27. května 2013

Smash: Season 1 & 2

Stars aren't born, they're made.


Season 1
1.01 Smash - 1.02 The Callback - 1.03 Enter Mr. DiMaggio - 1.04 The Cost of Art - 1.05 Let's Be Bad - 1.06 Chemistry - 1.07 The Workshop - 1.08 The Coup - 1.09 Hell on Earth - 1.10 Understudy - 1.11 The Movie Star - 1.12 Publicity - 1.13 Tech - 1.14 Previews - 1.15 Bombshell

zdroj: imdb.com
Přiznám se, že nemám ponětí, co mě k Smash přitáhlo. Náhodou jsem někde viděla upoutávku, zkusila prvních pár dílů a už jsem se od toho neodtrhla. Nevím ani, co přesně mě na tom zaujalo - jestli cheesy zápletka, kdy mladá krásná talentovaná vidlačka odnikud udělá díru do světa, jestli rajcovní režisér se sexy přízvukem a aurou děvkaře, konstatní bitch-off mezi dvěmi divami, žhavá mimomanželská aférka, nebo silná a schopná žena sbírající se po ošklivém rozvodu... Prostě, mělo to snad od všeho trochu a celý tenhle divný mix, hozený do zákulisí a na pódium při vzniku muzikálu o božské Marilyn Monroe, tak nějak (chvílemi až nepochopitelně) fungoval.

K (pravděpodobně) hlavní hrdince Karen (Katharine McPhee) jsem hledala cestu asi stejně dlouho, jako ona sama k sobě. Ivy (Megan Hilty) jsem milovala. Občas jsem sice skřípala zuby, když intrikovala až moc, ale nedokázala jsem se zlobit dlouho. Byla skvěle lidská a zahraná. Eileen (nepřekonatelná Anjelica Huston) byla další postava, kterou jsem si zamilovala, prototyp silné ženské, která se jen tak nenechá srazit na kolena a když, znovu se zvedne a kopne život do koulí. A poslední postava, která pro mě spadala do kolonky "naprosto nepostradatelní, dokonalí a chci je domů" byl Derek (oh-so-hot Jack Davenport), jehož představy mě bavily, jehož všechno mě bavilo, u kterého jsem milovala, když se choval jak hovado, a který by se měl dát dohromady s Karen, protože jinak to moje obesivně-kompulsivní shipperství dostane přímo do srdce. (Jak se jim vlastně bude říkat? Daren? Kerek?)

Julia (Debra Messing) byla sama o sobě skvělá a její románek s Michaelem (Will Chase) mě bavil, ale to rodinné drama nikoli. To samo Tom (Christian Borle) - sám o sobě výborný, přátelství s Juliou dokonalé jak soukromě, tak profesně, ale těch pár dílů, kdy létal jak mastný papír mezi dvěma chlapy, než si vybral výborného Sama (Leslie Odom Jr.), mě málem zabil. Juliina rodina mě příliš nebrala a zhruba na stejné pozici jako jejího syna a manžela jsem měla Nicka (Thorsten Kaye) - Eileen mě prostě bavila víc, než její vztahy.

Kdo byl pro mě persona non grata byl Ellis (Jaime Cepero), byl to malý slizký sociopat a měl by dostat rakovinu oka a umřít. Dvakrát jsem si neoblíbila ani Deva (Raza Jaffrey), byl sice hot, Karen podporoval, ale stál v cestě mé lodi s Karen a Derekem na palubě a já mu nedovolím, aby tu loď potopil. Nicméně Rebecca Duvall (Uma Thurman) a hlavně její představitelka byla jako velká diva super. A potěšila Grace Gummer jako Eileenina dcera Katie.

Celkově Smash není pro milovníky tuny prolínajících se zápletek - je tam jedna přímá linie vyvíjení muzikálu, drama spojené s obsazováním, soutěžení o hlavní roli a pak osobní dramata. Jak ale říkám, fakt to funguje a má skvělou, skutečně muzikálovou původní hudbu. Mě osobně nejvíc okouzlily Let Me Be Your Star, I Never Met A Wolf Who Didn't Love To Howl, Don't Forget Me a trochu ujeté A Thousand and One Nights. Navíc mělo finále nádherný uzavřený závěr, který moc nenapovídá, o čem bude druhá řada, ale stejně se na ni těším jak malá. Tohle se povedlo.

