 |
| zdroj: hessanscounty.com |
Xiran Jay Zhao je jednou z těch osobností, které nejde přehlédnout, pokud se pohybujete v nějakém mezinárodním prostoru pro autory, i když je to jako v mém případě jenom Tumblr. Vzhledem k jejich videím rozebírajícím úskalí publikování knížek skrz tradiční nakladatelství jsem o nich věděla už nějakou dobu, ale jelikož nejsem na YA, jejich tvorba mě příliš nelákala. Pak jsem ale někde (patrně na Tumblru, co si budem) narazila na shrnutí Iron Widow, které zmiňovalo, že jde o převyprávění příběhu jediné oficiální čínské císařovny Zetian Wu v mecha realitě a byla ruka v rukávě. Ačkoliv nemám žádný zvláštní zájem o čínskou historii, hrátkám s jakoukoliv historií nikdy neodolám, a žánr mecha mě zajímal čistě pro ten kontrast.
Z výsledku jsem byla upřímně překvapená. Zaprvé byla Iron Widow o dost temnější a surovější, než jsem čekala, zadruhé se nebojí poměrně komplikovaných feministických témat, a zatřetí se skutečně nebála plně využít všechny tři hrany milostného trojúhelníku. (O tom posledním jsem věděla dopředu, Zhao to zmiňovali jako jeden z důvodů, kvůli kterému knížka málem nebyla publikovaná, ale z nějakého důvodu jsem si původně myslela, že půjde jen o podtext.) Hlavní Zetian není jen ten obrys, do kterého se čtenář zasadí; je nejen surová, ale chvílemi až krutá, a rozhodně se nebojí dělat nepopulární rozhodnutí. Je zkrátka a dobře přesně to, co si člověk představí, když si přečte biografii Zetian Wu na Wikipedii, a to je prostě super.
Děj samotný je přímočarý a dobře se čte, ale není prvoplánový ani nutně předvídatelný. Dobrým příkladem je nejen Shimin, jehož minulost jsem odhadla jen z poloviny, ale hlavně Qieluo a Xiuying, u nichž jsem sice okamžitě věděla, jaké budou jejich skutečné úmysly, ale stejně jsem nedomyslela, k čemu se Xiuying nakonec uchýlí. Stejně tak jsem celou dobu čekala, že to se ztracenou kolonií nebude jen tak, ale skutečným zvratem úplně na konci jsem byla upřímně překvapená a zpětně mě z té závěrečné bitvy mrazí.
Celkově pro mě byla Iron Widow spíš jen experiment, ale jsem moc ráda, že jsem se mu podrobila, protože mě knížka nejen bavila, ale i inspirovala k návratu ke své vlastní alternativní historii. Netrpělivě čekám, až mi někde za rozumné peníze nasklaní Heavenly Tyrant v měkké vazbě, a nemůžu se dočkat, jak bude příběh Zetian pokračovat.
Z výsledku jsem byla upřímně překvapená. Zaprvé byla Iron Widow o dost temnější a surovější, než jsem čekala, zadruhé se nebojí poměrně komplikovaných feministických témat, a zatřetí se skutečně nebála plně využít všechny tři hrany milostného trojúhelníku. (O tom posledním jsem věděla dopředu, Zhao to zmiňovali jako jeden z důvodů, kvůli kterému knížka málem nebyla publikovaná, ale z nějakého důvodu jsem si původně myslela, že půjde jen o podtext.) Hlavní Zetian není jen ten obrys, do kterého se čtenář zasadí; je nejen surová, ale chvílemi až krutá, a rozhodně se nebojí dělat nepopulární rozhodnutí. Je zkrátka a dobře přesně to, co si člověk představí, když si přečte biografii Zetian Wu na Wikipedii, a to je prostě super.
Děj samotný je přímočarý a dobře se čte, ale není prvoplánový ani nutně předvídatelný. Dobrým příkladem je nejen Shimin, jehož minulost jsem odhadla jen z poloviny, ale hlavně Qieluo a Xiuying, u nichž jsem sice okamžitě věděla, jaké budou jejich skutečné úmysly, ale stejně jsem nedomyslela, k čemu se Xiuying nakonec uchýlí. Stejně tak jsem celou dobu čekala, že to se ztracenou kolonií nebude jen tak, ale skutečným zvratem úplně na konci jsem byla upřímně překvapená a zpětně mě z té závěrečné bitvy mrazí.
Celkově pro mě byla Iron Widow spíš jen experiment, ale jsem moc ráda, že jsem se mu podrobila, protože mě knížka nejen bavila, ale i inspirovala k návratu ke své vlastní alternativní historii. Netrpělivě čekám, až mi někde za rozumné peníze nasklaní Heavenly Tyrant v měkké vazbě, a nemůžu se dočkat, jak bude příběh Zetian pokračovat.
“I hate the way I’ve contorted myself into what people think a girl should be, ready to please, ready to serve. Yet I love the power it’s given me, a power that lies in being underestimated, in wearing assumptions as a disguise.”
“There’s no way to keep my dignity except to act like he is not capable of taking mine away, no matter what he does to me. And, in the end, isn’t that all dignity is? The boundaries and values you decide for yourself? I know what matters most to me, and it has nothing to do with any semblance of “purity.” I will not make myself small and crumple into a sad creature of fear that lives to please Li Shimin in hope of earning his mercy.”
“I think… you’ve been lied to about what male needs are like. We aren’t animals. Yes, our desired get pretty strong, but they’re not overpowering. There’s no such thing as going mad because of them. […] [Rape] is not a matter of losing control. Every guy who does something like that knows exactly what he’s doing. There is always a moment where he consciously decides that he will ruin someone’s life to feel better about his own. Always.”
“When you cherish someone for how amazing they are, you don’t pluck them from their roots just to watch them wither in your hands. You help them bloom into the incredible thing they’re really meant to be.”
“What I have learned through this madness is that you can absolutely solve your problems by throwing money at them. If you can’t, you probably don’t have enough money for that particular problem.”
“The only utterly good people in the world are either naive or delusional.”
“When a woman gets pregnant, her body is suddenly everybody’s business. Endless restrictions could be clamped onto her “for the good of the baby.” There’s no better tool of control.”
“How do you take the fight out of half the population and render them willing slaves? You tell them they’re meant to do nothing but serve from the minute they’re born. You tell them they’re weak. You tell them they’re prey. You tell them over and over, until it’s the only truth they’re capable of living.”
“People love to ogle pretty girls, but they love to hate them even more. There’s no one the masses are more obsessed with railing at than the women who dare to stray from the docile ideal of wives and mothers. Too vain, people like my father curse at those women. Too self-obsessed. Too devious, getting everything they want by draining men dry.”
“There’s not a stratum of the world that doesn’t need girls. Maybe we’re devalued precisely because we’re so valuable. The world is too afraid of not being able to obtain and control us to respect our true worth.”
“We spend so much effort living these lives, yet every trace if their substance and meaning can be erased so quickly. So easily.”
“Redemption story, they said? There will be no redemption. It is not me who is wrong. It’s every one else.”