_______
“We all tell ourselves all sorts of things to make sense of the past. So much so that our fabrications, if we tell them to ourselves often enough, become the truth. In our minds and everyone else’s.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Přeobsazení se podle mě nesmírně povedlo - Olivia Colman (Elizabeth) si to fakt dala a z toho mála záběrů Alžběty II, které jsem kdy viděla (většinou ve škole a proti své vůli), mi přišla hodně přesná. Tobias Menzies (Philip) byl rovněž vybraný skvěle, protože mě donutil s Philipem aspoň trochu soucítit; přes to floutkovství a aroganci v podání Matta Smitha mi to moc nešlo. Helena Bonham Carter (Margaret) byla jedinou volbou, ohledně které jsem byla předem skeptická (jejím schopnostem jsem věřila, ale vizuálně mi přišla úplně jinde), ale nádherně zachovala kontinuitu s podáním Vanessy Kirby a zahrála to krásně, sežrala jsem jí to i s navijákem. Tony (Ben Daniels) mě přeobsazením přestal zajímat, ale to jenom ukazuje na to, že mě bavil spíš Matthew Goode než ta postava jako taková, takže to Danielsovi těžko vyčítat.
Upřímně mě překvapili Charlesem (Josh O'Connor), na něhož (nebo aspoň na jehož mediální obraz) mám v reálu poměrně averzi. Tywysog Cymru byla celkově výborná epizoda, hlavně ve vztahu mezi Charlesem a Edwardem Millwardem (Mark Lewis Jones), ale hlavně započala mou cestu k pochopení charakteru Charlese, který byl následně krásně dokreslen idealizací vévodů z Windsoru (Derek Jacobi a Geraldine Chaplin) a v rámci celku krásně zafungoval. Na Camillu (Emerald Fennell) se těžko dělá názor; není mi moc sympatická, ale taky nemá být čím, zatím veškerá její charakteristika je ta, že ji Charles miluje, ona sama o sobě není ničím než dějovým prvkem.
Velmi sympatickým přírůstkem byla Erin Doherty (Anne); její Anne má povahu, která je mi naturelem velmi blízká a pěkně nasedla na tu tradici silných, ale komplikovaných žen v Buckinghamu. Další plus má za to, že její interakce s Philipem ukazují trochu jinou a přístupnější stránku jeho osobnosti a to se mi líbí. Jako obvykle mě hodně bavil Charles Dance (Mountbatten), který byl pro tento typ postav přímo zrozen, a hodně mě zaujala Alice z Battenbergu (Jane Lapotaire), která se bohužel moc neohřála a byla představená spíš optikou svého syna, ale která byla podle mě fakt zajímavý charakter a zasloužila si odvyprávět svůj příběh.
Z epizod mě kromě výše zmíněného Tywysog Cymru hodně zaujaly Olding pro postavu sira Anthonyho Blunta (Samuel West); Aberfan, protože o neštěstí v Aberfanu jsem do té doby neslyšela a dostalo mě; Bubbikins díky Alice; Moondust, protože se Philip choval jako člověk; a Cri de Coeur, protože to byl herecký koncert Heleny Bonham Carter a hodně mě potěšili i obsazením
Z článku výše se dá usuzovat, že se mi sezóna jako celek líbila, a nebudu lhát, sama jsem tím překvapená. Nezbývá než se smířit s tím, že mě ten seriál asi baví, a že jsem zvědavá na další řadu.
“That’s the thing about the monarchy. We paper over the cracks. And if what we do is loud and grand and confident enough, no one will notice that all around us it’s fallen apart. That’s the point of us.
Not us. Of you.
You cannot flinch. Because if you show a single crack, we’ll see it isn’t a crack, but a chasm, and we’ll all fall in. So you must hold it all together.”