The Shivering Truth je jedna z těch věcí, po které člověk požaduje po vesmíru, aby mu vyjevil, co to do prdele právě viděl. Jsou to často velmi nechutné absurdity s animací někde mezi Patem a Matem a Wallace & Gromit, o kterých jsem většinou nevěděla, co si myslet, ale překvapivě jsem pouštěla další a další. Nezdá se to, ale dění jednotlivých epizod je vždycky (úžasně nelogicky) propojené, takže těch sedm jedenáctiminutových epizod vždycky rychle uteče.
Chaos Beknownst měl hodně nechutnou úvodní scénku, pak výborného týpka, kterému každý pokus o sebevraždu udělal lepší život, týpka s hodně špatnou linkou bezpečí a pak historku o motýlech na Bali, která měla ten nejúžasnější nesmyslný konec, který jsem kdy viděla. The Nurple Rainbow měl super skeč s talentovaným batoletem a pak relativně nechutnou sérii zkazek, které končí tím, že borec zbouchne zrcadlo, což hezky zase naváže na začátek, ale celkově pro mě bylo možná trochu moc. The Magmafying Past mělo asi nejsouvislejší rámec, kde to skutečně vypadalo jako jedna zápletka, a ze začátečního skeče se mi dělalo fakt hodně blbě, drželo mě to ale asi nejvíc.
Ogled Inklings se mi líbilo jenom v částech, kde se mluvilo o věznici a dozorci, ta část v nemocnici se mi nelíbila. Constadeath mělo super myšlenku s těmi vysněnými chlapci ("But the bibles teach that dreams are lies and lies are sins that, thus, all imagined boys must collect penance for their existence."), ale zbytek už byl jenom nechutný a ani to netvořilo takový hezký balíček jako předchozí. Tow and Shell se odehrávalo prakticky jen v jedné zápletce a moc to pro mě nefungovalo.
Fowl Flow bylo grand finále v tom smyslu, že mi to přišlo nejnechutnější ze všech, zvlášť ten borec s rukama místo bradavek. Dost mě to ujistilo v tom, co jsem si myslela už od poloviny - je to dobře WTF, ale pokud má být druhá řada, dobrovolně se na ni nedívám.
Chaos Beknownst měl hodně nechutnou úvodní scénku, pak výborného týpka, kterému každý pokus o sebevraždu udělal lepší život, týpka s hodně špatnou linkou bezpečí a pak historku o motýlech na Bali, která měla ten nejúžasnější nesmyslný konec, který jsem kdy viděla. The Nurple Rainbow měl super skeč s talentovaným batoletem a pak relativně nechutnou sérii zkazek, které končí tím, že borec zbouchne zrcadlo, což hezky zase naváže na začátek, ale celkově pro mě bylo možná trochu moc. The Magmafying Past mělo asi nejsouvislejší rámec, kde to skutečně vypadalo jako jedna zápletka, a ze začátečního skeče se mi dělalo fakt hodně blbě, drželo mě to ale asi nejvíc.
Ogled Inklings se mi líbilo jenom v částech, kde se mluvilo o věznici a dozorci, ta část v nemocnici se mi nelíbila. Constadeath mělo super myšlenku s těmi vysněnými chlapci ("But the bibles teach that dreams are lies and lies are sins that, thus, all imagined boys must collect penance for their existence."), ale zbytek už byl jenom nechutný a ani to netvořilo takový hezký balíček jako předchozí. Tow and Shell se odehrávalo prakticky jen v jedné zápletce a moc to pro mě nefungovalo.
Fowl Flow bylo grand finále v tom smyslu, že mi to přišlo nejnechutnější ze všech, zvlášť ten borec s rukama místo bradavek. Dost mě to ujistilo v tom, co jsem si myslela už od poloviny - je to dobře WTF, ale pokud má být druhá řada, dobrovolně se na ni nedívám.