Bohemian Rhapsody (2018)

Being human is a condition that requires a little anesthesia.

zdroj: imdb.com

IMDb. Myslím, že jsem dlouho neviděla tak působivě sestříhaný trailer jako ten k Bohemian Rhapsody. Jsem si celkem jistá, že kdybych už od léta nebyla na ten film tak natěšená, ten trailer by na mě zafungoval. Bohemian Rhapsody mě hodně příjemně překvapilo; normálně nemám ráda biografické filmy, které se soustředí na tak dlouhé období, dělá je to roztříštené a trochu bez pointy, ale tady to fungovalo.

Hodně na to měl vliv Rami Malek (Freddie Mercury), který podle mě Mercuryho vystihl do puntíku. Díky němu bylo nemožné sedět u toho a být naprosto lhostejný k tomu, co se na plátně děje a co Freddie prožívá, byl skvělý. Ben Hardy (Roger Taylor) měl s Ramim Malekem perfektní chemii, Gwilym Lee (Brian May) mě docela zaujal, ale Joseph Mazzello (John Deacon) ve mně moc nezanechal. Lucy Boynton (Mary Austin) byla fajn, ale asi bych byla radši, kdyby se film víc soustředil na vztah mezi Freddiem a Jimem Huttonem (Aaron McCusker) než mezi ním a Mary. Přece jen, když mám na vahách partnera, který s ním byl až do konce života, a bloncku, o které napsal písničku... ale chápu, že tam asi hrála roli i časová osa, film přece jen končil v roce 1985.

Tom Hollander (Jim Beach) jako vždycky potěšil, je to fakt malý herec velkých rolí, a nemůžu nechat bez poznámky, že představitel Paula Prentera - který mi silně zvědal žluč - se jmenuje Allen Leech. Tehehe. Každopádně neměla jsem ani tušení, že Freddie Mercury pocházel ze Zanzibaru, že jeho rodiče byli imigranti a o pár dalších věcech, takže jsem byla ráda, že jsem se něco přiučinal. Film měl i super komediální momenty, například nahrávání Bohemian Rhapsody ("If I go any higher, only dogs will hear it."), ani chvilku jsem se nenudila.

Nemá moc smysl čekat od Bohemian Rhapsody, že bude o čemkoliv jiném než o Freddiem Mercurym, o jeho vzestupu, démonech, slabostech a následnému zmoudření ("You know when you've gone rotten? Fruit flies coming to feast on what is left."), ke kterému bohužel došlo až ve chvíli, kdy už měl v ruce rozsudek smrti. Na druhou stranu těžko soudit, jestli by bez zubaté s kosou na dohled věci vůbec přehodnotil.

Možná to se mi na tom filmu líbilo nejvíc - v životě neexistuje způsob, jak vědět dopředu, jestli jsou naše rozhodnutí správná, není možné vidět do ostatních lidí a nikdy není pozdě na to změnit směr. Cokoliv, co proteklo mezi prsty, je daň za život.