Closer (2004)

Try lying for a change. It's the currency of the world.

zdroj: imdb.com

IMDb. Když jsem Closer viděla v televizi poprvé, znechutil mě natolik, že jsem se zařekla, že se na něj znovu už nepodívám. Pak se mi to rozleželo v hlavě, protože jsem si řekla, že když mě to tak dostalo, muselo to být hodně dobrý, a že podruhé už mě to tak nedostane. Popravdě, napodruhé jsem byla ještě znechucenější, nešťastnější... a uchvácenější. Celkově myslím, že je to jeden z nejlepších filmů vůbec, miluji ho a nenávidím zároveň.

Jude Law (Dan) je jeden z těch herců, kteří vystřihnou snad úplně všechno (proto ho mám taky ráda). Clive Owen (Larry) si ve mně po prvním shlédnutí udělal velmi bezmocného nepřítele, jeho postavu jsem nenáviděla. Tentokrát mi ale Larry nepřišel o nic horší, než Dan. Julia Roberts (Anna) mě normálně nudí, ale tady mi místo toho lezla na nervy. A Natalie Portman (Alice/Jane) byla naprosto dokonalá a bez chyby a to hlavně proto, že s její postavou jsem úplně cítila, s ní jedinou jsem se uměla ztotožnit.

Film je plný naprosto výborných dialogů, scénář se mi vážně hrozně líbil, a taky pravdy o životě, lásce a vztazích, kterou většinou nechceme slyšet. Jeho jediná chyba je, že mě uvádí do takové deprese, že si ho asi znovu pouštět nebudu. Možná zase tak za dalších pět let, ale to jedině v případě, že budu až nepřirozeně šťastná a budu potřebovat usadit.

Plus, fakt, že hlavní téma toho filmu je asi nejdepresivnější písnička všech dob, The Blower's Daughter, o něčem vypovídá. (Anebo je ta písnička tak depresivní díky tomu filmu?)