The Addams Family (2019)

"Don't cut your eyes on my crew unless you're ready to dance."

zdroj: imdb.com

IMDb. Nové zpracování The Addams Family mě na první pohled zaujalo (a minimálně podle komentářů na YouTube nás moc takových nebylo) a to jsem ani nevěděla, že design postaviček byl vytvořený podle původních kreseb Charlese Addamse, což se jim podle mě skutečně povedlo.

Trochu obavy jsem měla z děje - přece jen po seriálu a obou filmech je těžké vymyslet něco nového, zvlášť pro stále stejnou sestavu postav. Do jisté míry se vyplnily, protože děj jako takový byl z celého filmu rozhodně to nejslabší, ale jednotlivé klípky to vynahradily.

Gomez (Oscar Isaac) postrádal kouzlo Johna Astina a Raula Julii a popravdě mě moc nezajímal, stejně tak strýček Fester (Nick Kroll), u kterého jsem z předchozích filmů byla zvyklá na mnohem výraznější roli. Babi Addams (Bette Midler) na tom byla též velmi podobně.

Morticia (Charlize Theron) měla geniální animaci a výborně vybraný hlas - zkrátka od začátku jsem věděla, s kým mám tu čest. Pugsley (Finn Wolfhard) povýšil z obtloustlého chlapce na pozadí na vlastní zápletku a fungovalo to. Skutečnou hvězdou filmu ale byla Wednesday (Chloë Grace Moretz) - její design (ty oprátky místo copů!) a dějovou linii jsem si skutečně užila, plus její vztah s Ichabodem byl výborný.

Hlavní záporáčka Margaux Needler (Allison Janney) byla taková trochu bezzubá, ale uznávám, že pro někoho, kdo neviděl předchozí filmy, mohla fungovat dobře. A ráda bych vypíchla krátké cameo Morticiiných rodičů (Martin Short a Catherine O'Hara), ta seance byla prostě brilantní.

Trochu problémy jsem měla s časovým a místním zařazením. V oficiální synopsi se píše, že utíkali z New Yorku do New Jersey, ale úvod filmu se tváří jak nějaká evropská "fin de siècle" vesnička a po třináctiletém posunu jsme náhle v současném New Jersey... Tuším, že to mělo zachovat tajemnost kolem Addamsů, ale pravda je taková, že to na mě spíš působilo jako ždímání současného imigrantského diskurzu spolu s poněkud příliš doslovným a lehce obojetným závěrem, že je v pořádku být jiný a zároveň, že jsme všichni stejní.

Každopádně to byl podle mě povedený animák a kdybych byla dítě, které nemá ani tušení, že existují nějaká předchozí zpracování sahající až do 60. let minulého století, pravděpodobně bych si upřímně užila. Jsem hodně zvědavá, co vymyslí do dvojky, která má být za čtyři dny napřesrok.