Miranda Hart: Peggy and Me (2016)

“Life and love aren’t perfect. Everything’s a bit jagged round the edges, a bit not quite how we’d like it to be, and we need to embrace that, enjoy it, learn to love it if we’re going to lead full and fully human lives.”

zdroj: hachette.com.au

Myslím, že se musím smířit s tím, že občas prostě nemám čtecí období, a přestat hystericky rozečítat knížky, které pak nemůžu posoudit spravedlivě. Nevím přesně, kdy jsem rozečetla Peggy and Me, ale naštěstí jsem hned po druhé kapitole pochopila, že čtu jenom, abych četla, a odložila to. Znovu jsem po tom sáhla v rámci dohánění restů (z nichž ne všechny stály za to) s tím, že mě Miranda Hart nemůže zklamat. Nečekala jsem ale, že jak se to rozjede, bude se mi to tak moc líbit.

Přiznám se, že začátek, než se Miranda začala s Peggy sžívat a učit se od ní, byl trochu zdlouhavější, ale pak mě ta knížka hodně pohltila. Je to vlastně taková jiná forma self-help book, ke kterým teď se tam zabloudím, akorát nikdo nikomu neradí, co má dělat, ale vypráví, co fungovalo po něj. Občas je to míň sofistikované (Peggy do textu promlouvá stejně jako Little M v Is It Just Me? a většinu času byla trochu přepálená), ale je tam spousta velkých pravd a člověk z toho cítí, že všechny ty závěry byly bolestně odžité. Hodně se mi líbila poslední kapitola, kdy se Miranda vrací ke svým tvrzením ze začátku a z pozice nových zkušeností a určité pokory k životu opravuje svoje předchozí tvrzení, což je prakticky veškerá lekce, kterou si z té knížky potřebujete odnést. Růst příchází jenom ve chvíli, kdy se nebojíme uvědomit si, co děláme špatně, mít dost pokory, abychom byli schopní nechat se poučit třeba od zvířete, a implementovat změny beze zbytku.

Mimoto musím podotknout, že přijít o celou napsanou knížku, zatnout se a napsat ji znovu, a zvládnout to do dvou let, je pro mě nepředstavitelný výkon, klobouk dolů. Já bych se asi složila. Plus, jako ateista musím říct, že ty části knížky, kde Miranda rozebírá svůj vztah k víře, byly skvěle a univerzálně napsané, přístupné i pro mě.

Celkově super překvapení, doporučuju.

“This led me to think about passions in general, and how important it is to follow your bliss. Or if not bliss, precisely – bliss can be pretty hard to come by, I find – then at the least the thing which makes you wake up in the morning thinking, ‘Oh brilliant, I‘m going to do that today’; the thing that makes you feel a bit lighter, a bit more positive about the world. Or perhaps the thing you dreamed of doing as child, told everybody you were definitely going to do, then somehow never did.”

“[…] I realized that whilst you can’t always live your childhood dream life: perhaps circumstances prevent you from doing so; or perhaps it’s not appropriate for you as an adult (not everyone can be an astronaut or a train driver or a ringmaster […]), you can however incorporate elements of that dream into your current life, hopefully making it a happier and more rounded one.”

“Yet another spiritual lesson from my hound. This time reminding me of the beauty of beauty. The importance of nature. The feeding it gives the soul. The sense it gives of a whole world out there reminding you that you are but a speck, so pop your worries back into the futile box.”

“No matter how hard you work, your big moment could pass at any second. It’ll be someone else’s turn soon. Which is sometimes frightening, of course, but part of the natural cycle of things. Things are born, rise, peak, fall away. And that knowledge forces me to enjoy every last bit of it.”