 |
| zdroj: kosmas.cz |
Po úspěchu, jaký u mě sklidilo
Ještě není konec, jsem se vrátila k dřívějším knížkám Michala Sýkory a s chutí se pustila do
Případu pro exorcistu, přestože už jsem viděla
minisérii. Možná protože už je to chvíli, co jsem to v televizi viděla, byla jsem velmi příjemně překvapená rozuzlením. Jako u předchozí knížky se to četlo extrémně dobře, bylo to napsané napínavě a nechtělo se mi knížku odložit. Celé to bylo daleko zapletenější, než si pamatuju, a smekám nad tím, že Sýkora všechno uspokojivě rozuzlil a skoro všechno vysvětlil, nikde nezůstal nedomyšlený moment. Jediné, co zůstalo ve hvězdách, byl osud těla chudáka Nemravy, ale po přečtení předchozí knížky a způsobu, jakým tam byla psaná poslední kapitola, asi vím, co se stalo s jeho tělem. Výrová se celkem rychle dostala mezi moje oblíbené ženské postavy - a to ji píše chlap! - Horová mě zdaleka tak neprudí jak v televizi a Edelweiss je pro mě novinka, která docela dobře hláškuje. (Ale stejně bych radši televizního Mráze.)
