Dark City (1998)

Imagine a life alien to yours, in which your memories were not your own but those shared by every other of your kind. Imagine the torment of such an existence, no experiences to call your own.

zdroj: www.imdb.com

IMDb. Podle Rufus Sewell tagu je nemyslitelné, aby jakýkoliv fanda neviděl Dark City, takže jsem to musela napravit. Temné dystopie jsou zpravidla stejně to, po čem jdu, takže jsem se rozhodla to risknout. Mělo to pro mě pomalý rozjezd, ale byla jsem překvapená, jak mě to chytilo. Není to dystopie v pravém slova smyslu, spíš scifárna jak prase, ale z té reality nesmírně mrazí.

Rufus Sewell (John Murdoch) strávil většinu času třeštěním očí, což mi nijak zvlášť nevadilo, ale krásně zahrál ten přerod ve chvíli, kdy si John uvědomí svou sílu a fakt, že má, jak se bránit. Jennifer Connelly (Emma Murdoch) bohužel byla jen typická dáma v ohrožení, škoda. Kiefer Sutherland (Dr. Daniel P. Schreber) mi většinou absolutně nic neříká, ale Schreber mě bavil. Bumstead (William Hurt) byl taková ta typická postava osamělého spravedlivého, ale hezky to pak posunuli, když se přidal na Murdochovu stranu, a to týmování bylo super. A maximálně mě potěšil Richard O'Brien (Mr. Hand), byl naprosto skvělý ("You see, I have become the monster you were intended to be."), tyhle role jsou jeho životní mise.

Jak už jsem zmínila před tím, celá ta realita byla fakt mrazivá, konec nesmírně uspokojivý a jediné, k čemu jsem měla výhrady, byly ty efekty. I když připočítám efekt devadesátek, stejně jim těžko odpouštím ty tlakové vlny (nebo co to bylo) u hlav. Pokud je pohled Rufuse Sewella dostatečně silný na to, aby mi skrz čas a prostor roztáhl nohy, musel být schopný hýbat hmotou bez toho, aby si ten film musel pomáhat těmi podivnými nízkorozpočtovými spirálami.

Jinak ale podle mě poctivá scifárna.