Stardust Memories (1980)

When you're dying, your life really does become very authentic.

zdroj: imdb.com

IMDb. Už nějakou dobu jsem potřebovala dávku pořádného Allena a Stardust Memories se ukázalo přesně jako to pravé. Přesně tak mám Woodyho Allena ráda - režírujícího sám sebe, extrémně neurotického a rychle drmolícího věci, které jsou vtipné, přestože nejsou občas vůbec vtipné. Hodně se mi taky líbilo, že ten film byl dost meta, že tentokrát hrál Allen víc sám sebe než obvykle.

Sandy Bates (Woody Allen) byl úžasný v tom, že vlastně přesně věděl, co chce, jen to jaksi neuměl napasovat na realitu, která se mu nabízela, a tak o tom hodinu a půl kecal, než byl nucený rezignovat a přiznat, co má. Charlotte Rampling (Dorrie) byla skvělá - ta scéna s detailním záběrem na její obličej byla luxusní. Jessica Harper (Daisy) byla sladká a vlastně nebyla, jako typická allenovská postava. Marie-Christine Barrault (Isobel) byla typická Francouzska - vlastně ne moc hezká, ale s obrovským kouzlem, které člověka nutí to nepřiznat.

Celkově mělo Stardust Memories - pár opravdu dobrých momentů. Q&As byly takovým průvodcem jeho humoru, pasáže představ - jako například mimozemšťani - byly hlubší, než se zdály... Prostě se mi to fakt líbilo.