 |
| zdroj: megaknihy.cz |
The Glass Room mě zaprvé zaujal obalem (viz obrázek) a hned potom faktem, že Angličan napsal knížku prakticky z česko-německého prostředí. Každopádně se Mawerovi nemůžu divit - Tugendhat mě samotnou absolutně uchvátil a považuju ho za jeden z nejkrásnějších domů, které jsem kdy viděla (i když zatím ne zevnitř). Když člověk vidí takovou stavbu, fantasie sama ožívá. Přiznám se, že mi chvilku trvalo se chytit, začátek někdy v 70. letech u mě nepadl na úrodnou půdu, ale jak se čas vrátil a člověk začal postavy poznávat, bylo to lepší. Obešla bych se bez částí s Laníkem a Zdenku s Tomášem bych taky nemusela, nicméně fakt, že jsme se dozvěděli, co se dělo s Hanou a že nakonec byla šťastná to vyvážil. I Marika na konci potěšila. Určité otázky zůstaly nezodpovězené, ale v kontextu knížky to jen dává smysl, spousta lidí po druhé světové válce nikdy nenašla odpovědi. Navíc prostě miluju arsty fartsy věci - Mawer se s angličtinou naprosto mazlí a češtinu a němčinu do toho zaplétá s odvahou a zručností. Tempo není úplně ideální, ale jinak má knížka spoustu předností a můžu doporučit.
