 |
| zdroj: cbdb.cz |
Po přečtění
Lovce draků jsem se rozhodla, že do
Tisíce planoucích sluncí radši nepůjdu, ale pak jsem to našla v práci v knihovničce a bylo to jako osud. Věděla jsem, že u toho budu brečet, a taky jsem brečela, jen to mělo podstatně delší nástup. Zatímco
Lovec draků mi ve své podstatě lámal srdce od začátku, problematika
Tisíce planoucích sluncí je profláklá, když to řeknu hnusně, a chvilku trvalo, než se ke mně dostala. Závěr knížky jsem ale probrečela tak, že mě celou noc bolela hlava. Příběh Marjam víc než láme srdce a
Khaled Hosseini to umí podat. Navíc mi to přišlo poměrně pěkně přeložené, takže jsem vlastně i ráda, že jsem se zprotivila svému zvyku a přečetla si překlad. Ideální na chvíle, když si chcete tak trochu zlomit srdce, ale
Lovec draků je přece jen trochu lepší.
