T2 Trainspotting (2017)

Choose life. Choose unfulfilled promise and wishing you'd done it all differently. Choose never learning from your own mistakes. Choose watching history repeat itself. Choose the slow reconciliation towards what you can get rather than what you always hoped for. Settle for less and keep a brave face on it. Choose disappointment and choose losing the ones you loved. And as they fall from view, a piece of you dies with them until you can see that one day in the future, piece by piece, they will all be gone. And there'll be nothing left of you to call alive or dead. Choose your future.
Choose life.

zdroj: imdb.com

IMDb. Když vyrukovali s T2 Trainspotting, původně jsem si myslela, že je to sranda. Pak jsem se upřímně vyděsila, protože jsem nevěřila, že to nepodělají. Pak jsem na to šla do kina a musela jsem odejít hned na začátku, protože jsem idiot. A pak jsem se na to konečně podívala doma a... nemůžu asi říct, že jsem byla vyloženě zklamaná.

Renton (Ewan McGregor) si vytáhl nejmenší sirku. Čekala jsem od něj nejvíc, protože ten slavný "choose life" monolog z konce prvního dílu spolu s Rentonovou euforií a opatrnou nadějí, že to může být lepší, to tak nějak slibuje. Asi proto jsem byla nejvíc zklamaná a trochu naštvaná, když si po dvaceti letech znovu šlehl. Měl z nich všech největší šanci něco ze sebe udělat, ale stejně nakonec zase skončil tam, kde začal. Ewan McGregor tu frustraci a vitriol ale zahrál naprosto úžasně, zvlášť v aktualizovaném "choose life" monologu (který překvapivě fungoval). Nebylo sice tričánko, ale na Ewana McGregora se touhle dobou líp dívá, takže vlastně dobrý.

Spuda (Ewen Bremner) mi bylo opět nejvíc líto, ale jeho linie byla extrémně uspokojivá a opravdu bych mu přála, aby to konečně otočil. Asi už se mu to nepovede s Gail (Shirley Henderson), ale mohl by aspoň pro sebe. Begbie (Robert Carlyle) byl pořád stejná svině, ale postaral se o asi nejvtipnější scénu filmu - ta chvíle, kdy Begbieemu a Rentonovi dojde, že vedle sebe sedí na záchodech, je luxusní.

Simon (Jonny Lee Miller) měl dobrou linii a jeho scény s Rentonem fungovaly - hlavně ta, kde si ti dva navzájem vyčítají, koho jejich závislost zabila. Potěšila Kelly Macdonald (Diane) - i když tam byla jen chviličku, fungovala jako dobrý kontrast mezi tím, kým Renton skutečně mohl být a tím, čím je a v co regresuje. Veronika (Anjela Nedyalkova) mi tam ze začátku vadila, ale pak jsem si uvědomila, že bez ní by tam nebyl žádný čerstvý příběh - jen staré zrady, vyčpělé sny a promrhaný potenciál - a přestože se vlastně historie opakuje a už jsem se jednou spálila s Rentonem, stejně doufám, že tentokrát to dopadne dobře.

Kult jako původní Trainspotting to rozhodně není a nikdy ani nebude, ale popravdě to musím zhodnotit jako jednu z těch lepších dvojek.