Why is it that a woman's lot is so very different to a man's? Why is it that we have so very few opportunities? You or I could do almost anything we set our minds to. Why is it that the woman's lot is to be perpetually infantilised? Or else invisible and powerless to do anything about it?
 |
| zdroj: imdb.com |
Finn Atkins (Charlotte Brontë) perfektně zahrála Charlottinu rozpolcenost mezi strachem a ctižádostí; ty momenty, kdy se Charlotte vyditelně bojí, ale stejně vytrvá, použije tu bolest k sepsání Jane Eyre a prorazí, jsou nejen skvěle zahrané, ale pro mě i hodně inspirativní. Chloe Pirrie (Emily Brontë) úžasně vystihla Emilyinu vášeň a překotnost, ale zároveň to velké srdce a bol, které se za tím vším schovávalo. Charlie Murphy (Anne Brontë) nádherně dala tu něžnou a tichou vodu, za jakou jsem Emily vždycky měla, která ale nasávala jak houba, čerpala ze svého okolí a když se jí podala ruka, chytila se jí.
Obrovskou částí příběhu byl Branwell Brontë (Adam Nagaitis), člověk slabý a stejně jako dobrá polovina alkoholiků hrozně něšťastný. Chvílemi jsem byla vzteklá pro tu bolest a bezradnost, kterou cítily sestry; chvílemi mi ho bylo hrozně moc líto, protože se nejen uchlastal, ale hlavně utrápil. Charakterová studie to moc nebyla, Branwell se většinu času jen potácel, ale jako dějový katalyzátor to stačilo. A nakonec potěšil Jonathan Pryce (Patrick Brontë) jako otec neschopný svému dítěti pomoct ani ho zapudit.
Film mě bavil, pohnul mnou a úplně jsem dostala chuť sáhnout po Wuthering Heights nebo Jane Eyre a ponořit se do čtení.