 |
| zdroj: knihydobrovsky.cz |
Po krátké přestávce (haha) jsem se konečně pustila do zatím pravděpodobně poslední věci, kterou jsem od Nesbøho nečetla. Do
Syna jsem se začítala poměrně těžko, přiznám se, ale jak se Sonny konečně dostal z vězení, hned to bylo lepší. Děj byl klasicky komplikovaný, ale jak bývá u Nesbøho zvykem, bravurně vykonstruovaný a pořádně domyšlený. Finální twist jsem tak nějak očekávala a ten happy end víceméně taky - jak je tam ženská ve vztahu s tyranem zamilovaná do hlavního hrdiny, tak už vím, jak to padne. Ale myslím si, že kdybych od Nesbøho nepřečetla víceméně všechno ostatní, byla by ta knížka pro mě víc překvapující. A především, nic z toho nemění, že to pořád byl pořádně promakaný kus psaní. Všem fanouškům Nesbøho můžu doporučit a nefanouškům možná ještě trochu víc.
