12. července 2020

Altered Carbon: Season 2

| Season 1 | Season 2 |
_______

"This is a ghost story told in the age of eternal life. Technology has conquered death, but with endless future comes endless past. We are trailed by specters, twisted apparitions born from our deepest pain... until sometimes we'd rather be dead ourselves."


2.01 Phantom Lady - 2.02 Payment Deferred - 2.03 Nightmare Alley - 2.04 Shadow of a Doubt - 2.05 I Wake up Screaming - 2.06 Bury Me Dead - 2.07 Experiment Perilous - 2.08 Broken Angels

zdroj: imdb.com
Přestože jsem byla z první řady Altered Carbon nadšená, trvalo mi skoro půl roku, než jsem se konečně odhodlala k nasledování druhé a i pak do mě lezla jako do chlupaté deky. Nemyslím si ale, že je to vina seriálu, minimálně první polovina roku 2020 ve mně úplně nevyvolala touhu po sledování temné dystopie a ta neochota se do toho vžít tak nějak přetrvává. I tak ale musím říct, že na konci jsem si poplakala a zadoufala, že bude třetí série, takže něco rozhodně udělali dobře.

Anthony Mackie (Takeshi Kovacs) převzal po Joelovi Kinnamanovi štafetu dokonale a to především v tom, jak zdánlivě bez emocí Kovacs byl, i když tu fasádu poměrně rychle rozbili vypruzeností (kdo by taky po tom probuzení vypruzený nebyl) a později horskou dráhou citů, když se děj konečně rozjede. Nejvíc mě ale Kovacs bavil v konfrontacích se svým Prime (Will Yun Lee), tedy rodném těle s vědomím Takeshiho, který stále slouží Protektorátu. Nebudu lhát, trochu jsem protočila oči, když byl Prime přidán do děje, ale nakonec to dalo za vznik nejzajímavějším scénám z celé řady.

Během první řady jsem si přála dozvědět se víc o Quellcrist Falconer (Renée Elise Goldsberry), což se mi během této řady podařilo dřív, než jsem čekala. Můj původní předpoklad byl, že pokud bude Altered Carbon pokračovat, pak to bude Kovacs v každé řadě s úplně novým příběhem a Quellcrist Falconer se bude rozvíjet jen ve vzpomínkách a realitě fungovat jako taková ta mrkev na šňůrce houpající se Kovacsovi před očima, takže mě velmi příjemně překvapili, když ji do děje pustili tak rychle. Dostala jsem přesně, co jsem čekala, Quell byla a je BAMF, který okamžitě budí autoritu a vůbec by mi nevadilo, kdyby byla v možném pokračování hlavní postavou ona.

Trepp (Simone Missick) byla výborný přídavek. Bavilo mě, že si stejně jako Ortega (Martha Higareda) v první řadě z Kovacse odmítala sednout na zadek a že na rozdíl od Ortegy nevyměkla. Na té neochotě prioritizovat člověka, kterého právě poznala, před svým životem a svou rodinou (jako to často bývá zvykem u vedlejších postav), bylo cosi nesmírně realistického. Samozřejmě, že jí děj nedovoloval uhnout, ale bylo jasné, proč pořád dělá, co dělá, a to bylo super. Plus jsem jim nesmírně vděčná, že jí i její rodině dali happy end, zasloužila si ho.

Nebudu lhát, přestože jsem si před začátkem druhé četla shrnutí první řady (ten sestřih, co dali před druhou, nijak zvlášť nepomohl), osud Poea (Chris Conner) jsem si stejně moc nevybavovala. Jeho linie v druhé řadě se mi ale líbila: Chris Conner hrál prakticky ekvivalent člověka s počínající demencí a dělal to naprosto dechberoucím a srdceryvným (v tom neironickém smyslu) způsobem, fakt jsem s ním cítila. Ze začátku jsem si nebyla jistá přítomností Dig 301 (Dina Shihabi), přišlo mi to trochu jako násilná snaha dát Poemu nějaký romantický protějšek, ale nakonec mnohem víc než to byla klíčovým hráčem s vlastní agendou, což bylo super, a v konečném důsledku se na ně nemůžu zlobit, že chtěli dát Poeovi aspoň jednoho člověka, který s ním soucítil.

