La vie d'Adèle - Chapitres 1 et 2 (2013)

zdroj: imdb.com

IMDb. Když jsem se na ten film rozhodla podívat, četla jsem jen samé dobré ohlasy. Nečetla jsem nic o stopáži (ještě, že jsem si jí všimla až po první půlhodině, kdy už jsem byla zažraná), nevěděla jsem nic o explicitě filmu, sotva jsem někde četla nastíněný děj. Je to snad první opravdu dlouhý film, u kterého neřeknu, že mohl být kratší. Nenapadá mě, co by se dalo vypustit, aby byl - bylo tam všechno přesně tak jak mělo.

Co se týče explicity, s tím jsem trochu problém měla. Sice se mi líbilo, jak reálné to bylo (napůl si myslím, že obě herečky spolu skutečně souložily), na druhou stranu, hlavně v druhé půli první milostné scény, mi přišlo, že se dívám na internetové porno, a zalitovala jsem, že jsem si nestrčila sluchátka do uší, přes dveře to muselo znít, jako že právě to dělám. To mi trochu kazilo zážitek.

Do zbytku filmu jsem se ale zamilovala. Adèle Exarchopoulos (Adèle) byla luxusní - neuvěřitelně přirozená, krásná i bez make-upu, naprosto ignorantská vůči kameře, a víceméně jen výrazem ve tváři dokázala projít skrz středoškolačku až po dospělou ženu. Léa Seydoux (Emma) byla taky skvělá, ačkoliv Emma mě moc nebavila.

Prostě, znovu jsem si připomněla, že bych francouzským filmům měla asi věnovat víc pozornosti, než to dělám.