_______
"Where is the voice that said altered carbon would free us from the cells of our flesh? The visions that said we would be angels. Instead, we became hungry for things that reality could no longer offer. The lines blurred.
The only currency that truly matters are the appetites of the immortal."
 |
| zdroj: imdb.com |
Přiznám se, že hlavní důvod toho, proč mě s Takeshim Kovacsem (Joel Kinnaman / Will Yun Lee / Byron Mann) na začátku neoslnili, byl ten, že se v těle Rykera (Joel Kinnaman) představil jako superdrsný hláškující vraždící stroj bez jediného dalšího rozměru. Postupem epizod ho hlavně flashbacky na dětství a na trénik Envoyů (v těle Willa Yun Lee) představili v úplně jiném světle - jako žijícího, cítícího a trpícího člověka, který by hrozně chtěl, aby mu bylo všechno jedno, ale nešlo mu to. Bylo to výborný obrat, který ten příběh - který je i přes množství dalších skvělých postav pořád především Takeshiho příběhem - pořádně podepřel.
James Purefoy (Laurens Bancroft) byl jako vždycky úžasný. Tyhle nejasné role, kdy si člověk není jistý, jestli hraje nebo nehraje masivního manipulativního zmetka, mu šly vždycky nejlíp. Bancroft se ze začátku zdál spíš jako dějová pomůcka než jako pořádně vykreslená postava, ale opak je pravdou, má naprosto úžasné momenty. (A kromě toho pan Purefoy zraje jako víno.)
Seriál hodně potěšil i ženskými postavami, které rozhodně nebyly jenom Takeshiho doplňkem. Kristin Ortega (Martha Higareda) se ze začátku jevila jako ten obligátní protiklad, který se do hlavního hrdiny zamiluje, ale hodně rychle se vystříbřila a na konci byla regulérní BAMF. S Takeshiho sestrou Rei (Dichen Lachman) mě překvapili asi nejvíc, její vývoj ale dával naprostý smysl, stejně jako její konec. Ten mi popravdě zlomil srdce. Mnohem víc mi ale bylo líto Poea (Chris Conner) - byť si vybrali autora, který mi zrovna moc neříká, dotáhli tu nostalgii až do finále a když přišel Poeův konec, skoro jsem plakala.
Miriam Bancroft (Kristin Lehman) mě trochu zklamala, přišla mi poměrně nudná. To afektovaně erotické světlo, ve kterém ji ukazovali, jí taky moc neprospělo. Quellcrist Falconer (Renée Elise Goldsberry) byla rozhodně BAMF. Je hrozná škoda, že jsme nedostali příležitost vidět ji jinak, než v interakcích s Takeshim (potažmo s Rei), hodně by mě zajímala sama o sobě a ne jen viděná jeho optikou.
Co se týče Elliotta (Ato Essandoh), Lizzie (Hayley Law) a Avy (Cliff Chamberlain), to byla taková feel good vložka, ale Lizzie mě bavila jak sama o sobě, tak v interakcích s Poeem, byla fakt hustá. Oumou Prescott (Tamara Taylor) bohužel neukázakal jinou polohu, než jenom vlezdoprdelky, což byla dost škoda. A Abbouda (Waleed Zuaiter) mi bylo opravdu líto, to bylo hodně tvrdý. Čestná zmínka patří Leungovi (Trieu Tran), což byla po dlouhé době postava, které jsem přála pomalou a hnusnou smrt, bylo mi z něj na blití.
Děj nechci moc komentovat, abych ho moc neprozradila, ale měl super tempo a skvěle gradoval. Líbilo se mi, že všechny linky, které se tam řešily, ve skutečnosti souvisely s tou hlavní, byly vysvětlené a dávaly smysl, v podstatě tam nebyl žádný retardér a autoři se velmi soustředili na cíl. Konec byl v podstatě šťastný a nehorázně krutý - viníci sice byli potrestaní, ale na jak dlouho je otázkou času. Ortega přišla o všechno a jediný, kdo jí zůstal, je Ryker, který s ní nemusí chtít nic mít. A Takeshi sám nemá nic než vědomí, že jeho pokus zachránit sestru ultimátně vedl k její záhubě jeho vlastní rukou a slabou naději, že Quell možná žije.
Povedlo se jim ukončit to tak, že kdyby chtěli, můžou dál buď s Takeshim nebo i bez něj - ta realita schovává spoustu příběhu - nebo taky nemusí vůbec. Prostě po všech stránkách promakazná záležitost.