„Všechno, všechno jde. Pomalu, ale přece. Kousek za kouskem to tam tlačíme všichni, společně.“
 |
| zdroj: kosmas.cz |
Tak nějak jsem čekala, že tahle knížka bude
Debbie Downer, a možná proto mi tu ležela tak dlouho. Zároveň jsem ale věděla, že je na dost zásadní téma, a rozhodně proto jsem si ji koupila. Po přečtení jsem moc ráda, že ji v knihovně mám, byť to asi není knížka, ke které se budu vracet, nečetlo se mi to dobře. My Češi jako národ milujeme být oběti, byť historicky moc neděláme pro to, abychom nebyli, a když už něco uděláme, ukáže se, že nejsme o nic lepší než naši opresoři. Naštěstí se ale sem tam ukáže, že ve skutečnosti máme nějakou sebereflexi.
Vyhnání Gerty Schnirch je prakticky knižní verze toho másla na hlavě, kterou by si měl přečíst každý Čech. Hodně se mi líbilo, jak propracovala předválečné, válečné a poválečné Brno, a zachytila různé polohy nálad českých Němců. Nic neidealizovala nebo démonizovala, nechala akce a skutky mluvit za sebe. Ukázala, jak se k tomu postavila Gerta, a je jenom na čtenáři, jak se k tomu postaví on sám. Mně to jenom potvrdilo, co už dávno vím - slepá nenávist trestá všechny stejným dílem - jak ty, co ji cítí, tak ty, kteří jsou jejím terčem - a neřeší vůbec nic.
„Gerta nebyla tělem, byla jen hrudí, těžkým, kamenným hrudním košem, z něhož pomalu, pomalu vystupoval první vzlyk, málem jí roztrhl hrdlo, jak těžce se dral ven přes seschlé mandle, vpadlý jazyk a zaťaté zuby. Vyhřezl z tmavé díry úst jak hadí hlava, za kterou se už lehce sunulo dlouhé, tlusté a oblé hadí tělo, vzlyky z ní plynuly najednou hladce, v pravidelné kadenci mezi slzami a trhanými nádechy.“
„Domov není tam, kde člověk vyrostl, to si nemysli. Domov je tam, kde Tě vítají, když vstoupíš.“
„Mně v té době bylo jedno úplně všechno, všechno, kromě zimy, která byla strašná, a hladu, který byl neúnosný. Člověk se stal jen tělem, co nemyslí, co je jen žaludek, sevřený, až bolí a nedovolí spát.“
„Teprve po letech za tím vším udělala tlustou čáru, sebrala si svých pár švestek a odešla do důchodu, shořelá jak troud, po letech nicnesmění a vynuceného nicnechtění.“
