25. února 2017

Bohéma (2017)


Snad to nebude tak hrozné - Past na svědomí - Krev, půda a strach - A přece se točí - Vyhrát za každou cenu - Dvojí tváře

zdroj: imdb.com
Ceskatelevize.cz | Přiznám se, že jako milovník českých předválečných, válečných a poválečných veseloher a někdo, kdo poslední dva roky pravidelně jezdil do práce a domů kolem Barrandovských teras, jsem se na Bohému těšila velmi a to i přestože jsem slyšela o historických nepřesnostech. Vzhledem k tomu, že u fikce nemám tendence pátrat po tom, jak přesné to vlastně je a dlouho jsem si myslela, že je to podle nějaké knížky, hodně jsem jim odpouštěla.

Pak jsem zjistila, že scénář není podle žádné beletrie, ale je splácaný dohromady z literatury faktu. Myslím, že v tomto případě měli v reklamní kampani klást větší důraz na to, že jde o skutečností inspirovanou fikci, méně lidí by naštvali. A jak říká jeden můj kamarád, když už to chtějí dělat podle skutečných lidí, měli by se držet dokázaných faktů. I přestože to možná nedělá tak dobrý příběh, dodávám já.

Co se týče hereckého obsazení, tam jsem byla většinou velmi potěšená. Vladimír Javorský (Vlasta Burian) byl naprosto excelentní. Měl mě během první minuty na scéně, perfektně střídal civilní a filmovou Burianovu stránku tak, že přestože jsem Vlastu Buriana nikdy nepoznala a civilních záběrů viděla poskrovnu, ani na chvilku mi nevypadl z role. Pokud díky něčemu stojí Bohéma za to, tak je to Javorský. Jaroslav Plesl (Miloš Havel) mě taky bavil hrozně. Znám ho především v negativních rolích, takže jeho Miloš Havel mě potěšil už jen z podstaty své komplexity. (A ne každý dokáže, aby ten účes vypadal dobře.) Překvapivě se mi líbili i Pavel Batěk (Otakar Vávra), který mě normálně moc herecky nebaví, a Petr Stach (Martin Frič). A absolutně mě dostala Renata Visnerová - Prokopová (Anna Letenská), především v A přece se točí, neuvěřitelně silný výkon.

Zklamal mě ovšem Saša Rašilov (Oldřich Nový) - respektive takto, Rašilov mě nezklamal, nečekala jsem, že vysekne Nového a nespletla jsem se. Nový pro mě měl neskutečný šarm, jeho představitel nemá žádný a tím pádem to prostě na ničem nestojí. Abych ale byla spravedlivá, bylo vidět, že Saša Rašilov hrál jako o život. Jen s absencí jakéhokoliv replikovatelného znaku chování nebo mluvy u Nového to stálo na množství něčeho tak subjektivního a neměřitelného, jako je šarm, co člověk prostě neovlivní, a to rozhodlo. David Novotný (Jaroslav Marvan) byl podle mě vybraný dobře, byť se mi to ze začátku nezdálo. Měl tu Marvanovu zemitost, ale nelíbilo se mi, jak tam Marvana udělali zákeřného a nadutého. Možná takový byl, nevím, ale přišlo mi, že možná chtěli Buriana v ještě trochu příznivějším světle a využili k tomu Marvana.

Co se týče fiktivních postav, líbil se mi Jan Novotný (Emil Vokolek) a to hodně. Mladý Arnošt Žák (Michael Balcar) byl takový meh, postarší (Ondřej Pavelka) byl správně zahořklý, nesl v sobě ten příběh a fungoval pro mě. Jen nevím, jak se z mladého stal ten starší, protože Michael Balcar v posledním díle rozhodně nevypadal, že by měl zaječí úmysly a byl na cestě k vyhoření, ale byla tam slušná časová díra, takže to nechme. Postavu Lili Krallové (Judit Bárdos) jsem popravdě nepobrala. Judit Bárdos se mi hodně líbila, aspoň v posledních dílech, kde měla fakt co hrát, ale při té míře fikce a básnického přibarvení, které aplikovali na každou postavu, se dost divím, proč prostě nešli do mé milované Nataši Gollové. Na jedné straně jsem ráda, že její životní příběh nepřekroutili, na druhé si říkám, co přesně byla ta hranice, kdy už to pro ně bylo moc fikce, že přišli se smyšlenou postavou místo skutečné? Protože to by bylo zajímavé i vzhledem k jiným postavám, jejichž ztvárnění je momentálně kontroverzní.

Abych to ale shrnula, Bohému bych doporučila. Ta atmosféra tam je, svému názvu to podle mě dostálo, a kostýmy a kulisy jsou za mě luxusní, stejně tak hudba. Byť je tam zjevná touha to téma podojit, co to jde, velká část příběhu mě vlastě bavila a docela jsem to prožívala, a jak jsem psala výš, herecky to podle mě rozhodně stojí za to. Jako dobové drama to obstálo a pokud se člověk donutí vidět to optikou fikce a připomene si, že ani náhodou nejde o dokumentární sérii, podle mě se mu ten seriál i odmění. Rozhodně tento počin hodnotím kladněji než třeba Já, Mattoni a dokonce si troufám říct, že bych se k tomu jako ke kulise na pozadí klidně vrátila.