Trainspotting (1996)

I'm gonna be just like you.

zdroj: imdb.com

IMDb. Jsou filmy, které stojí za to vidět v kině, když dostanete tu příležitost. Trainspotting měl premiéru v době, kdy mi bylo pět let a když jsem ho někdy na gymplu viděla poprvé, šlo to nějak po částech a pořádně jsem si to nepamatovala. Teď mě to dost mrzí, protože jsme kdysi se školou šli i na divadelní hru a já si z ní pamatuju prd. Takže když jsem teď film viděla v programu kina, hned jsem věděla, že půjdu. A šla jsem.

U některých scén jsem ani netušila, že je chci vidět na plátně, dokud jsem je na tom plátně neviděla (jako například the worst toilet in Scotland), navíc na plátně a v době, kdy jsem už krásně rozumněla (i když titulky nebyly vůbec špatné), to byl úplně jiný zážitek, než někdy ve dvanácti/třinácti, kdy jsem se u výše zmíněné scény jen pokoušela nepozvracet. Ten černý humor jsem si užívala mnohem víc, než kdysi, a fakt, jak krásně jsou obě stránky filmu - ta humorná a ta vážná, navíc dost naturálně provedená - vyvážené, prostě taky mnohem víc docením až teď.

Další skvěle provedená část filmu, která mi nikdy dřív nic neřekla (protože jsem tehdy ještě nesledovala zhruba tak všechno, na co jsem narazila), je naprosto dokonalé obsazení. Jako pro fanynku Ewana McGregora (Renton) je tento film naprostým pokladem, protože devadesátky byly tím zlatým věkem, kdy dostával nejzajímavější role (to znamená ty, kde bylo co hrát, a které tolik neřvaly komerčností). Navíc to jeho miniaturní žluté tričko mě prostě nenechává chladnou.

A teď k tomu brilantnímu zbytku, který jsem dlouho přehlížela: Robert Carlyle (Begbie) byl čirá dokonalost, mám ho vypáleného hluboko v mozku a podzimní sledování nových dílů Once Upon a Time bude peklo. Jonny Lee Miller (Sick Boy /v češtině výborně jako Chcípák/) se na mém žebříčku zajímavých herců dostává čím dál výš, umí. Kevin McKidd (Tommy) měl krásnou roli v tom, že jeho postava během filmu projde dost markantním vývojem, líbil se mi tam a měl co ukázat. Kelly Macdonald (Diane) je bohyně všude a Shirley Henderson (Gail) vždycky odněkud nenápadně vykoukne a je skvělá.

Celkově je Trainspotting jeden z těch filmů, ke kterým asi neumím být kritická. Možná se to změní, až konečně přečtu knížní předlohu Irvinea Welshe, ale takhle to zařazuji mezi svůj seznam kultovních děl a poslouchám soundtrack. Mimoto plakát v kině je nový, minimalistický, hodně podobný tomuto a já bych ho moc chtěla doma, tak snad se mi ho podaří ulovit.