_______
Nothing that hurts me is real. No one who hates me is real.
 |
| zdroj: imdb.com |
Dan Stevens (David) odvedl naprosto luxusní práci a dovedl Davida přesvědčivě až na konec, ten chlap má skutečně neuvěřitelný arzenál emocí a prakticky jen díky němu jsem v žádné fázi nebyla schopná přestat mít Davida ráda. Lenny (Aubrey Plaza) byla celou dobu má druhá nejoblíbenější postava a Aubrey Plaza byla naprosto luxusní. Závěr seriálu pro ni bohužel asi nic nemění a to mi trhá srdce, přála bych si pro ni víc.
Syd (Rachel Keller) mě nebavila už minulou sezónu a nic se na tom nezměnilo, většinu Chapter 26 považuju za hodně zbytečnou, ale přiznám se, že jsem zaujatá. Cary (Bill Irwin) a Kerry (Amber Midthunder) jsou moje zlatíčka, ten konec se mi líbil, byť samozřejmě budou taky resetovaní. Melanie (Jean Smart) a Oliver (Jemaine Clement) se objevili jen na chvilku a podle mě zbytečně, byť Jemaine Clement vždycky potěší. Jako vypravěč mi tuto řadu hodně chyběl.
Clarka (Hamish Linklater) mi bylo na konci už fakt líto, ale může to být i tím, že si nepamatuju všechno, co udělal, Ptonomy (Jeremie Harris) byl podle mě úplně zabitý a s Faroukem (Navid Negahban) mě překvapili, upřímně jsem nečekala, že to skončí tak, jak to skončilo. S Jia-Yi (Lauren Tsai) mě hrozně potěšili - na začátku se jevila jako dějová pomůcka, ale jsem hrozně ráda, že jí dali vlastní linku a byla víc, než jen Davidův nástroj, za to obrovské plus.
Dějová linie byla tuto sezónu hodně zjednodušená a netypicky přímočará, ale díky tomu měli výborný tah na branku a ta zápletka fungovala. Časové příšery byly nesmírně působivé, až jsem byla překvapená - ten koncept byl vlastně jednoduchý a jeden by skoro řekl naivní, ale fakt děsily, to se jim hodně povedlo.
Celkově mi přišlo, že to už úplně nebyl ten seriál, do kterého jsem se bouchla, ale poslední řada i finále mě uspokojily a budu na to vzpomínat jako na jeden z nejlepších počinů současné seriálové tvorby.