Danica Harlan (Lela Loren) byla naprosto dokonale napsaný záporák - na začátku měl člověk pocit, že je takovým tím neutrálním článkem, který se jen snaží volit to nejmenší zlo - ačkoliv bylo od začátku jasné, jak to bylo s Konradem (Neal McDonough), člověk chtěl tak nějak věřit, že ho odstranila v rámci vyššího dobra - ale postupem řady zrála jak víno, až nakonec dosáhla naprosto obludných rozměrů. Nebyla zlá aby byla zlá, měla jasný cíl a dosahovala jej prostředky, které vnímala jako přiměřené, protože jako Met postrádala jakékoliv funkční lidské hodnoty, čímž se scénáristé vyhnuli tomu, aby působila jako karikatura záporáka. A to je podle mě dobrý scénář.

Zatímco Danica hrála o moc, Carrera (Torben Liebrecht) byl v přímém kontrastu se svým výcvikem a hodnotami, které vyznával, zcela řízený emocemi. Když ho na začátku představili jen jako zástupce Protekrorátu a mocenský protiklad Danicy, moc mě nebral, ale jakmile se ukázalo, že je to nová identita a nové tělo Jaegera (Daniel Bernhardt), nabralo to nový spád. Bavilo mě, jak se to snažili zahrát na otcovskou, popřípadě autorskou notu, kdy Jaeger Kovacse nenávidí, protože zničil jeho odkaz, a upíná veškeré naděje na Primea, který jej ještě nezradil, ale Torben Liebrecht zcela očividně hrál zhrzeného milence / jednostranně zamilovaného chlápka, který se Kovacsovi mstí za zlomené srdce. Co naplat, trocha homoerotiky dělá všechno lepší.

(Plus jsem jediná, kdo se cítí na nějaký Danica / Carrera femdom? Archive of Our Own? Ne? Jenom já? Tak nic.)

Krom pár minut Ortegy jsme znovu dostali i Rei (Dichen Lachman), kde nám kromě mučení Kovacse poskytli i pozadí toho, co skutečně zamýšlela s Quell a zda by ji Kovacsovi vydala, kdyby ji nechal žít, což se mi hodně líbilo. Objevila se i Lizzie (Hayley Law) v několika kapacitách, kde každá dělala Poea ještě zničenějšího. Nakonec jsem vlastně byla ráda, že se postavy z první řady v určité kapacitě vracely, protože v konečném důsledku nás nic nedělá lidštější než schopnost navazovat vztahy a cenit si vzpomínek na lidi, se kterými jsme si něco prožili. Plus s výjimkou Rei, jejíž osud je jasný a neměnný, vlastně nevíme, kde (nebo jestli ještě) Ortega a Lizzie jsou a jak se mají, což se mi vlastně hrozně líbí. Dál mě pobavila minirolička Michaela Shankse (Horace Axley), který opět potvrdil, že umí hrát jen jednu postavu a tou je Michael Shanks.

Jak jsem psala výš, finále jsem samozřejmě obrečela, byť se přiznám, že když na konci Kovacsové rozhodnou za Quell, protože ji oba mají na piedestalu, ačkoliv náš Kovacs moc dobře věděl, proč to chce udělat, a jediná motivace Primea byl fakt, že Kovacs v jakékoliv podobě a životní fázi očividně není schopný nezamilovat se do Quellcrist Falconer, byl trochu na obrácení očí v sloup. Na druhou stranu by mě asi hodně naštvalo, kdyby po tom všem Quell prostě jen umřela, takže se asi nedalo vyhrát.

Než jsem stihla zamyslet se nad tím, jestli případná třetí řada bude vyprávěná optikou Quell nebo Primea, přišel ten trošku laciný zvrat v Ravenu, který seriál prakticky resetoval na začátek, ale nebudu lhát, měla jsem radost, že poslední Envoy (tak nějak) stále žije. (Je Kovacs vlastně poslední Envoy, když je Quellcrist Falconer naživu? Ta, která Envoye vytrénovala, přece sama musí být taky Envoy, ne? Nebo se tak nazývali jen její učedníci?)

Každopádně pokud bude poslední řada, jdu do ní. Svět Altered Carbon je příliš zajímavý na to, abych si ho nechala ujít.

EDIT 09/10/2020: Zrušeno.