 |
| zdroj: openlibrary.org |
Jak jsem tu nedávno ve skoro každém příspěvku psala, že jsem docela ráda, že mě škola nutí číst a dívat se na tolik věcí, na které bych se sama nikdy nepodívala, nebo je nepřečetla, tak je tu samozřejmě i druhá stránka věci, což je ta, že jsem nucená věnovat se věcem, které mě tak hrozně nebaví. Protože
My Ántonia není zrovna nejkratší, fakt jsem chtěla, aby se mi líbila, ale nelíbila. Ať jsem se dívala, jak chtěla, neměla souvislý děj. Normálně mám ale epizodovky ráda, jak prozrazuje moje láska k
Breakfast at Tiffany's a dalším. Problém je, že jsem tak trochu alergická na zasněné příběhy z dětství na amerických planinách a zvlášť příběhy psané z pohledu mladých chlapců. Sice se mi líbilo, jak to autorka uvedla - rámec v rámci, ale to bylo tak všechno. Nějak mi opravdu chyběl aspoň rámcový dětj - něco, co by mě udrželo v napětí a u čeho bych jen hluše nedoufala, že ten kluk MUSÍ jednou přece vyrůst. Nikdy víc.
A film radši taky ne i přesto, že Jima prý hraje Neil Patrick Harris.
