Truman Capote: Jiné hlasy, jiné pokoje (Other Voices, Other Rooms, 1948)

zdroj: s-antikvariat.cz

"Ale Joel se neodvážil zavolat, protože to, co chtěla, jí nemohl dát: jeho láska byla v zemi, rozsypaná, rozbitá a mlčenlivá, uschlé květy tam, kde měly být oči, a mech na rtech, jeho láska byla daleko a živila se deštěm a z jejích trosek tryskaly lilie."

Přiznám se hned na začátek, že jsem to s největší pravděpodobností nepochopila. Tam na konci, poslední část knížky, mi jen oči přecházely (a vím, kdo svým stylem kontaminoval mou poslední věc) a nebyla jsem si jistá, co vlastně čtu, když ty první části byly tak střízlivé, srozumitelné, méně básnické.

Nepochopila jsem konec; něco nesecvaklo a přitom mělo, to jsem cítila. Zkusím pohledat, jak to pochopili jiní, protože se mi to popravdě nechce moc číst znova. Chvílemi mě ta knížka děsila, chvílemi uchvacovala. Něco jako Letní plavba. Prostě Capote.