobným osudem, který je částečně ovlivněn českou historií první poloviny dvacátého století. Edita a Irma tráví svůj život týrané a obklopené naprosto odpudivými chlapy. Prolog mě sice naladil na příběh, který zkoumá psychologii kukaččího dítěte, ale přišlo mi, že tuhle linku autorka jen naňahňala do stručného závěru, který byl k prologu přišitý trochu horkou jehlou. Uznávám ale, že tady mě pravděpodobně zklamala jen moje vlastní očekávání.

Knížka se četla dobře, zhltla jsem to asi za tři večery, ale nemůžu říct, že by mi to ustřelilo fusekle nebo že bych se tím cítila nějak duševně obohacená. Lenka Horňáková-Civade v Marie a Magdalény podobné téma zpracovala mnohem lépe.

A teď k původní recenzi a problémům, které jsem s knížkou měla. Začneme tím nejhorším prohřeškem a to je výpověď / agitka autora nijak nezapuštěná do myšlení postav nebo do děje, která je tak čtenáři prakticky vnucená. Nesnáším, když mě autor beletrie poučuje o obecně známých faktech bez jakékoliv nové myšlenky. (Stieg Larsson to dělal se švédským sociálním systémem a produkty Apple a David Zábranský to dělal tak povýšeně, že jsem Slabost pro každou jinou pláž ani nedočetla.) Pasáže ke konci Hlasu kukačky, kde autorka patetickým způsobem shrnuje osudy hrdého českého národa pod německým bičem, bolestínsky jej lituje a dokonce ztučňuje jako v učebnici dějepisu, mě opravdu zklamaly. (A ano, četla jsem slovo autorky na začátku a chápu, proč to takhle napsala, ale tyhle pasáže patřily maximálně do té předmluvy, ne do děje, protože pro něj nic neudělaly a naopak ho zpomalily.)

S prvním bodem souvisí bod druhý a to je zvolená dějinná doba. Řeknu narovinu, že jsem z toho nebyla nadšená - německá okupace je podle mě hlavně v českém prostředí už dost vyčerpané téma a zpracovává se stále stejným způsobem. To je ale můj osobní problém a nechtěla jsem ale knížku odsoudit za prohřešky jiných, takže jsem zůstala zvědavá. Dokud to bylo zapuštěné do děje tak, že na události reagovaly konkrétní postavy a autorka nám ukazovala, jak jim to (ne)řídí životy, vlastně jsem si to docela užila. Kontrast Editiných starostí s obecnou náladou pomnichovské doby mi přišel vyloženě super. Pak ale došlo na problémy popsané výš a fakt, že knížka končí někdy v polovině padesátých let, která byla minimálně podobně turbulentní jako doba protektorátní, ale autorka se o tom nezmíní ani slovíčkem. Jestli mě něco rozčiluje víc než ta naše národní sebelítost, tak je to to pokrytecké mlčení o zvěrstvech, která jsme jako národ páchali sami na sobě. Ve chvíli, kdy mám příběh, který sahá od fin de siècle do dějinného vrcholu komunistického teroru, ale taktně mlčím o historických událostech, které se mi nehodí do krámu, jak vůbec můžu s čistým svědomím dělat generalizované závěry o povaze českého národa?

Můj třetí problém byla struktura knížky: Editina část byla podle mě fakt dobrá, ale jakmile došlo na Irmu, začal to být drobet bordel. Její historie a pohled na situaci se proplétal s tím Josefovým a Kristýniným a to způsobem, který příběhu nepřidal na napínavosti ani zajímavosti a jenom mě tou rozházenou chronologií rozčiloval. Nerozumím tomu, proč každá postava neměla svůj úsek. Dál mi přišlo, že ty nejzajímavější části byly shrnuté poměrně narychlo, zatímco ty nezajímavé byly zbytečně rozpatlávané, aby seděly ke všemu zmíněnému v předchozích odstavcích.

S tím souvisí problém čtvrtý a to celkový autorčin styl. Přiznávám, že jsem vyrostla na Loukotkové a její hutné květnaté próze, takže na stylistiku mám poměrně vysoké nároky a preferuju takovou prózu, která se řídí pravidlem "ukazuj, ne popisuj". Styl psaní autorky mě v tomto pohledu neuspokojil: některé věty či odstavce byly repetitivní a často se opakovala i jednotlivá slova způsobem, který nevypadal jako záměrná stylistická volba. Nebudu lhát, když jsem zjistila, kolik toho autorka už napsala, byla jsem tím zaskočená. Upřímně jsem čekala, že Hlas kukačky je něčí prvotina nebo výškrab z šuplíku. Na druhou stranu je jazyk knížky nekomplikovaný a snadno stravitelný, což méně snobští čtenáři určitě ocení.

Poslední bod vlastně ani není problém jako spíš povzdech: kdybych měla korunu pokaždé, kdy čtu o znásilnění ženské postavy, která je takhle týraná jenom proto, aby čtenář jako pochopil, že to neměla lehký, nemusela bych pracovat. Ani tady to z mého pohledu nesloužilo ničemu dalšímu - dávno jsme věděli, že Edita není mateřský typ, nepotřebovala další motivaci zříct se dítěte. A nikdo ze čtenářů asi nepotřeboval další motiv nenávidět nácky. Preferovala bych, kdyby si Irma detaily početí dítěte nechala pro sebe úplně a Editino tajemství neprozradila ani čtenáři. Ta znervózňující nejistota by byla působivější a pravděpodobně by stejně neexistoval čtenář, kterému by to nedošlo.

Lidem s podobným vkusem jako já bych knížku asi úplně nedoporučila, Hana Marie Körnerová nebude moje autorka, ale pro milovníky nenáročné historické fikce a dojáků to bude vhodná volba.