Season 2
2.01 On Broadway - 2.02 The Fallout - 2.03 The Dramaturg - 2.04 The Song - 2.05 The Read-through - 2.06 The Fringe - 2.07 Musical Chairs - 2.08 The Bells and Whistles - 2.09 The Parents - 2.10 The Surprise Party - 2.11 The Dress Rehearsal - 2.12 Opening Night - 2.13 The Producers - 2.14 The Phenomenon - 2.15 The Transfer - 2.16 The Nominations - 2.17 The Tonys

zdroj: imdb.com
Přiznám se, že na druhou řadu jsem se těšila jak malá, ale veškerá moje radost pozvolna opadla. V žaludku se mi usadil nepříjemný pocit už ve chvíli, kdy vešlo ve známost, že výkonným producentem je teď Josh Safran - aka ten, kdo zabil Gossip Girl - ale nepanikařila jsem, protože napsal On Broadway a ten byl fajn. Pak ale taky napsal The Phenomenon - vyvrcholení toho pádu do díry, kterého se Smash dostalo. Prostě, od The Parents to začalo být fakt špatné, bolestivé to sledovat, a pak... Škoda mluvit. Ještě, že to zrušili.

Kromě starých známých postav (bohužel) přibyla spousta nových, mezi nimi hlavně Jimmy Collins (Jeremy Jordan), přerostlý ubrečený spratek, který všechny kolem sebe ničil a přesto z nějakého důvodu skončil jako ta největší hvězda. Časem jsem si našla cestu k Kyleovi Bishopovi (Andy Mientus) a Aně Vargas (Krysta Rodriguez), byli výborní. Logicky tím pádem byla Ana zatažená do stupidní zápletky s vydíráním Dereka, která se vyvinula z té hodně povedené žaloby na začátku, ke které se ale nikdo neměl vracet. A Kyle zemřel.

Přesně podle Safranovské klasiky se silné a inspirativní postavy jako Karen (Katharine McPhee) a Ivy (Megan Hilty) proměnily v ufňukanou umrčenou holku zamilovanou do ocase Jimmyho a zmatenou těhuli, protože to je snad jediná zápletka, která podle Safrana pro ženskou postavu stojí za to - nechtěné těhotenství. O tom, jak moc utlumená byla Eileen (Anjelica Huston), radši ani mluvit nebudu. Jediná žena, ke které se byli schopní zachovat dobře, byla Julia (Debra Messing). I ta sice podle Safrana po rozvodu nepotřebovala nic víc než dalšího chlapa (Jesse L. Martin), ale měla hezkou linii, když se hledala jako autor/dramaturg, a líbila se mi. Nechápu ale poprask kolem Jennifer Hudson (Veronica Moore), když tam byla tak málo.

Co se týče mužů, tam se dá brečet stejně jako u žen. Derek (Jack Davenport) byl naprosto naporcován. Z inspirativního děvkaře, který skutečně něco vytváří a dostává z umělců to nejlepší, zůstal jen politováníhodný děvkař, kterého jsem chvílemi ani neměla ráda. A rozhodně to nebyl přirozený vývoj postavy, to bylo špatné psaní. Tom (Christian Borle) měl snad většinu času PMS, taky mi ho zprotivili, a o Jimmym a Kyleovi už jsem mluvila. Zbytek snad ani nestojí za zmínku - jen štěky nebo plot devices, což se vlastně dá říct i o zbylých ženských postavách. Potěšila mě ale postava Terryho Fallse (Sean Hayes) a jsem ráda, že se na skok vrátil Roger Cartwright (Dylan Baker).

