Jitka Volfová: Smlouva s Adamem - Učitel lásky (2013)

zdroj: knihcentrum.cz

Nestává se mi často, že čtu knížku čistě pro to, že je špatná a chci se pobavit, koneckonců to zabere kus času. Tentkrát jsem do toho šla a Smlouva s Adamem naprosto předčila moje očekávání. Dosud jsem nevěřila, že může být něco horšího než Fifty Shades of Grey, ale Jitce Volfové se to povedlo. Vzrušující jsou obě knížky zhruba stejně - na misionáře, orál a sem tam zezadu (ačkoliv onen autor "gejzírů vášně" Adam přesně tohle predikuje hlavní hrdince Evě po jejich rozchodu jako vrchol nudy, autorka si vážně absolutně neuvědomuje, co napsala), ovšem ta opakovaná znásilnění, kterým není přikládána žádná důležitost a jako jediný zápor (po zmlácení) vynuceného orálu je viděn fakt, že se předtím hlavní hrdina nevykoupal, bylo na mě vážně trochu silné kafe, protože to autorka zjevně myslela smrtelně vážně.

Dokud šlo jen o gejzíry a uragány vášně (u nichž ani není specifikované, jestli se Eva vůbec udělala, protože to zjevně pro knížku není podstatné), musela jsem se smát, ale pak mě to začalo trochu děsit. Postavy jsou ploché a nezajímavé, všichni jsou samozřejmě naprosto dokonalí až na Adama, který je chorobně žárlivý, což prakticky vysvětluje, proč je zároveň i násilník a celkově kretén. Vedlejší postavy jsou zanedbávané, jejich myšlenkové pochody shrnované ve zkratce, takže i kdyby se do nich člověk nakrásno chtěl vcítit, aby si odpočinul od nudy s Evou, Adamem a jejich uragánů vášně, nejde to, protože prostě není dost informací a stručně, je to prostě moc stupidní.

Řekla jsem si, že jediné, co to zachraňuje, je konec, ale pak jsem zjistila, že existuje ještě i Smlouva s Evou a Smlouva s osudem - Cesty lásky, a všechna moje naděje, že autorka je aspoň trochu soudná a jako taková si skutečně nemyslí, že opakované znásilnění a brutální zmlácení je jen překážka na cestě ke šťastnému vztahu, se rozplynula. Mám stranou ještě jednu hroznou knížku, ale teď se jí trochu bojím. Tohle mě fakt dostalo.