1.06 Madonin dar - 1.07 Brána andělů - 1.08 Jeskyně běsů - 1.09 Poslední princezna
2.01 Bratrstvo ohně - 2.02 Syndrom ozvěny - 2.03 Neviditelný zabiják - 2.04 Propast věků
 |
| zdroj: filmovky.cz |
Jak jsem naznačila hned v úvodu, Viktora Armína (Lukáš Vaculík) a Katku Nelserovou (Zuzana Norisová) jsem ve svých čtrnácti oddaně shippovala a doteď si pamatuju, jak jsem čekala na druhou řadu a doufala, že se třeba dají dohromady. Když jsem se na seriál teď dívala dospělýma očima, zjistila jsem, že ti dva neměli vůbec žádnou chemii, a že mladičká Katka by s vesnickým kolem Armínem rozhodně terno neudělala. Ty intimní momenty, co měli, nešly z postav, ze scénáristické „nutnosti“ (a ten první byl navíc obšlehnutý z The X Files) a celkově to byl jeden z mála párů, kde byla až škoda, že tam tu romantickou rovinu tlačili.
Co se týče Katky, byla jsem až zaskočená z toho, jak odfláklá ta postava byla. Většinu seriálu byly prakticky jediné její charakteristiky „mladá“ a „krásná“ (a obojí Zuzana Norisová nepochybně byla, v tom problém není, naopak Zuzana Norisová byla to jediné, co bylo na té postavě dobře) a bylo mi až úzko z toho, jak na ni neustále doráželi všichni chlapi kolem (a jak to bylo z její strany samozřejmě neustále vítané, typická mužská fantazie). Kromě toho prakticky nebyla nic jiného než Armínův „sidekick“ - na začátku sice přichází na praxi s restaurátory, ale odtud dál se o jejím studiu nebo povolání mluví jen mimochodem a velmi neurčitě.
Co se týče Armína, to byl typický český hlavní mužský hrdina a prakticky jediné, co jsem tak úplně nečekala, bylo to neustálé hlasité oznamování, jak je Armín neodolatelný a jak mu všude, kam přijde, padají k nohám ženy. Lukáš Vaculík rozhodně nebyl neatraktivní chlap, ale srdce se mi z něj nikdy nezastavilo - ani tehdy, ani teď - a obecně to trochu působilo, jako když se průměrný heterosexuální nadsamec chlubí všemi svými údajnými úlovky. Zkrátka a dobře, bylo mi za ně chvílemi trochu trapně.
Třetí „hlavní“ (realisticky všechny jeho scény nehodily ani jednu epizodu) postavou byl titulní strážce duší (David Suchařípa) na kterém byl nejvýraznější jeho kostým, to byla skutečně koženková esence nultých let. Jeho zjevování v zrcadlech, zpětných zrcátkách a odrazech obrazovek bylo působivé, ale jeho zasahování do děje v posledních epizodách bylo už trochu křečovitější a (třeba v Syndromu ozvěny) lehce úsměvné. Co se týče ostatních postav, které nebyly striktně epizodní, užila jsem si kapitána Valdeka (Jiří Dvořák) - hlavně v těch posledních epizodách, kde nejel po Katce - a doktorku Bakovou (Jana Hubinská), ta tam za mě mohla být mnohem víc.
Tajemství templu byl podle mě velmi povedený pilot - hezky ukázali, co může divák od seriálu čekat, a dobré dvě třetiny to pak i drželi; Maska smrti byla epizoda, která ve mně zůstala celé ty roky - ne dějem, ale díky Tezcatlipocově masce a postavě doktorky Dity Bergerové (Zdenka Procházková), která se mi hrozně líbila i teď; a Démon noci jsem si teď musela proskákat, abych si vzpomněla, o čem to bylo, protože i po pár týdnech jsem si pamatovala jenom ten křečovitý milostný trojúhelník na Valdekově chatě.
Hrobka času měla nahého Adriana Jastrabana (Samuel Warner), na což si stěžovat nemůžu, ale zápletku mi vůbec neprodali a ta angličtina byla povětšinou vyloženě znepokojivá; Pozdní návrat byla druhá epizoda, která ve mně zůstala celé ty roky, ale hlavně protože byla (a stále je) podle mě nejhorší z celého seriálu (a to ani nemluvím o těch speciálních efektech); a Madonin dar byla detektivka hodná pozdějších CSI s Markem Vašutem (Traxler) jako překvapivě přesvědčivým muklem.
Brána andělů měla plus za to blízké navázání na pražskou historii, jinak mě moc nebavila; Jeskyně běsů měla Jana Novotného (poručík Hřímal), na kterém jsem vyrostla v záznamu představení Sluha dvou pánů, takže ho vždycky ráda vidím, ale jinak na mě ti Pygmejové působili asi stejně jako ufouni v Pozdním návratu. Poslední princezna byla další z epizod, kterou jsem si ale vůbec nepamatovala, čemuž se vlastně ani nedivím, protože Armínovo inteligentní chování bych znovu ráda úplně vytěsnila, nicméně finální záběry byly hezky atmosférické a jako konec řady fungovaly výborně.
Bratrstvo ohně mělo otřesně „vtipný“ začátek, na kterém nevím, co je smutnější - jestli Armínova tristní životospráva nebo fakt, že si Katka dělá srandu z něčeho, co by bylo prakticky sexuální napadení - ale zbytek nestál za zmínku; Syndrom ozvěny měl fajn zápletku a Miluši Šplechtovou (Ditrichová) - stejný příběh jako s Janem Novotným - ale jak jsem psala výš, nebyla jsem moc nadšená z toho míň abstraktního zásahu od strážce duší; Neviditelný zabiják měl Václava Neužila (Cihlík) ve výborné epizodce a případ jak vystřižený z policejního procedurálu, ale atmosférou to úplně nebyl Strážce duší; a Propast věků mě celkem zklamala, hlavní zápletka byla celkem fajn, ale jako zakončení seriálu se mi to vůbec nelíbilo. Katka byla sice v těch posledních čtyřech dílech mnohem aktivnější postavou, ale stejně mě úplně nepřesvědčili o tom, že tohle rozhodnutí pro ni dávalo smysl, a ačkoliv chápu, o co jim šlo, úplně se jim to nepovedlo.
Všechno, co jsem napsala hned v úvodu, rozhodně stále platí. Strážce duší je v českém prostředí seriálová rarita a má své půvaby (do kterých já rozhodně započítávám i ty speciální efekty a WordArt v úvodu každé epizody) i po skoro dvaceti letech, i když pro mě to nejsou úplně ty, které mě uhranuly tehdy. Dnešníma očima mi seriál přijde nejsilnější tam, kde vezme historický fakt a opřede ho nadpřirozenem, jehož efekt přetrvá i v těch epizodách, kde se pro většinu událostí najde „normální“ vysvětlení, a je škoda, že se do tohoto aspektu opírali tak málo. Na druhou stranu je to produkt své doby a jako takový na mě tehdy fungoval tolik, že jsem se k němu chtěla vrátit, takže je veškerou mou kritiku nutné brát s rezervou.
S jistotou ale můžu říct jediné: Strážce duší není nadčasová záležitost a bez notné dávky nostalgie dneska už úplně neobstojí.