Amberville - Plyšoví gangsteři (09/03/2024)

„Může být inteligentní plyšák dobrý? Není dobro jen pro idioty?“

zdroj: divadlovdlouhe.cz

Divadlo v Dlouhé. Na to, jak všude pořád dokolečka opakuju, jak ráda chodím do divadla, do něj ve skutečnosti chodím opravdu hodně málo a ještě mi to většinou někdo musí zařídit. Tak jsem se dostala na Amberville - Plyšoví gangsteři a asi je to i dobře, protože samotnou by mě na to nenapadlo jít. Začátek představení v šest ve mně pochybnosti nevzbudil, ale když jsem došla do divadla a viděla všechny ty děti, tak jsem trochu zbledla a napjatě čekala, co se z toho vyvrbí. Z výsledku jsem byla mile překvapená; Amberville je jeden z těch projektů, které fungují pro děti i pro dospělé.

Pravděpodobně nejpůsobivější částí představení pro mě byly scéna a kostýmy (jako obvykle, proto do divadla chodím). Scéna byla minimalistická, ale překvapivě přizpůsobivá, a kostýmy skvěle kombinovaly antropomorfní zvířata a moderní styl oblékání, který hned diváka navedl k charakteru postav. Příběh sám o sobě byl taky super; upřímně jsem čekala, že bude hodně zjednodušený, ale nepřišlo mi. Jedinou poznámku, kterou jsem po příchodu z divadla měla, bylo, že jsem čekala trochu větší dilema na konci, kdy se Erik rozhoduje mezi bratrem a manželkou, ale když jsem o tom pak přemýšlela, bylo svým způsobem vlastně hezké, že měl tak jasno.

Co se týče postav, nejvíc mě samozřejmě bavila stará parta medvěda Erika (Pavel Tesař) skládající se z vrány Tom-Toma (Jan Vondráček), který v tenzi štrikuje, gazely Sama (Samuel Toman), který fetuje a na živobytí si vydělává lehkým mučením, a hada Marka (Jan Sklenář), který to hraje na všechny strany a u kterého jsem si zvlášť užila kostým. Na začátku to vypadalo, že můj favorit bude Tom-Tom čistě protože Jan Vondráček nikdy nezklame, ale musím říct, že celá hlavní čtyřka byla opravdu silná.

Medvěd Teddy (Martin Matejka) dostal víc prostoru až v druhé polovině, ale všechny momenty s ním a Erikem byly moc hezké; ramlice Emma (Klára Oltová) byla spíš dějový prostředek než postava a její závěrečné vzepření se otci (Tomáš Turek) tím pádem vyznělo trochu prázdně, emocionálně si to úplně neodpracovali. Taky mě mrzelo, že potkanka Rút (Štěpánka Fingerhutová) měla prakticky jen jednu scénu, jako vládkyně podsvětí byla dobře namyšlená.

Ze zbývajících postav musím vypíchnout jen tučňáka Faduxe Odenricka (Miroslav Zavičár), protože mě prostě bavilo se na něj dívat, a hyenu Batailleho (Bořek Joura) ze stejného důvodu, Bořek Joura byl fantasticky manický. A taky samozřejmě pandu (Jan Staněk), protože ta byla skutečným potěšením pro děti i dospělé.

Celkově se mi představení líbilo, z námětu vytěžili maximum, provedení neodvádělo od děje, ale hezky ho dotvářelo, a několikrát jsem se upřímně zasmála (hlavně u vypisování soutěží na ministerstvu). Můžu bez výhrad (no, až na ty výše) doporučit.