Good Night, and Good Luck. (2005)

Our history will be what we make of it.

zdroj: imdb.com

IMDb. Tohle přesně je jeden z těch filmů, které jsem jako zodpovědný student žurnalistiky měla mít nasledované dávno, ale jelikož nejsem zodpovědná a nikdy jsem nebyla (a ten student žurnalistiky už taky nejsem), doplácala jsem se k tomu až teď. Nečekala jsem to, ale film mě okamžitě chytil. Byl jasný, přímočarý, dobře obsazený... Celkově proti němu nemám výhrady. George Clooney evidentně umí víc, než jsem čekala.

Edward R. Murrow (David Strathairn) byla skvělá hlavní postava a idol publicisty, který za diváka sice interpretuje, ale interpretuje z divákovi dostupných zdrojů a tudíž ovlivní jen toho, kdo je jiný se na to podívat sám. Jeho řeč na konci mi byla taky extrémně sympatická - je to něco, co se nevztahuje jen na televize ale na veškerá média, a bohužel to jde přesně tím směrem, před kterým Murrow ve filmu varuje.

George Clooney (Fred Friendly) hrál postavu s nádherným jménem pro sidekicka a líbilo se mi, že se ani náhodou nesnažil krást Strathairnovi prostor, ani podvědomě. Jeff Daniels (Sig Mickelson) mě potěšil extrémně, i když je škoda, že měl tak málo prostoru. Upřímně jsem nepochopila to drama s Joem (Robert Downey Jr.) a Shirley (Patricia Clarkson) Wershba, přišlo mi k celému příběhu absolutně nerelevantní a nemělo dost, aby tvořilo příběhm samo o sobě. Skoro mi to přišlo, jako by to tam nalámali jen, aby tam měli nějakou ženskou ve větší roli, ale to asi nebylo třeba. Nebylo to o pohlaví, ale o myšlence.

Osud postavy Raye Wisee (Don Hollenbeck) mi byl jasný od jeho asi druhé scény - kudos za to, jak minimalisticky, ale působivě zahrál člověka v depresi; Robert Knepper (Don Surine) má prostě monopol na slizké tichošlápky; a Alex Borstein (Natalie) mě ve vážné roli překvapila, to jsem snad ještě neviděla. Dianne Reeves (jazzová zpěvačka) se mi hodně dobře poslouchala.

Good Night, and Good Luck. je prostě klasa, s čistým svědomím můžu doporučit dál.