Největší kopanec do žaludku ale bylo párování. Jimmy a Karen podle mě neměli žádnou chemii, jejich vztah mi nemohl být víc u zadku, a jen to skvěle dokazovalo, co jsem psala předtím. Jimmy byl kretén, kterému všichni ustoupili místo, aby ho kopli do koulí, jak si zasloužil, a z Karen byla udělaná ta největší chudinka, která stejně nakonec odpustí, protože nemá vlastní hrdost. To stejné prováděli s Derekem a Ivy. Stále trvám na tom, že Cartwills mělo být endgame - dokud měl Derek u Karen aspoň šanci, choval se slušně, a Karen se dala vystát. Katharine McPhee a Jack Davenport měli navíc skvělou chemii, Cartwills byl vztah, který se budoval a zrál od epizody jedna, a pak nám tam hodí jednu usmolenou muchlovačku a celé to pošlapou. I kdybych mohla odpustit tu havárku všude kolem, tohle odpustit neumím. (Už asi vím, jak se cítili Dair shippers.)

Ten nápad postavit pro Bombshell další muzikál nebyl sám o sobě tak špatný. Problém byl v tom, že Hit List podle toho, co nám ukázali, nebylo nic víc, než pár náhodně poskládaných popových písniček v působivých kulisách. Hodně se podobal Jimmyho charakteru - všichni nám tvrdili, jak je to vlastně úplně super, ale nikdy nemám to neukázali. Podobně smutný osud vlastně potkal i Bombshell. S tím, jak to začali překonávat, bylo skoro nemožné zjistit, co byla ta hlavní linie muzikálu, a tak nějak to zabilo celý efekt.

Jediné, co si u Smash skutečně udrželo kvalitu, byla hudba a písně. Musím prostě vypíchnout Would I Lie to You z The Fallout; A Letter From Cecile a Ce m'est pas ma faute (It's Not My Fault) z Musical Chairs; I Heard Your Voice In a Dream z The Bells and Whistles; Reach for Me z The Parents; That's Life z Opening Night (hned po Let Me Be Your Star moje nejoblíbenější představení z celého seriálu); The Goodbye Song z The Producers; The Right Regrets z The Transfer; Under Pressure, Broadway, Here I Come! a Big Finish z The Tonys. Jo, a druhá řada měla fajn intro.

Finále: Vůbec netuším, proč vysílali The Nominations a The Tonys jako supercool dvouhodinové finále, když The Nominations byl naprosto normální díl naplněný takovými hovadinami, jako Tom honící v divadle po tmě mobil po zemi. Proč? Vůbec ty Tomovy eskapády... nechápu, co to mělo být. Přetáčela jsem.

The Tonys už měli aspoň atmosféru finále - Under Pressure na začátek bylo skvěle vybrané, škoda že z toho udělali jen Tomovu snovou sekvenci. Jsem ráda, že Tony vyhrál postmortem Kyle za příběh, Tom i Julia za hudbu, Ivy za Marilyn, Bombshell jako muzikál, a sošku si odnesl i Derek, který se choval statečně. Kdyby jeho dějová linie nebyla tak debilní, byla bych ohromená. Jinak to dopadlo, jak se dalo čekat - Karen a napravený Jimmy se dali dohromady (je mi špatně od žaludku), Ivy, Derek a babyDivy budou jedna velká šťastná rodina, Julia do toho pravděpodobně zase praští s Michaelem (Will Chase), což dává absolutní smysl, když se to až do posledního dílu vůbec neřešilo... Aspoň že Eileen se vrátil její sexy kriminálník/barman (Thorsten Kaye).

Kolem a kolem to bylo takové finále, jaké se dalo s tou katastrofou, kterou byla druhá řada, čekat, ale i tak to vyvovalo to mrazení, které mám, když přijde finále. Závěrečné číslo seriálu se fakt povedlo. Nebylo to úžasné jako na konci první řady, ale když už šli, tak šli aspoň s ohňostrojem a užili si to. Nicméně když už jsme u těch cen, někdo by měl dát cenu Safranovi - zlikvidovat seriál za pouhých devět epizod, z nichž většinu ani nenapsal, to je síla. Ten chlap má takovou zvláštní schopnost donutit mě, abych si u svých oblíbených seriálů přála, aby je zrušili.

Celkově si budu první řadu Smash pamatovat jako takovou lepší alternativu ke Glee, a druhou jako hloupý omyl s pár pěknými momenty.