 |
| zdroj: ahaonline.cz |
Marii Poledňákovou mám hodně ráda jako scénáristku a jelikož se snažím číst české detektivky, celkem logicky jsem sáhla po této knížce. Popravdě řečeno jsem z toho docela rozpačitá. Nemám ráda, když se v ději objeví supermocní "oni", za které se schová jakýkoliv motiv a tohle byl přesně ten případ. Úplně to vyšumělo do ztracena a popravdě mi to přišlo trochu líné. Postav tam byla spousta, většina mi byla sympatická, ale nějak se pro mě nepropojovaly, nechápala jsem moc souvislosti a úrovně vztahů. Anekdotické situace, kterými je Poledňáková zvyklá špikovat (vlezlí sousedé, vynalézavé děti), mi tam vůbec neseděly. Četlo se to moc dobře, ale přiznám se, že dějově to bylo dost zklamání.
