American Crime Story: The Assassination of Gianni Versace

| Season 1 | Season 2 |
_______

I happen to believe that I am the most generous person that ever lived. What could be more generous than spending everything on other people and being left with nothing? What could be more generous than finding soul mates for other people and then ending up alone?
People have taken from me and taken from me and taken and taken from me. Now I'm spent. And they say, "This man has nothing left to give."
And a man with nothing to give is a nothing man.
This world has wasted me.


2.01 The Man Who Would Be Vogue - 2.02 Manhunt - 2.03 A Random Killing - 2.04 House by the Lake - 2.05 Don't Ask Don't Tell - 2.06 Descent - 2.07 Ascent - 2.08 Creator/Destroyer - 2.09 Alone

zdroj: www.imdb.com

První řada American Crime Story mě úplně minula - příběh mě moc nezajímal a přiznám se, že začínám být trochu přehlcená projekty Murphyho a Falchuka, takže jsem to přeskočila. Když ohlásili The Assassination of Gianni Versace a Penélope Cruz jako Donatellu Versace, nedokázala jsem ale odolat a vůbec jsem nelitovala. Nevím, jestli je to tím reálným podkladem nebo tím množstvím lidí, kteří se v tom angažují a krotí vášně, ale nebylo to překombinované, hezky se to soustředilo především na jednu hlavní postavu a ten zbytek byl taková fajn příloha. A jako obvykle, vizuálně a atmosfericky to bylo neskutečně promakané.

Darren Criss (Andrew Cunanan) odvádí neuvěřitelnou práci. Cunananovo přesvědčení, že je v něčem výjimečný, přestože neví v čem a nikdy na ničem ani nepracoval, střídající se s nepochopením, jak to svět kolem něj může nevidět, jsou opravdu přesvědčivé. Stejně tak přesvědčivé jsou ty záchvaty vzteku a zuřivosti, které nevyhnutelně přicházejí po každé epizodě. Penélope Cruz měla Donatellu podle těch pár videí, které jsem viděla, naučenou do puntíku, fakt se mi hodně líbila. Édgar Ramírez (Gianni Versace) moc prostoru nedostal, Ricky Martin (Antonio D'Amico) stejně tak, ale měl tam pár krásných momentů po Gianniho smrti.

Nesmírně mě potěšil Mike Farrell (Lee Miglin), neviděla jsem ho nikde roky a byl skvělý. Annaleigh Ashford (Elizabeth Cote) je naprosto úžasná vždycky, tady to nebyla výjimka. Max Greenfield (Ronnie Holston) mě překvapil, ale příjemně. Na Daschu Polanco (Det. Lori Wieder) jsem se těšila - je škoda, že tam byla tak hrozně málo. Finn Wittrock (Jeff Trail) se mi mnohem víc líbí, když hraje psychouše, ale s Jeffem jsem fakt soucítila. A naprosto mě dostávala Judith Light (Marilyn Miglin), podávala neskutečné herecké výkony a doháněla mě k slzám.

Jediné, co bych tomu vytkla, je ta příšerně zmatená chronologie nejen v tom, jak jdou epizody po sobě, ale i v rámci epizod jako takových. Chápu, že chtěli říct i jednotlivé příběhy Cunananových obětí, a že kdyby seriál začali chronologicky roky před Versaceho vraždou s postavami, které s tím na první pohled nemají co dělat, mohli by ztratit diváky. Taky chápu ohranost klasických flashbacků, nicméně pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to šlo udělat trochu přehledněji. Hlavně například Donatellino a Antonioovo truchlení, byť výborně zahrané, tím bylo hrozně roztříštěné a bylo těžké se do jejich rozpoložení dostat.

Celkově ale vizuální i herecký koncert a krásně propracovaný příběh jednoho vraha. Jsem fakt ráda, že jsem do toho šla.