2. dubna 2020

Stumptown: Season 1

| Season 1 |
_______

"You can spend a lifetime going down the paths not taken, but it'll never get you anywhere."


1.01 Forget It Dex, It's Stumptown. - 1.02 Missed Connections - 1.03 Rip City Dicks - 1.04 Family Ties - 1.05 Bad Alibis - 1.06 Dex, Drugs and Rock & Roll - 1.07 November Surprise - 1.08 The Other Woman - 1.09 Dex Education - 1.10 Reality Checks Don't Bounce - 1.11 The Past and the Furious - 1.12 Dirty Dexy Money - 1.13 The Dex Factor - 1.14 Til Dex Do Us Part - 1.15 At All Costs: The Conrad Costas Chronicles - 1.16 All Quiet On the Dextern Front - 1.17 The Dex Files - 1.18 All Hands on Dex

zdroj: imdb.com
Přiznávám se, že po amerických procedurálech už nesahám, premisy bývají na jedno brdo a žánr jako takový už se podle mě vyčerpal. Tohle ale mělo Cobie Smulders (Dex) a Jakea Johnsona (Grey), kteří mě zatím nikdy nezklamali, tak jsem si to nakonec pustila. Docela mě to chytlo. Jasně, je to přecpaný klišé a Dex je víceméně trochu odlehčenější a komediálnější verze Emily, ale mají poměrně dobře vyvážený poměr procedurálu a delších, hlubších zápletek navázaných na charakter, takže si mě zaháčkovali.

Dex je depresivní, PTSD prolezlý válečný veterán, co pije a jediné, v čem najde smysl, je práce soukromého detektiva. Ze začátku jsem čekala, že psychické problémy budou využité jen na efekt, ale byla jsem ale příjemně překvapená - Dex má v průběhu řady četné PTSD příhody a její psychický stav kolísá, žádné zázračné uzdravení se nekoná. To samé s její bisexualitou - její přitažlivost k ženám je konsistentní. Cobie Smulders jako vždycky odvádí výbornou práci.

Co se týče Dexiny minulosti, z té tak nadšená nejsem. Ty části týkající se rodičů a Ansela (Cole Sibus) byly super a byla bych ráda, kdyby se jim věnovali víc, ty části zahrnující Bennyho byly dobré jen tam, kde měla Dex scény se Sue Lynn (Tantoo Cardinal), která byla mimochodem jednou z nejlepších postav. Jakmile začalo docházet na to armádní spiknutí, začalo mě to dost nudit - nerozumím té touze dělat z procedurálu dělat víc, než je, přestože musí vědět, že těch 40 minut spolu s trapnou schematickou zápletkou jim nedovolí zpracovat látku pořádně.

Grey měl svou vlastní rodinnou zápletku, která dala Jakeovi Johnsonovi dost prostoru a byla provedená velmi citlivě, ten konec jsem - přiznám se - nečekala. Jeho zločinecká minulost byla ničím neobohacené klišé a zajímavá začala být až v té zápletce se zloději aut a překupníky heroinu. Obešla bych se tam ale bez Max (Inbar Lavi), trojitá nálož její schematičnosti (byla zároveň dámou v nesnázích, tou, co "není jako ostatní holky" a zlobivou femme fatale) a absence charakteru mě donutila doufat, že už ji nikdy neuvidím.

Ansel je krásně udělaný příklad toho, že lidi s Downovým syndromem jsou často naprosto funkční členové společnosti. Hrozně se mi líbil i jeho vztah s Greyem. Hoffman (Michael Ealy) byl typický správňácký policajt, u kterého máme za úkol přehlížet, že myslí výhradně penisem. Mezi ním a Dex jsem necítila žádnou chemii a tím milostným trojúhelníkem s Lee (Fiona Rene) mě vyloženě naštvali; Lee byla do té doby jen pozadím a zviditelnili ji jen proto, aby ji navezli do takto trapné zápletky. Radši měla zůstat tou schopnou profesionálkou na okraji děje.

Její prostor klidně mohla dostat poručík Cosgrove (Camryn Manheim), která se mi líbila stejně jako Sue Lynn, ale ta očividně nepřidala v úvahu jako milenka pro Hoffmana, že. Přiznám se, že bez Tookieho (Adrian Martinez) bych se obešla - to komediální pozadí ještě beru, ale jeho manželské problémy byly se všemi těmi problémy dalších postav trochu navíc. Z epizodních postav mě hodně bavil Artie Banks (Donal Logue) - výborný zmetek, škoda, že ho nebylo víc - a Violet (Cynthia Addai-Robinson), která se snad vrátí s případnou druhou řadou.

Z epizod bych vypíchla Missed Connections kvůli prvnímu seznámení Dex a Greye; Dex, Drugs and Rock & Roll, protože Fiona X (Ioanna Gika) a Dex měly skvělou chemii; Dex Education, protože celá ta věc s Liz (Monica Barbaro), Greyem a Dex vypadala asi pět minut naprosto lahodně, než z Liz udělali klišoidního magora; The Dex Factor, protože Violet; a At All Costs: The Conrad Costas Chronicles, protože roadtrip Dex a Greye byl super.

Konec finále jsem až na Greyovu zápletku víceméně čekala a popravdě nejsem úplně zvědavá na rozuzlení - v tuhle chvíli to vypadá, že zvládli podělat i tu linii s Dexinými a Anselovými rodiči tím, že z nich udělali nějaký tajný agenty nebo něco - ale postavy jsem si zamilovala a byl to fajn relax, takže pokud bude druhá řada, půjdu do ní.