Lovelace (2013)

X marks the legend.

zdroj: imdb.com

IMDb. O Lindě Lovelace jsem nikdy dřív pořádně neslyšela a ohledně Deep Throat jsem věděla že existuje jen díky množství popkulturních narážek na něj. Byla jsem ale zvědavá, jak se Amanda Seyfried (Linda Boreman) popere s vyloženě dramatickou rolí. A byla dobrá.

Film byl zvláštním způsobem natočený. Napřed se to jevilo skoro jako komedie a pak se to vrátilo a ukázalo to úvodní scény ve zcela jiném světle tím, co jim předcházelo a co následovalo. Musím říct, že se mi to líbilo, hezky mě to vtáhlo a nutilo mě to zapřemýšlet nad tím, jak málo vlastně vidíme do jiných lidí a příběhu, který žijí za zavřenými dveřmi. Nevím, nakolik to skutečně bylo pravdivé, ale i kdyby to nebyl pravdivý příběh Lindy Lovelace, tak to pořád byl dobrý film o domácím násilí a jeho následcích. Chvílemi se mi z toho zvedal žaludek, z tohoto hlediska to bylo povedené.

Jak jsem zmínila výš, Amanda Seyfried byla skvělá. Napřed hrála tu svou typickou naivní holku, ale pak uzrála s tím filmem a dokonce si zahrála. (Kromě toho je o dost hezčí než byla skutečná Linda Boreman.) Petera Sarsgaarda (Chuck Traynor) jsem nepoznala, ale mohlo mě to napadnout. Ta postava byla tak pozitivně nablitózní, že to mohl být jedině on.

Sharon Stone (Dorothy Boreman) jsem nepoznala, ale pořád jsem měla pocit, že bych tu ženskou měla odněkud znát. To stejné s Robertem Patrickem (John Boreman), stydím se. James Franco (Hugh Hefner) a Adam Brody (Harry Reems) měli ránu. Potěšil mě Chris Noth (Anthony Romano), ačkoliv jeho role byla silně Mr. Big nakřížený s Peterem Florrickem, a Chloë Sevigny ve skutečně miniroličce novinářky. Velmi mě zaujal Wes Bentley (fotograf Thomas), na toho si posvítím.

Nějak si nedovedu představit, že bych se na film jen tak podívala znovu, ale rozhodně to nebyla ztráta času a jsem ráda, že jsem to viděla.