Paths of Glory (1957)

Too much has happened, someone's got to be hurt. The only question is who.

zdroj: imdb.com

IMDb. Paths of Glory je další z filmů, na které bych se nikdy nepodívala sama od sebe, ale jsem ráda, že jsem je viděla. Sice to bylo ve škole ve třídě, kde nebylo pořádně zatemněno, akustika byla podivná a je to starý film, takže jsem s absencí titulků rozuměla míň, než bych si bývala přála, ale i tak vím všechno, co potřebuji, a docela jsem si to užila. Akorát byl teda avizovaný "kinda happy end", který jsem tam ovšem neviděla.

Celkově ten film není žádná veselá záležitost, právě naopak. Sem tam se člověk zasměje buď drobku černého humoru, nebo se spíš tak nevěřícně zachechtá tomu, co tam padá za argumenty a prohlášení. Nejhorší je, že člověk lehce uvěří tomu, že to má velmi, velmi blízko k pravdě. Já a Stanley Kubrick nemáme nejvřelejší vztah, což v překladu znamená, že jsem viděla jen Eyes Wide Shut a na zadek jsem si z toho nesedla, ale vypadá to, že na něm opravdu něco bude. Docela mě to navnadilo konečně zkusit tu jeho Lolitu.

Kirka Douglase (plukovník Dax) jsem měla zafixovaného jak Spartaca i přesto, že jsem ten film nikdy neviděla, ale tady se mi jeho postava fakt líbila. Byl to sice takový ten prostý správňák bez přidané hodnoty, ale stejně válel. Generál Mireau (George Macready) byl psychopat a děsil mě. Richarda Andersona (major Saint-Auban) už jsem viděla ve Forbidden Planet a jsem hrdá, že jsem si to spojila, protože v těch starších hercích se pořádně nevyznám. Z toho důvodu nemůžu nijak vyhodnotit zbytek, ale stejně tam o to obsazení tak nějak nešlo. Fungovalo to jako celek.