Douglas Adams: Life, the Universe and Everything (1982)

“The point is, you see, that there is no point in driving yourself mad trying to stop yourself from going mad. You might just as well give in and save your sanity for later.”

zdroj: ebay.com

Tohle mě moc nebavilo. Možná to bylo skutečně slabší než předchozí díly, možná to bylo tím, že jsem se do toho docela nutila - prostě protože mám tu sérii rozečtenou - ale v polovině jsem to prostě vyměnila za jinou knížku a vrátila se k tomu až asi po měsíci. I ten počet ocitovaných pasáží ale ukazuje na to, že mi to moc nejelo, což je docela vtipné vzhledem k minulé recenzi: "Život, vesmír a vůbec mě po té odmlce neuvěřitelně pobavil."

Technická stránka je pořád výborná, Adamsův humor stále nemá konkurenci, ale asi trochu ztrácím trpělivost s dějem, který mi v případě Life, the Universe and Everything přišel vlastně docela o ničem a s přílišnou spoustou odboček. Taky musím říct, že jsem docela promptně zapomněla, co bylo na začátku knížky, když jsem ji dočítala, takže doufejme, že kvůli tomu u dvou posledních knih nebudu moc zmatená.

Když to nevnímám jako součást série, pořád je to dobrá knížka, ale rozhodně slabší než ty předchozí.

“Time is the worst place, so to speak, to get lost in, as Arthur Dent could testify, having been lost in both time and space a good deal. At least being lost in space kept you busy.”

“He ran with the fear of death in him, under him, over him and grabbing hold of his hair.”