Já, Mattoni (2016)

Láska a intriky - Vídeňské líbánky - Dvorní dodavatel - Bahno - Nahý muž - Útěk - Americký sen - Císařovna - Cesta do Londýna - Hra na štěstí - Vlast a národ - Lokomotiva vládního rady

zdroj: csfd.cz

Ceskatelevize.cz | Musím říct, že jsem se na Já, Mattoni docela dost těšila. Za prvé mám ráda dobová dramata a za druhé mám ráda Davida Švehlíka (Heinrich Mattoni). Fakt, že to točila Česká televize, mě taky naplnil důvěrou a když po prvních pár dílech začalo být jasné, že Heinrich Mattoni je jeden z mála antihrdinů české televizní tvorby, byla jsem nadšená. S postupujícími epizodami ale moje nadšení opadalo. Když se Heinrich nepřetahoval s Mínou, bylo to prakticky o ničem; okolnosti, za kterých sepisuje svoje paměti, se celkem rychle okoukaly a člověk ztratil pocit, že o něco vůbec jde. Poslední epizoda byla vyloženě antiklimatická (jestli to slovo nemáme, tak ho potřebujeme); závěrečná slova měla s divákem nejspíš něco udělat, ale "ještě že tak" nebyla asi ta reakce, po které šli.

David Švehlík byl dobrý a dobový kostým mu velmi slušel, ale trochu mi vadilo, že jakmile nehrál konflikt s manželkou nebo dětmi, tak jen mužně a se svraštěným obočím zíral do dáli, a to bylo trochu málo. Alois Švehlík (Heinrich Mattoni) si zahrál prakticky jen v posledních třech dílech, protože do té doby jeho Mattoni jen emocionálně nezainteresovaně rekapituloval svůj život, ale když už na to došlo, bylo to dobré - hlavně v posledním díle. Tatiana Vilhelmová a Taťjana Medvecká (obě jako Wilhelmina Mattoni) byly skvělé; Taťjana Medvecká se mi líbila trochu víc, protože spíš než aby tu zášť a bolest hrála, proudilo to skrz ni, a bylo to divácky nesmírně uspokojivé. Osobně jsem Míně fandila, aby Heinrichovi natrhla prdel, a byť chápu, že je seriál vyprávěný z pozice Heinricha, stejně mě zklamalo, jak zejména v posledních epizodách jen vykopávala a ještě z poloviny mimo záběr.

Mattoniho děti mě víceméně obtěžovaly; Leo byl jako mladý (Vincent Navrátil) fracek, u něhož sice chápu, proč vyšiloval, ale stejně jsem s ním nedokázala soucítit, a dospělý (Jan Vondráček) to byl přizdisráč a mamánek. Alberta (Jana Plodková) byla prakticky neviditelná až do posledních dvou epizod. Tam to Jana Plodková rozehrála skvěle, ale Albertě jsem tak nějak neuměla odpustit, že se odsoudila k životnímu neštěstí a na rozdíl od své matky to udělala vědomě. Příběh Kamily (Sabina Rojková) byl příšerně nahypovaný, ale když se v desátém díle ukázalo, že to bylo přesně tak, jak jsme tušili, byla jsem hrozně zklamaná. Fakt jsem doufala, že přijdou s něčím trochu kreativnějším.

Z dalších postav mě bavila Marie Löschnerová (Aňa Geislerová), protože byla prakticky jediná, kdo se před Heinrichem uměl zachránit. Gastl (Martin Myšička) byl taky super - mrzelo mě, že se pak vytratil. Jinak tak úplně nemám, koho dalšího vypíchnout, snad kromě revizora (Jan Budař), který se zjevoval jak hraběnka Stradová a především díky nonšalantnosti Jana Budaře v ději prostě fungoval. No a trochu negativně bych ještě zmínila Lenu (Tereza Hofová), kterou jsem nepochopila. Dokud ještě žila, tak dobře, ale potom tam (doslova) strašit nemusela. Asi mělo jít o nějakou Heinrichovu představu, která mu dodávala sílu, ale pro mě byl ten nadpřirozený prvek přešlap.

Jak jsem napsala výš, příběh byl problematický - když tam nebyl konflikt, nedělo se tam prakticky nic, takže to ve finále bylo poměrně roztahané něco, co sloužilo asi hlavně k předvedení kostýmu a kulis. Ty byly ale na druhou stranu excelentní, jen maskéry zjevně nezaúkolovali dost. Ačkoliv mám oba herce ráda, tak jak David Švehlík, tak Tatiana Vilhelmová jsou dávno za bodem, kdy se dají beztrestně vydávat za dvacátníky, jako tomu bylo v úvodu seriálu. Tatiana Vilhelmová to ještě uhrála, ale Davidovi Švehlíkovi ten příliš znalý pohled chlapa se čtyřicítkou na krku z očí prostě nezmizel, byť se snažil.

Problém nastal i na opačné straně spektra - nevím, koho napadlo nasadit proti Aloisovi Švehlíkovi Aňu Geislerovou s černým závojem přes obličej a pokusit se nám nakecat, že jsou stejně staří. Stejně to schytal Martin Myšička, který je zhruba ve věku Švehlíka mladšího, a přesto se nestyděli načmárat mu do vousů trochu šedin a postavit ho proti Švehlíkovi staršímu. Chápu, že to zjevně stálo hrozné peníze a neměli rozpočet na to, aby každou roli obsazovali třikrát, ale pak teda měli spíš vybrat jednoho puberťáka a jednoho dospělého a investovat do armády maskérů, bylo by to o dost uvěřitelnější.

Celkově bylo Já, Mattoni tak nějak zklamání. Mělo to svoje světlé momenty, především v prvních epizodách, ale nedostala jsem od toho, co jsem čekala. Jsem ráda, že je to uzavřené a doufám, že se k tomu nebudou vracet - já totiž rozhodně ne.