 |
| zdroj: knihydobrovsky.cz |
Pustit se do Barbary Nesvadbové jsem plánovala už dlouho, protože jsem hrozně ráda četla její editorialy v Harper's Bazaaru a
Bestiář je jeden z mých hodně oblíbených českých filmů.
Pohádkář mě skutečně chytil, ne že ne, a dočetla jsem ho ve snaze zjistit, jak to dopadne, ale ta knížka jako taková mě rozladila. Nebavila mě Karla, která byla asi hlavní hrdinkou, byla mi hrozně protivná a nelíbilo se mi, jak se mě snažili přesvědčit, že má děti na prvním místě, protože jsem to z toho vůbec necítila. Cítíla jsem mateřskou lásku, byly nedílnou součástí jejího života a to tak nějak přirozně, ale tyhle silné výroky pronášené ostatními postavami kolem Karly jsem jim nežrala. Karla ale měla aspoň nějakou osobnost, Dana byla jenom plot device, které ničilo budoucnost vlastnímu dítěti (které se navíc narodilo jen proto, aby k sobě připoutala chlapa, což je samo o sobě ubohost nejvyššího kalibru). Zbytek postav se mi ani nechce komentovat, hlavně Máru ne. Řemeslně je ta knížka napsaná naprosto skvěle, kritiku si zaslouží snad jenom pro tu masivní nepřehlednost, s jakou se střídá pohled Dany a Karly. Fakt, že to občas nejde rozeznat, navíc není moc lichotivý pro ty charaktery jako takové. Ta rozladěnost ale plyne z toho, co Barbara Nesvadbová zručně a sugestivně popisuje, a z toho, že naprosto věřím, že tento příběh by se nejen mohl odehrát, ale pravděpodobně se zrovna teď někde odehrává. Z toho mě prostě mrazí. (A rozhodně půjdu do dalších knížek.)
