 |
| zdroj: imdb.com |
Watchmen jsou podle mě příklad pomalého rozjezdu, který sice dlouho přináší nové informace, které hned tak nepropojí, ale dávkuje to tak šikovně, že to prostě funguje. Teprve v This Extraordinary Being to pro mě všechno začalo dávat smysl a od té chvíle to byla pořádná jízda až do konce. Příběh byl podle mě dobře napsaný; zvraty byly překvapivé, ale logické, žádné laciné šoky. Vyvrcholení bylo absolutně uspokojivé - See How They Fly krásně vystihuje, jak si představuju úctyhodné zakončení komplikované vícedílné jízdy.
Největší síla série ale byla v postavách. Angela Abar (Regina King) byla přesně to, co si představím pod pojmem silná ženská postava. Pečující, ale pevná; emocionální, ale ne hysterická; zmatená, ale rozhodná; vyděšená, ale odhodlaná. Silná žena popírá jenom genderové stereotypy, ne typicky ženské atributy, a nepotřebuje na sebe přebírat ty mužské. Je vidět, že na psaní a režii Watchmen se podílely ženy. Regina King to naservírovala přesvědčivě a s přehledem a v kostýmu Sister Night budila respekt. (Ten kostým byl celkově bomba.)
Laurie Blake (Jean Smart) byla mou druhou nejoblíbenější postavou, měla ty nejlepší hlášky a její slovní přestřelky s Angelou měly výborný náboj. Taky se mi celkově líbil příběh Silk Spectre II a její povaha s tím myslím krásně korespondovala. Wade Tillman (Tim Blake Nelson) mi byl od začátku sympatický, ale jak seriál pokračoval, míň a míň jsem mu rozuměla, což bylo ale vlastně dobře. Fakt se mi líbil jeho a Lauriein závěr - myslím, že by tvořili výborný tým.
Druhá ze tří půvovodních postav, Ozymandias / Adrian Veidt (Jeremy Irons), mě ze začátku mátl nejvíc: jeho linka skoro jako by tam až do dvou posledních epizod nepatřila, přesto mě ale bavila. Phillips (Tom Mison) a Crookshanks (Sara Vickers) byli prvkem, který byl díl od dílu divnější a morbidnější, ale příběh jejich původu byl vlastně dost poetický. A Tom Mison je kus, hrozně ráda jsem ho zase viděla (byť bych byla radši, kdyby si ponechal vousy).
Poslední původní postava, Doctor Manhattan (Yahya Abdul-Mateen II), byl hlavní bod příběhu v tom smyslu, že od jeho ne/existence a ne/přítomnosti se celý odvíjel. Jeho odhalení bylo perfektní a stejně tak závěr jeho linie. Jediné, co bych tomu vytkla, je ta jejich důslednost v ukazování Manhattanova pinďoura. Ten fakt, že je mimo sociální konvence a povznesený nad tělesné schránky, tam byl už několikrát naznačený, nebylo nutné opakovaně ho ilustrovat modrým penisem. Nemám nic proti krásným nahým chlapům, ale už jsem ve věku, kdy na mě má samoúčelná nahota na obrazovce úplně opačný efekt.
Pravděpodobně nejzajímavější epizodou pro mě bylo už zmíněné This Extraordinary Being; teprve díky této epizodě mi Will Reeves (Louis Gossett Jr. / Jovan Adepo) začal být sympatický. Jeho životní příběh byl správně pikantní a lámal mi srdce, to se fakt povedlo. Hodně to na mě fungovalo zvlášť ve spojitosti s American Hero Story, což byl naprosto geniální prvek, který krásně poukazoval na to, že skutečnými událostmi inspirovaná fikce je pořád jenom fikce.
Jako poslední jsem si nechala Lady Trieu (Hong Chau), jejíž motivy byly od začátku stejně nejasné jako ty ostatních postav, ale která tou svou sladkou zdvořilostí od začátku vyzařovala něco zlověstného a nemilosrdného. Odhalení jejího původu mě překvapilo a ten epický konec naprosto dostal. Ještě víc mě ale asi oslovila Bian (Jolie Hoang-Rappaport) - odhalení její pravé totožnosti a sled událostí, který následoval, byl absolutně srdcervoucí. Fakt s tou holkou cítím, ty implikace nejsou hezké.
Celkově se mi Watchmen opravdu líbilo a i přes ten pomalejší rozjezd to považuju za kvalitní počin, který podle mě určitě stojí za shlédnutí. Byla bych ale ráda, kdyby to zůstalo jako jednorázovka - konec příběhu tak, jak je postavený teď, je podle mě ten nejlepší možný a nerada bych viděla, jak to pokazí. (Vzhledem k tomu, že to Damon Lindelof od začátku zamýšlel jako uzavřenou devítidílnou sérii, to zatím řadím mezi minisérie a uvidíme, jak se HBO rozhodne.)