Dickinson: Season 1

| Season 1 | Season 2 | Season 3 |
_______

"If I read a book and it makes my whole body so cold no fire can warm me... then I know that is poetry. If I feel physically as if the top of my head were taken off, I know that is poetry. These are the only ways I know it.
Is there any other way?"


1.01 Because I could not stop for Death - 1.02 I have never seen 'Volcanoes' - 1.03 Wild nights - 1.04 Alone, I cannot be - 1.05 I am afraid to own a Body - 1.06 A brief, but patient illness - 1.07 We lose—because we win - 1.08 There's a certain Slant of light - 1.09 'Faith' is fine invention - 1.10 I felt a Funeral, in my Brain

zdroj: imdb.com

Přiznám se, že po prvním díle Dickinson jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec dokoukám. S propojením dobových reálií a moderního jazyka nemám problém - naopak, moc nevidím smysl ve ztěžování pochopení modernímu divákovi použitím jazyka, který pro něj může být nesrozumitelný - ale chování neodpovídající době, které nutně není předmětem děje, už pro mě docela narušuje atmosféru.

Dobový pocit se snažili dohnat neustálým opakováním toho, jak se Emily musí vdát a kde je ve společnosti místo ženy, ale to mě ze začátku spíš rozčilovalo a epizodní vyprávění to nezlepšilo. Až teprve jak se to rozjelo a nabralo to nějakou hloubku, chytila jsem se.

Emily (Hailee Steinfeld) byla výborný dramtický puberťák, ale tak nějak mi u ní chyběla ta hloubavost, kterou bych od Emily Dickinson čekala. Lavinia (Anna Baryshnikov) mě bavila mnohem víc, napřed se jevila jako dokonalá trubka, ale nakonec se krásně vyprofilovala a přiznám se, že mi přišla celkově zajímavější než Emily. Austin (Adrian Enscoe) mě nebavil, byl tam podle mě jenom do počtu.

Sue (Ella Hunt) byla taková ta typická raněná laň, na které mě moc neužije, ale líbil se mi ten komplikovaný vztah mezi ní a Emily. Edward (Toby Huss) byl jednou z těch zajímavějších postav - jeho potřeba držet se společenských konvencí a udržet status rodiny byla často krásně v rozporu s láskou k dceři, jejíž ambice soudobým pravidlům odporovaly, a to v té postavě vytvářelo opravdu zajímavý konflikt. Jane Krakowski (Emily Norcross) byla jako vždycky skvělá, má užasný komediální talent, ale matky Dickinson mi bylo upřímně líto.

Z vedlejších postav mě bavili Maggie (Darlene Hunt) a Ben (Matt Lauria) - u kterého jsem teda hned po incidentu s kravatou tušila, že může být minimálně bi, ale který mi na konci stejně zlomil srdce. Myslím, že vzhledem k Emilyným citům k Sue z toho mohl být i tak funkční vztah, který by Emily umožnil se do jisté míry emancipovat a získal jí spojence. Smrt (Wiz Khalifa), stylově trochu na kreolský způsob, se nesmírně povedl.

Díly měly uzavřená témata, ale jak se postavy a vztahy vyvíjely, pod epizodkami naštěstí probíhaly další příběhy, které to pro mě udělaly zajímavé. Vypíchla bych Alone, I cannot be, protože Henry David Thoreau Johna Mulaneyho byl neskutečný; There's a certain Slant of light, protože Laviniino probuzení; a 'Faith' is fine invention protože "I heard a Fly buzz - when I died" mi zlomilo srdce.

U prvního dílu jsem upřímně moc nevěřila, že to napíšu, ale asi se těším na druhou řadu.