6. prosince 2015

Boris Vian: Pěna dní (L'Écume des jours, 1947)

"Síla těch několika následujících stránek je v tom, že onen příběh je naprosto pravdivý, neboť jsem si jej od začátku do konce vymyslel."

zdroj: knihydobrovsky.cz
Zmámená fakt hezky udělanou obálkou a knížkou celkově jsem v práci v knihovně sáhla po Pěně dní, aniž by mě napadlo zjistit si, jaký je to žánr. Samozřejmě že jsem narazila na prakticky ten jediný žánr, kterému prostě nerozumím a přijde mi, že ve většině případů jen schovává průměrnou zápletku za psychedelické vyšinutosti, jako v tomto případě. Relativně mě bavili Chick a Alise, to strefování do Jean-Paula Sartrea bylo docela zábavné a hezky to vyvrcholilo. Chloé a její leknín byly sice výtvarně stimulující představa, ale jinak celkem o ničem - jako Colin. Jediný, kdo mě docela zajímal, byla Nicolas, ale logicky byl jenom na okraji.