The mind can be solved.
 |
| zdroj: imdb.com |
Výše zmíněná Emma Stone byla naprosto úžasná. Annie a její bolest byly skvěle procítěné, fakt se z ní svíralo srdce. Ta bolest a trápení byly cítit v každé interakci, kterou měla s Ellie (Julia Garner), ať už to bylo v simulaci nebo ve vzpomínkách. Díky konceptu seriálu měla Emma Stone navíc skvělou příležitost trochu si vystřídat polohy a bylo vidět, že si to užila.
Jonah Hill (Owen Milgrim) mě příjemně překvapil - tam, kde jsem ho dosud viděla, mě nijak zvlášť nezaujal a jeho humoru nefandním, takže fakt, že umí hrát - a ještě takhle - byl víc než příjemný. Jeho rodinná situace byla odporná a ještě horší byl ten fakt, jak zneužívali jeho nemoci. Jsem ráda, že se Owen na konci zachoval jako člověk, kterým chtěl být, a ne jako člověk, kterým ho chtěli mít ostatní, a jsem ještě řadši, že mu Annie nakonec ukázala, že se za to nemusí trestat. Taky musím ocenit, že tu romanci mezi Annie a Owenem vůbec netlačili, ten milostný aspekt nebyl tak podstatný jako fakt, že v sobě našli přítele.
Kdo mě ale hodně zaujal byla doktorka Fujita (Sonoya Mizuno) - její mimika, gestika, celkový projev - všechno na ní bylo super. Sonoya Mizuno odvedla úžasný kus práce hlavně ve finále a její práce s rekvizitami byla prostě super. Hned za ní byl mou nejoblíbenější postavou doktor Mantleray (Justin Theroux) - super twist na šíleného vědce, fakt to na mě fungovalo. Každá minuta jeho interakce s Gretou (Sally Field) byla bolestivá (a některé upřímně nechutné), bylo mi ho hodně líto. Na druhou stranu každá minuta interakce s Azumi byla zlato a jsem moc ráda, že se dali zase dohromady. (A mimochodem, Sally Field byla úžasná.)
Jak jsem psala výš, do příběhu jsem se napřed musela dostat. Hodně se mi líbil ten koncept, ale simulace mi na začátku dělaly složité sledovat hlavní linku a přiznám se, že než přišel na scénu Mantleray, moc jsem se nechytala. Teprve když to začalo být posunuté na obou stranách - na stranách pacientů i na stranách vědců - začala jsem se opravdu bavit. Těžko se upozorňuje na určité epizody, protože je to přece jen celistvý příběh, ale stejně musím některé zmínit: Exactly Like You bylo výborné, hlavně ta simulace; Larger Structural Issues, protože Mantleray vs. Mantleray začalo; a pak Utangatta a Option C, skvělé vyvrcholení a závěr. Každopádně od Exactly Like You to byla pecka až do konce.
Celkově jsem napůl ráda a napůl smutná, že je to jenom mini-série. Jsem ráda, protože konec byl pro Annie a Owena plný naděje a zahřálo to u srdce, přičemž pokračování by jim to jen zkazilo. Ráda bych ale dostala víc Fujity a Mantleraye, ten neúspěšný konec Neberdine nemůže zastavit jejich bažení po vědění, tím jsem si jistá.
Každopádně, výborná mini-série a můžu doporučit.