Alexandre Dumas, ml.: Dáma s kaméliemi (La Dame aux camélias, 1848)

zdroj: databazeknih.cz

Dáma s kaméliemi byla jedna z těch knih, nad kterými jsem se nikdy nezastavila. Když jsme ale vyklízeli chatu a já tam našla kufr opravdu starých knih, vzala jsem si tohle české vydání z roku 1928 s sebou domů, protože miluji takto staré odrbané knížky. Nakonec jsem po ní v rámci čtení restů knížek, které mám doma, ale nikdy jsem je neotevřela, sáhla. Jako první mě absolutně okouzlila tehdejší čeština - slovosled, -ti na konci sloves, i překlad a skloňování jmen má určité kouzlo (i když to poslední v současnosti nemůžu vystát). Už jen to mě vtáhlo.

Co se týče děje, nečekala jsem, že by mě to mohlo takto bavit. Mám slabost pro knížky, ve kterých je příběh vyprávěn buď z doslechu, formou deníku či dopisu... Dává to čtenáři pocit, jako kdyby té osobě byl stejně blízko jako si byla ona sama nebo adresát. Nefandím sice těm autobiografickým bezejmenným vypravěčům, protože ráda vím, kdo mě to krmí svými názory (a ne, není to tak úplně autor, protože se každý ve své beletrizované formě rád přikrášlí a cenzuruje), ale jak říkám, forma opravdu fungovala. Příběh vevnitř byl tragický přesně dle mého gusta s překvapivě silnou a svéhlavou hlavní hrdinkou. Marguerite Gautier se pro mě stala rozhodně jednou z nejzajímavějších literárních postav. Konec knížky jsem obrečela, jak jinak, ale jsem hrozně ráda, že jsem za dlouhou dobu konečně četla něco, co mě dokázalo pohnout. Prostě fajn!

(Jo a mimochodem, jsem opravdu jediná, kdo si myslí, že děj Moulin Rouge! je víc než trochu Dámou s kaméliemi inspirovaný? Nebo byly činy všech pařížských kurtizán umírajících na souchotiny stejné? Ne, nejsem, jen to zjevně obešli tím, že se inspirovali operou La Traviata. Nenápadné.)