6. srpna 2017

Peter Høeg: Cit slečny Smilly pro sníh (Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992)

zdroj: neoluxor.cz
Cit slečny Smilly pro sníh byla knížka, kterou jsem zaznamenala dávno předtím, než jsem začala číst severské autory, a spadla mi do hledáčku znovu teď. První zhruba polovina byla opravdu dobrá - chvílemi tam byly momenty, kdy jsem se zarazila a moc nevěřila, že jsem to opravdu přečetla - ale pořád to bylo dobré. Začala jsem s knížkou mít problémy ve chvíli, kdy se děj přenesl na Kronos. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, jak je to navzájem propojené, část na lodi byla příšerně zdlouhavá a přišla mi natahovaná, a pointa úplně na konci už byla relativně slabá, protože byla příšerně naředěná tím čekáním. Celkově ta zápletka nebyla vůbec špatná, ale kdyby přišli na způsob, jak to dořešit už v Kodani, bylo by to mnohem lepší. Takhle se mi nechce ani koukat na ten film (a fakt, že místo Gróňanky je tam Julia Ormond taky nepomáhá).