FDb. Upřímně jsem nečekala, že se mi Sedmikrásky budou tolik líbit. Předtím jsem si Věru Chytilovou ztotožňovala jen s Hrou o jablko, kterou jsem viděla dvakrát a stále úplně nevím, co si o tom myslet (až do psaní tohoto postu jsem netušila, že největší české dílo Dědictví aneb Kurvahošigutntag je taky její práce), takže jsem trochu vstupovala do neznámých vod. Když jsem na začátku viděla ten těžký symbolismus, měla jsem trochu strach, ale zůstala jsem na to uhranutě zírat.
Výše zmíněná symbolika chce ještě pár shlédnutí, abych řekla pravdu, ale vizuálně to byla jedna z nejlepších věcí, co jsem zatím viděla. Od kostýmů přes kameru po kulisy to prostě fungovalo a úplně to diváka vtáhlo do reality. Jitka Cerhová (Marie I) a Ivana Karbanová (Marie II) nijak herecky neuhranuly, ale ani neměly, stačilo, že tam esteticky zapadly.
Zkrátka a dobře nechápu, proč to fungovalo, ale fungovalo to a má to v mém srdci vřelé místo.
