Zkáza Dejvického divadla (2019)

Režisér - AIDS - Vládci loutek - Šmejdi - Smrad - Zkáza

zdroj: csfd.cz

Ceskatelevize.cz | Jako fanda Čtvrté hvězdy a Dabing Street jsem se samozřejmě těšila na další počin Dejvického divadla - především protože dostat se do skutečného Dejvického divadla se mi ještě nepovedlo. Byla jsem hodně zvědavá, jak mi tento formát zachutná - fiktivní verze skutečných herců bývají hodně dobré, když se povedou, ale můžou se taky zvrhnout v absolutní karikatury, což už často nebývá vtipné.

Zkáza Dejvického divadla zvolila úplně jinou cestu a to cestu absurdna, čímž se podle mě efektivně vyhnula riziku přešvihu. Celou sérii provázel brutálně černý humor, který podle mě hodně tančil na samé hranici vkusu a hodně záleželo na tom, co je divák schopný zvládnout. Přiznám se, že Šmejdi se mi nesledovali dobře a na konci Zkázy mě hodně lechtal žaludek. Byť to vypadalo, že jsou to všechno epizodky, sem tam se objevil kousek informace, která se přenesla dál a překvapila. Celkově to formovalo dost bizarní celek, o kterém pořád nevím, co si myslet. Skeče ale byly úžasné, hlavně ty před úvodními titulky.

Když to vezmeme po epizodách, Režisér měl naprosto úžasného Jaroslava Plesla, scény na pódiu a na úřadě byly neskutečné; AIDS byla hodně černá epizoda, ale já se neskutečně bavila, hlavně s Ivanem Trojanem na toaletách (tahle věta bude znít úžasně vytržená z kontextu); Vládci loutek mi přišli trochu slabší, plus Ivan Trojan jako Spejbl je materiál na noční můry. Šmejdi byli hodně morálně šedí; Smrad byl úžasně bizarní, hlavně ten konec; a Zkáza byla taková akumulace všech dřívějších bizárků, která vedla k (dle mého) ne úplně uspokojivému konci.

Postavy podle mě nemá moc cenu komentovat, byť by mě zajímalo, co všechno je fiktivní a co si tam herci donesli ze svých skutečných životů. Ne všichni tam měli tolik prostoru, kolik bych čekala, ale všichni si určitě zahráli.

Zkáza Dejvického divadla je podle mě rozhodně vtipný a zajímavý projekt, ale asi jsem mnohem víc do úplné fikce.