A já odpovídám: Existuje Bůh? Záleží na tom, jestli v něj věříte. “
 |
| zdroj: csfd.cz |
Tahle recenze se od té na Strážce duší bude hodně lišit v tom, že Přízraky mezi námi nebyly nikdy určené pro dospělé publikum, a nemá tudíž moc smysl vyčítat přepálenost některých momentů nebo zbytečnou doslovnost velké části dialogů. Co k tomu ale řeknu je, že se seriál může pochlubit vnitřní logikou a dějovou dotažeností, kterou velká část tvorby pro dospělé bohužel často postrádá, a nepotřebuje žádné speciální efekty na to, aby diváka přesvědčil, že dětem skutečně hrozí nebezpečí. Ale o tom víc u každé z postav.
Ústřední dvojici Kláru (Lucie Horáková) a Honzu (Johan Kolínský) spojují láska k hororům, míň než ideální rodinné situace a trable se spolužáky Patrikem (Kryštof Hádek) a Magorem (Ondřej Vaněk), kteří je šikanují. To byl samo o sobě výborný startovní bod, protože když začnou děti mluvit o čarodějnicích, vodnících a vlkodlacích, jak Klářin otec (Lukáš Vaculík), tak Honzovi rodiče (Zuzana Bydžovská a Jaromír Dulava) automaticky usoudí, že jde jenom o jejich bujnou fantazii, a děti jsou odkázané jen samy na sebe. Hrozně se mi líbilo, jak spolu drželi, a když pak nevyhnutelně došlo na konflikt, Klára v Honzu pořád věřila a Honza se pak zachoval líp, než spousta dospělých romantických hrdinů, když přiznal chybu, omluvil se a poděkoval.
Seriál má několik záporáků, na kterých je (kromě obsazení) nejlepší, že fungují na nadpřirozené i přirozené úrovni. Magistra Durmanová (Ivana Chýlková) je bezpečná jako čarodějnice, ale úplně stejně nebezpečná je jako Klářina budoucí macecha, která ji nemůže vystát a přesvědčuje otce, aby ji poslal na internát. Klářin otec může být očarovaný nápojem lásky, ale stejně tak nadržený a poblázněný hormony. Učitel Wolf (Vladimír Dlouhý) je vlkodlak, ale nikdy ho nemusíme vidět se ve vlkodlaka přímo proměnit, protože jako učitel, co si na ty dva zasedl, je skoro stejně nebezpečný jako Patrik a Magor. Vodák (Pavel Kříž) je vodník, ale i kdyby nebyl, je to voyeur a hlavně úchyl, který má po všem směrech spadno na učitelku Sieglovou (Ivana Jirešová). Ta dvojakost bohužel úplně nefunguje pro uklízečku/polednici Dvanáctou (Květa Fialová) a iluzionistu/ďábla Leonarda (Martin Havelka), což je škoda, ale možná jenom nemám fantazii.
Děti mají na své straně prakticky jen démonologa Vincenta Kladiva (Jiří Schmitzer), jehož deník odstartuje celý příběh a který promptně skončí v blázinci, a bezdomovce Štefana (Zdeněk Žák), kterého před temnými mocnostmi chrání rum. (Tady je škoda, že to trochu víc nerozvedli: odpuzuje démony alkohol? nebo je opilý člověk míň náchylný věřit tomu, co vidí a slyší, a tím pádem na něj nemůžou? Asi nad tím zbytečně do hloubky přemýšlím, ale byl by to hezký detail.) Na světské rovině vyšetřují policisté Valenta (Jiří Kodeš) a Mráček (Martin Hofmann), které zmiňuji hlavně protože mladý Martin Hofmann stál v té roli za to.
Jak už jsem psala výš, děj jako takový byl dotažený a hezky propojoval světské problémy děti s jejich nadpřirozenými příčinami. Prakticky jediné, k čemu jsem měla výhrady, byly poslední dva díly; s nástupem iluzionisty Leonarda ubylo té dvojí roviny a přibylo speciálních efektů, což mi moc radost neudělalo. Je škoda, že nepřišli na to, jak Kláru a Honzu rozkmotřit bez přidání nové postavy, ale to je fakt jen detail, fungovalo to i tak. Navíc jim prostě musím přičíst body za moderní pojetí folklorních bytostí, které si pořád zachovává tu poetičnost pohádkových záporáků.
Přízraky mezi námi jsem původně zapínala víceméně z recese (nečekala jsem ani, že budu psát tento článek) a možná i díky tomu jsem byla hodně příjemně překvapená. Pravdou ale zůstává, že je to seriál původně pro děti, který udržel mou pozornost celých šest hodin, a to podle mě rozhodně něco znamená.