 |
| zdroj: csfd.cz |
Prvním problémem pro mě byl neuvěřitelně pomalý rozjezd - hrozně dlouho jim trvalo, než se mezi sebou Seifert, Sokołowska (Małgorzata Buczkowska) a Franko (Sergej Strelnikov) zkontaktovali a než vůbec začalo být patrné, že spolu všechny ty dějové linie nějak souvisí. Dávala jsem tomu šance až do 4. dílu, kde se to konečně nějak rozjelo, a teprve v polovině, kdy jsme se dočkali spojení všech tří zemí, mě to začalo skutečně bavit. Rozuzlení bylo trošku zklamáním - působilo na mě, jako kdyby scénáristé udělali ententýky mezi plonk postavami a v posledních dvou dílech spíchli historii té, která se jim jako vrah líbila nejvíc. Navíc tam zůstalo dost neuzavřených nebo dál neadresovaných záležitostí, které ve finále pozbývaly smysl.
Viktor Seifert byl sympaťák, byť mě trochu mrzí, že noční můry z toho jeho chrchlání zůstaly neadresované - procházelo to všemi deseti díly, takže by jeden čekal, že z toho něco bude. Jediné výhrady jsem měla k zápletce s Danielou (Aňa Geislerová) - mezi Aňou Geislerovou a Karlem Rodenem nebyla prakticky žádná chemie a tím, že role Daniely v příběhu se dala předem dost dobře vydedukovat, bylo mi absolutně jedno, jak to dopadne. Serhij Franko se mi nelíbil, byl to ten prototyp akčního policisty, který se pohybuje nad zákonem a je až křečovitě drsný. Sedí mi to k té stereotypní ukrajinské nátuře, ale možná právě proto mě mrzí, že nezkusili jít proti typu. (Nicméně Sergej Strelnikov očím lahodil, to zas jo.)
Maria Sokołowska, jediná policistka v příběhu, pro mě byla asi jeho nejproblematičtější částí, protože na ní bylo krásně vidět, že chlapům moc nejde psát silné ženské postavy bez toho, aby na ně navěsili vlastnosti, které obvykle přisuzují toxicky maskulinním hrdinům. Maria je víceméně představená jako enfant terrible varšavské kriminálky: je promiskuitní, emocionální kripl vyšetřovaný pro zabití a když se zrovna chová v rozporu s nějakou z předchozích charakteristik, mluví aspoň sprostě, abychom náhodou nezapomněli, jak je drsná. Vrchol pro mě nastal na konci třetího dílu, kdy prohodí "I wish I raped you," na adresu potenciálního milostného partnera a sladce se tomu zasměje. Chápu to tak, že ta věta měla ukázat, jak sexuálně osvobozená a roztomile flirtovní Maria je (protože ženská přece nemůže znásilnit chlapa, že jo), a to je na celé věci snad to nejhorší. To už jde za hranu tohoto nového typu femme fatale, který se teď v popkultuře objevuje, a spíš ukazuje na absolutní nepochopení toho, že "rape" fakt není jenom laciné šokující slovo, které se dá volně zaměnit za "fuck" a jim podobné. Hodně mě to zklamalo.
Co se týče parťáků hlavních hrdinů, tak tam se mi líbil Ota Valenta (Kryštof Hádek), ale místo, aby hráli na tu dynamiku mezi jím a Seifertem, která byla podle mě fakt výborná, ztráceli čas tím, že ukázovali jeho přítelkyni (Lucie Zedníčková) a její dceru (!), které ale neměly žádný význam pro děj (ani pro tu postavu, protože její charakter seriál nijak nerozvíjel ani nestudoval) a dokonce tam ani nebyla pořádná dějová linka. Bohdan (Dmitrij Oleško) na Ukrajině byl velký sympoš, byla skoro škoda, že neměl větší roli, a Marek Mielnik (Dawid Czupryński) mi sympatický nebyl, ale ta zápletka kolem něj byla fakt dobrá a jako jedna z mála byla tak nějak uzavřená.
Za co jim ale musím přiznat body byl fakt, že se ani jeden z pánů nepokoušel Marii dostat do kalhotek a z interakcí všech tří byl vzájemně cítit respekt, to se mi opravdu líbilo. Asi bych ocenila i tu péči, s jakou se nám postavy snažili přiblížit (Seifertova tehotná dcera a nefunkční vztah; vyhnilé rodinné vztahy Sokołowské a její ochota jít za hranu zákona ve snaze ochránit ty, na kterých jí záleží; Frankova pohnutá rodinná historie), kdyby ale k něčemu byla - hrozně dlouho nám postavy představovali, aby seriál skončil prakticky ve chvíli, kdy pro většinu z nich měla přijít ta největší osobní katarze. Kdyby všechnu tu snahu věnovali do lepšího propracování vztahu mezi vrahem a tím obchodem s bílým masem, udělali by líp, protože možná jsem nesledovala dost pozorně, ale přišlo mi, že to trochu vyšumělo do prázdna ve chvíli, kdy měli identitu vraha.
Po prvním díle jsem si řekla, že Princip slasti se mi jeví jako něco, co si přeje stát se Mostem, až vyroste; v polovině jsem si říkala, že je to vlastně dobré samo o sobě; teď jsem si prakticky jistá, že o efekt Mostu jim šlo, ale z mého pohledu na něj úplně nedosáhli. A přitom by podle mě stačilo, aby někdo trochu proškrtal a ozdravil scénář (pro blaho Marie ideálně žena), a mohla to být fakt pecka. Nicméně si myslím, že je to rozhodně krok správným směrem, a docela se těším na další koprodukční projekty ČT.